ECLI:CZ:NSS:2022:1.ADS.156.2021:43
sp. zn. 1 Ads 156/2021 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. S., zastoupený
JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Karlov 6, Prostějov, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 6. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. 3. 2021, č. j. 32 Ad 21/2018 - 214,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2021, č. j. 32 Ad 21/2018 - 214,
se z r ušuj e a v ěc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Podstatou této věci je otázka, zda v řízení o invalidním důchodu revizní posudek odstranil
pochybnosti ohledně stupně invalidity žalobce pro účely rozhodnutí o výši tohoto důchodu.
[2] Ze správního spisu a ze spisu krajského soudu se podává, že žalobce v dubnu roku 2016
utrpěl vážný pracovní úraz. Ten spočíval v rozsáhlém poranění pravého bérce a zlomenině
lýtkové kosti. Žalobci se prakticky „svlékla kůže“ z části nohy a musel podstupovat plastické
operace. Po zranění mu zůstaly rozsáhlé jizvy. Z těchto důvodů v dubnu 2017 žalovaná přiznala
žalobci invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, a to na 8 měsíců (předpokládalo
se, že u žalobce dojde ke zlepšení zdravotního stavu). Při kontrolní lékařské prohlídce
dne 18. 1. 2018 lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov usoudil, že invalidita
žalobce se snížila na I. stupeň. Žalovaná dne 5. 3. 2018 vydala rozhodnutí, kterým invalidní
důchod žalobce snížila na částku odpovídající invaliditě I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce dne 20. 4. 2018 námitky. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2018, žalovaná námitky žalobce
zamítla a rozhodnutí ze dne 5. 3. 2018 potvrdila. Vycházela z přezkumného posudku o invaliditě
ze dne 12. 6. 2018, který zhodnotil, že pracovní neschopnost žalobce klesla na 35 % (to odpovídá
invaliditě I. stupně). Žalobce proti rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018 podal žalobu ke Krajskému
soudu v Brně („krajský soud“).
II. Posouzení věci krajským soudem
[3] Pro účely posouzení věci si krajský soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí („PK MPSV“). PK MPSV ve shodě s předchozími posudky stanovila míru
poklesu pracovní schopnosti na 35 %. Noha žalobce je sice zjizvená, ale podle PK MPSV
objektivně kompletně zhojená. Žalobce měl pouze drobnou oděrku na lýtku s hematomem
a mírný otok v oblasti paty. Dne 8. 6. 2018 žalobce ještě utrpěl zlomeninu bočního kloubního
hrbolu stehenní kosti (v oblasti kolene), ale ohýbat koleno může s minimálním omezením.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, která
má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, označila PK MPSV středně těžké
postižení funkce končetiny [kapitola XV., oddíl B, položka 13b přílohy k vyhlášce č. 359/2009,
kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě
a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity („vyhláška“)]. Žalobce
podle PK MPSV může vykonávat pracovní činnost jen s výrazně omezenými nároky na fyzické
schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě.
[4] Žalobce následně krajskému soudu předložil posudek vypracovaný soudním znalcem
MUDr. Vítězslavem Lorencem, podle kterého poklesla pracovní neschopnost žalobce o 60 %.
Z posudku a jeho doplnění se podává, že žalobce má rozsáhlé jizvy na celém bérci a hřbetu pravé
dolní končetiny, které zasahují až na plosku nohy. Nemůže plně natáhnout nohu v koleni,
kvůli jizvám a omezené elasticitě kůže. Má těžce omezenou hybnost v kotníku a chronické
neuropatické bolesti na plosce nohy a bérci. Pohybuje se pomocí dvou berlí, neboť jeho
stereotyp chůze je narušený. Fakticky není schopen delší chůze a stání, a to zejména pro zvýšené
bolesti v oblasti plosky nohy a kotníku při zatížení. Nemůže udržet dlouhodobou neměnnou
pozici v sedu a musí občas polohovat dolní končetinu.
[5] Stabilizace zdravotního stavu je podle MUDr. Lorence křehká. Hrozí vytváření nových
kožních defektů i při drobném poranění. Žalobce není plně doléčen a nadále musí pečovat
o kůži v poraněné oblasti. Aktuálně podstoupil další terapii (aplikace tuku do podkoží).
Po zákroku došlo ke vzniku nového kožního defektu na bérci poraněné nohy, který vyžaduje
pravidelné ošetřování. MUDr. Lorenc hodnotí, že žalobce nemůže vykonávat práce, které
vyžadují středně těžkou a těžkou fyzickou zátěž. V minulosti vykonával pouze manuální práce,
to už nemůže. K výkonu duševních či administrativních prací nemá vzdělání ani praxi. Žalobce
je schopen pouze lehké práce převážně v sedu, na zkrácenou pracovní dobu, s možností
častějších změn polohy těla (např. jako vrátný, v hlídací službě sledování kamer, apod.).
Při zařazení do pracovního procesu lze předpokládat vyšší nemocnost. Jakákoliv nevhodná
či náročnější fyzická soustavná výdělečná činnost by vedla ke zhoršení zdravotního stavu.
[6] Žalobce je velmi obtížně zaměstnatelnou osobou. MUDr. Lorenc za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní
schopnosti označil zdravotní postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole XIII, oddíl
B, položka 2c přílohy vyhlášky – algodystrofický syndrom. Jedná se o těžkou poruchu
a neschopnost běžného zatížení. Míra poklesu pracovní schopnosti je 50 %. S ohledem
na §3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity MUDr. Lorenc procentní míru poklesu pracovní
schopnosti navýšil ještě o 10 %.
[7] Posudek MUDr. Lorence zaslal krajský soud PK MPSV, aby vypracovala doplňující
posudek. PK MPSV při zohlednění posudku MUDr. Lorence svůj závěr o stupni invalidity
3
žalobce nezměnila. Podle PK MPSV z doložené dokumentace nebylo možné prokázat diagnózu
algodystrofického syndromu. Žalobce nemá těžkou poruchu cévního zásobení ani nervové léze.
Žalobce může chodit na krátkou vzdálenost bez pomůcek špatným stereotypem. K chůzi využívá
dvě berle. Je limitován subjektivně udávanou bolestivostí na větší vzdálenosti. Jedná
se o neuropatickou bolest, končetinu je tedy možné zatěžovat. S berlemi má žalobce poměrně
dobrý stereotyp chůze, přestože je po opakovaných plastikách bérce. Z doložené dokumentace
nevyplývá, že by žalobce trpěl svalovými atrofiemi končetiny či závažným otokem končetiny,
které by svědčily o tom, že by žalobce nemohl nohu zatěžovat. U žalobce je hlavním problémem
závažné omezení hybnosti pravého hlezenního kloubu. Z posudkového hlediska je poúrazové
ztuhnutí nebo omezení pohybu hlezenního kloubu klasifikováno v kapitole XV, oddíl B, položka
11 přílohy k vyhlášce mírou poklesu pracovní schopnosti 10 - 20 %. S ohledem na skutečnost,
že při úrazu došlo i k poranění měkkých tkání a u žalobce je patrná deformita bérce,
tak PK MPSV vzala v potaz i postižení vymezené v kapitole XV, oddíl B, položka 13 vyhlášky.
U žalobce se tedy jedná o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.
[8] K vyjasnění zdravotního postižení krajský soud ustanovil znalce z oboru posudkového
lékařství MUDr. Michala Valíka. Ten dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla
o 35 %. Za nejzávažnější postižení lze podle MUDr. Valíka považovat v podstatě „svlečení“ kůže
z bérce a nohy s nutnými kožními plastikami. Při úrazu nedošlo k porušení větších cévních
svazků ani základních nervových svazků, díky tomu zůstalo zachováno cévní zásobení a normální
nervové zapojení. Žalobce neměl mízní ani žilní otok či neprůchodné cévy, není tedy důvod
zvažovat nemožnost delšího sezení. Při delší chůzi má žalobce otoky v oblasti paty, ale nejedná
se o nic významného. MUDr. Valík vyloučil, že by žalobce trpěl algodystrofickým syndromem.
Klinický průběh postižení žalobce a průběh léčby nesplňuje kritéria pro algodystrofický syndrom.
Patologický obraz žalobce lze vysvětlit postižením kůže a podkoží, hlavní nervy přerušeny nebyly.
[9] Podle MUDr. Valíka je postižení nejblíže hodnocení dle položky pro postižení kůže
po popáleninách – kapitola XV oddíl C položka 1 vyhlášky. S ohledem na rozsah by postižení
odpovídalo hodnocení dle položky 1b. To představuje pokles pracovní schopnosti o 20 - 30 %.
S ohledem na zlomeninu kosti lýtkové bez závažnější deformity ale MUDr. Valík hodnotil stav
jako srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole XV, oddíl B, položka 13b vyhlášky
s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 %. V hodnocení přihlédnul k subjektivním potížím
žalobce a jeho profesi. U žalobce došlo ke zlomenině stehenní kosti, ta je ale posudkově málo
významná. V případě žalobce byla změna stupně invalidity víceméně plánována již při posouzení
3. 4. 2017. Invalidita byla žalobci přiznána k doléčení a stabilizaci stavu. Nález z oddělení
plastické chirurgie (MUDr. Ch.) ze dne 31. 5. 2017 uvádí, že žalobce je subjektivně bez potíží
a jeho zranění je objektivně zhojeno. Léčba byla ukončena. Posudek MUDr. Lorence označil
MUDr. Valík za „pro klientsky orientovaný“. Hodnocení PK MPSV podle něj odpovídá rozsahu
postižení, léčby a následkům, včetně přihlédnutí k profesní anamnéze.
[10] K posudku MUDr. Valíka se vyjádřil MUDr. Lorenc, skrze doplněk ke znaleckému
posudku ze dne 18. 3. 2021. V tomto doplňku zpochybnil některé závěry MUDr. Valíka.
Nesouhlasil s MUDr. Valíkem, že dne 31. 5. 2017 došlo k doléčení a stabilizaci zdravotního stavu
žalobce. Od 31. 5. 2017 došlo ke komplikacím a byl nutný další chirurgický zákrok, po kterém,
až k datu posudku MUDr. Lorence, nebyl stav plně zhojen. Pro obtíže s končetinou se žalobce
léčil i u lékařů jiných odborností, např. pro neuropatické bolesti v končetině.
Podle MUDr. Lorence neodpovídá realitě, že by se žalobce pohyboval téměř běžnou chůzí
i na delší vzdálenosti a berle používal jen k lehčí dopomoci. Zlomenina stehenní kosti
představovala závažné poranění, které významně zkomplikovalo stav žalobce na již dříve
poraněné dolní končetině. K pádu a zlomenině by navíc nedošlo, pokud by schopnost chůze
žalobce nebyla narušena.
[11] MUDr. Lorenc dále uvedl, že nikdy netvrdil, že žalobce trpí algodystrofickým
syndromem, pouze postižení žalobce s tímto onemocněním srovnal. Atypické poranění bérce
nemá totiž v příloze vyhlášky samostatnou položku. Tím, že jde o jiné postižení, se logicky
všechny znaky nebudou shodovat. U žalobce je prokazatelně přítomné zhoršení cévního
a lymfatického zásobení poraněných oblastí kůže, kde je přítomna porucha povrchové citlivosti.
Při delším sedu dochází k otoku žalobcovy končetiny. V oblasti bérce žalobce trpí úbytkem
svalové tkáně. Funkce nohy a chůze je narušena zejména těžkým omezením hybnosti nohy
v kotníku z důvodu jizevnatého stažení kůže. Cévní a nervové zásobení zmizelo v poraněné
oblasti spolu s kůží a podkožím při úrazu. Narušení toku z povrchových žil a mízního systému
může vést ke statickým otokům nohy, příp. bérce při dlouhém sezení či stání. Narušení svalových
fascií může způsobit srůsty. Mnohé oblasti transplantované kůže na noze jsou křehké, náchylné
k poranění a obtížnému následnému hojení. Jizvy mohou mít v průběhu času tendenci
ke stahování, což povede ke zhoršení stavu. Srovnání s položkou 13b vyhlášky je více adekvátní
než přímo chybně stanovit položku 13b, nicméně uvedené srovnání není nejvíce úměrné
k poraněním žalobce. Za nejvíce funkčně srovnatelné postižení MUDr. Lorenc nadále považuje
algodystrofický syndrom, neboť mnohé klinické znaky jsou stejné – regionální bolest zasahující
nohu, bérec, koleno, rozsáhlé kožní změny a riziko samovolného vzniku kožních defektů
v uvedené oblasti, zhoršené prokrvení a otok při větší statické zátěži končetiny, svalové
hypotrofie lýtka, omezení hybnosti kotníku, bolest při chůzi. Je nutné odlehčovat končetinu
při chůzi pomocí berlí.
[12] Při jednání dne 25. 3. 2021 provedl krajský soud výslech MUDr. Valíka. Ten uvedl,
že ve svém posudku vycházel z několika lékařských zpráv, ze kterých plyne, že léčba žalobce byla
ukončena. Neuropatické bolesti bude mít žalobce doživotně, avšak nelze z toho vyvodit,
že jeho stav není doléčený a stabilizovaný. V posudku neuvedl, že se žalobce pohybuje běžnou
chůzí. U zlomeniny stehenní kosti došlo ke zhojení a není s tím spojeno žádné zásadní omezení.
V žádné lékařské zprávě není uvedeno, že by se mohlo jednat o algodystrofický syndrom.
Nedošlo k závažnému narušení cévního zásobování či přerušení hlavních nervů. U žalobce
nedošlo k narušení motorické funkce, ale má omezenou hybnost kotníku. Skutečnost, že oblasti
transplantátu jsou křehké, není důvodem pro přiznání vyššího stupně invalidity. Pokud by bylo
postupováno striktně podle vyhlášky (jen ztráta kůže), pak by žalobce nedosáhl ani na invaliditu
I. stupně. Co se týče možného střetu zájmů, tak v tom je i MUDr. Lorenc, který má poloviční
úvazek na PK MPSV, pracoviště Brno. MUDr. Valík dále uvedl, že vycházel z kompletní
dokumentace a karty pacienta. Žalobce nepředložil žádný nález, z něhož by plynulo, že léčba
ukončena nebyla. I kdyby žalobce podstoupil další plastické operace, nemělo by to na posouzení
funkčního následku žádný vliv.
[13] Krajský soud uvedl, že posudek PK MPSV a jeho doplnění, znalecký posudek
MUDr. Michala Valíka a jeho výslech shledal jako úplné, přesvědčivé a komplexní zhodnocení
zdravotního stavu žalobce, včetně jeho osobní prohlídky MUDr. Valíkem. PK MPSV i znalec
vycházeli z veškeré doložené a dostupné zdravotnické dokumentace. PK MPSV ve svém
doplňujícím posudku hodnotila závěry MUDr. Lorence a zabývala se tím, z jakého důvodu
postižení žalobce nelze srovnávat s algodystrofickým syndromem. Touto skutečností se poměrně
podrobně zabýval i MUDr. Valík. Při svém výslechu vysvětloval, proč považuje léčbu žalobce
za dokončenou. Poměrně podrobně argumentoval i k jednotlivým námitkám MUDr. Lorence
k jeho posudku. Soud není oprávněn hodnotit a posuzovat odbornou medicínskou otázku, neboť
k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Krajský soud tedy vycházel z toho, že posudek
a jeho doplnění PK MPSV, stejně jako posudek a výslech znalce MUDr. Valíka hodnotí postižení
5
žalobce dle kapitoly XV, odd. B, položky 13b přílohy vyhlášky, pro kterou je stanoveno
procentuální rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30-35 %. Míru poklesu srovnatelně
hodnotili při horní hranici ve výši 35 %. Z posudků PK MPSV a MUDr. Valíka plyne, z jakých
důvodů se k tomuto hodnocení přiklonili a proč postižení žalobce nešlo hodnotit dle kapitoly
XIII, oddíl B, položka 2, písm. c) vyhlášky, tak jak to učinil MUDr. Lorenc. Oproti závěru
znaleckého posudku MUDr. Lorence stojí závěr soudem ustanoveného znalce MUDr. Valíka
a rovněž posudek PK MPSV a jeho doplnění. Krajský soud se k jejich závěru se přiklonil.
[14] Krajský soud se rovněž vyjádřil k domnělé podjatosti posudkových lékařů. Tato námitka
podle krajského soudu směřuje vůči znění zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení. Ten totiž předpokládá situaci, že posudkoví lékaři působí u správního
orgánu, který o dávce rozhoduje. Soulad této právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil
opakovaně Ústavní soud (např. nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95). Námitka
systémové podjatosti posudkových lékařů tak není důvodná (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Ads 121/2017 - 44). Co se týče možné podjatosti
MUDr. Valíka, tak žalobce ve stanovené lhůtě 8 dnů konkrétně a výslovně nevyjádřil námitku
podjatosti vůči znalci.
III. Obsah kasační stížnosti
[15] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
[16] Stěžovatel namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, protože
v potřebném rozsahu nezmiňuje závěry znaleckého posudku MUDr. Vítězslava Lorence.
Stěžovatel dále namítá, že PK MPSV ho pozvala k zasedání komise, to se ale mělo konat 300 m
od zastávky tramvaje a cesta vedla do kopce. Podle stěžovatele se jednalo o naprosto nevhodné
místo, které tak bylo stanoveno, aby se na jednání nemohl dostavit. Následně bez jakéhokoliv
dalšího zjištění skutkového stavu, zejména bez doplnění zdravotní dokumentace za období
po 27. 6. 2018, vydala PK MPSV prakticky totožné hodnocení zdravotního stavu stěžovatele,
a tudíž setrvala na svých předchozích závěrech.
[17] Stěžovatel dále rozporuje znalecký posudek MUDr. Michala Valíka, který považuje jeho
zranění za zcela vyléčené. Stěžovatel je ale od svého úrazu stále v pracovní neschopnosti
a prakticky ani jeden den nebyl mimo pracovní neschopnost. Dne 8. 6. 2018 utrpěl další úraz,
když upadl při chůzi. Musel být operován a byl hospitalizován a doposud má nechodící sádru.
Pokud by byl tak pohyblivý, jak je uvedeno ve zprávě obou správních orgánů, stěží by při běžné
chůzi utrpěl tak závažné zranění. Toto zranění utrpěl ještě před vydáním rozhodnutí odvolacího
orgánu. V době kdy tento orgán rozhodnutí vydával, tedy vycházel ze zcela nesprávného
skutkového stavu. Tuto skutečnost PK MPSV vůbec ve svém novém hodnocení neuvedla
a vůbec se jí nezabývala. Touto skutečností se nezabýval ani znalec MUDr. Valík.
[18] Stěžovatel dále namítá, že soudu navrhl, aby s ohledem na rozdílné závěry znaleckých
posudků znalce MUDr. Lorence a znalce MUDr. Valíka nechal vypracovat revizní znalecký
posudek. Soud jeho návrhu nevyhověl a jako nadbytečný jej zamítl. V samotném odůvodnění
rozsudku se s tímto zamítnutým důkazním návrhem krajský soud nevypořádal. Podle stěžovatele
je nutné znalecký posudek MUDr. Valíka ověřit nezávislým posudkem znaleckého orgánu, který
není přímo finančně závislý na prostředcích žalované. Stěžovatel rovněž namítá, že krajským
soudem došlo k porušení zásady rovného přístupu. Soud vyslechl znalce MUDr. Valíka,
navrhovaného znalce MUDr. Lorence ani nepředvolal. Ten nemohl tudíž vyjádřit své názory
a adekvátně reagovat na vyjádření MUDr. Valíka a nemohl s ním být ani konfrontován.
[19] Podle stěžovatele se krajskému soudu nepodařilo odstranit rozpory mezi posudky
MUDr. Valíka a MUDr. Lorence. MUDr. Valík byl u soudu opakovaně tázán na to,
jak v posudku zohlednil další léčbu stěžovatele, na což reagoval tím, že mu tyto skutečnosti
nejsou známy, přestože ve spise jsou založeny příslušné lékařské zprávy. Součástí kasační stížnosti
stěžovatele je i vyjádření MUDr. Lorence k výslechu MUDr. Valíka. Podle MUDr. Lorence
MUDr. Valík sám připustil, že zlomenina stehenní kosti byla závažným stavem a dále narušila
již zhoršenou chůzi.
[20] Doba léčení a doléčování je v řádu měsíců a sama o sobě by byla důvodem trvání
pracovní neschopnosti po dobu přibližně půl roku. To je medicínsky i posudkově významnou
skutečností. Spekulace MUDr. Lorence, že předchozí zranění stěžovatele mohlo vést
ke zlomenině stehenní kosti je více pravděpodobná než spekulace MUDr. Valíka, že žádná
souvislost zde není.
[21] MUDr. Valík rovněž přiznal, že mnohá místa transplantátu kůže na noze žalobce jsou
křehká, ale přesto tento stav nepovažuje za posudkově důležitý, i když je zjevné, že existuje
značný potenciál k narušení kožního krytu různými způsoby. MUDr. Valík dle MUDr. Lorence
neodpověděl jasně ani přesvědčivě na otázku ohledně klinických projevů algodystrofického
syndromu. Ani u algodystrofického syndromu nemusí a obvykle nedochází k narušení velkých
cév či nervů.
[22] Stěžovatel dále uvádí, že konstatování ukončení léčby v určitém časovém období
neznamená, že v budoucnu nemůže dojít k obnovení obtíží. MUDr. Valík neposkytl
ani vysvětlení ani důkazy ohledně toho, proč právě zlomenina lýtkové kosti byla označena
za hlavní příčinu dočasně nepříznivého zdravotního stavu a za pouze srovnatelnou se stavem
v kapitole XV, oddíl B, položka 13b vyhlášky. Nutnost dalších plastických operací svědčí
o závažnosti problematiky, která v období kolem operací posuzovaného zcela vylučovala
z pracovního procesu a tento stav trval i po dobu pooperačního hojení. Bolest sama o sobě
narušuje kvalitu života a práceschopnost, pokud dosahuje vyšší intenzity a může být
tedy důvodem k invaliditě. MUDr. Valík rovněž bagatelizoval stav stěžovatele po prodělaném
srdečním infarktu. Stěžovatel ke kasační stížnosti rovněž přiložil e-mail od MUDr. I. F. (odborný
asistent na LF UP Olomouc, soudní lékařství), který souhlasí se znaleckým posudkem
MUDr. Lorence.
IV. Vyjádření žalované a replika stěžovatele
[23] Žalovaná nesouhlasí se stěžovatelem, že krajský soud v potřebném rozsahu nezmiňuje
závěry posudku MUDr. Lorence. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku naopak
podrobně cituje významné pasáže z jednotlivých částí posudku a odkazuje se na vyjádření
k tomuto posudku ze strany PK MPSV a znalce MUDr. Valíka.
[24] Co se týče námitky stěžovatele, že PK MPSV bez jakéhokoli dalšího zjištění skutkového
stavu vydala dne 10. 1. 2019 prakticky totožné zhodnocení zdravotního stavu, tak žalovaná uvádí,
že žaloba směřovala proti jejímu rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018, a nikoli proti posudku PK
MPSV.
[25] Z posudku MUDr. Valíka vyplývá, že stěžovatel nepoužívá nechodící sádru. MUDr. Valík
vzal ale v potaz následky úrazu z 8. 6. 2018 (viz strana 30 posudku). Žalovaná se shoduje
s krajským soudem, že posudek PK MPSV, jeho doplnění, znalecký posudek MUDr. Valíka,
včetně osobní prohlídky stěžovatele a výslech znalce, představují úplné, přesvědčivé a komplexní
7
zhodnocení zdravotního stavu. Ani PK MPSV, ani soudní znalci nejsou finančně závislí
na prostředcích žalované.
[26] Stěžovatel v replice uvádí, že ve všech stupních rozhodování rozhodovali pracovníci
přímo podřízení, případně finančně zainteresovaní na žalované. Soudní znalec MUDr. Valík,
je rovněž hmotně zainteresován na žalované, neboť běžně vypracovává na základě jejího
požadavku finančně honorované práce. Při jednání u soudu dne 29. 3. 2021 popsal stěžovatel
znalci své obtíže. Trpí značnými bolestmi a je doposud v léčení kvůli svému úrazu z roku 2016.
Musí chodit na opakované plastické operace, protože mu praskají a mokvají kožní štěpy.
Stěžovatel krajskému soudu ukázal končetinu, jak došlapuje pouze na konečky prstů, a stav
kožních štěpů. Na den 19. 8. 2021 je předvolán do Fakultní nemocnice Olomouc, oddělení
plastické chirurgie k upřesnění termínu operačního zákroku. Přes tyto informace znalec
nic nezměnil na svém závěru, že došlo k ukončení léčení.
[27] Dne 5. 11. 2021 dodal stěžovatel soudu lékařskou zprávu, která potvrzuje, že se stále léčí
na plastické chirurgii se svým úrazem z roku 2016. Dne 21. 2. 2021 doložil stěžovatel potvrzení
Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Olomouci, o jeho dočasné pracovní neschopnosti.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[28] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem,
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[29] Kasační stížnost je důvodná.
[30] Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon
o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná
se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná
se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně
(§39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Při určování poklesu pracovní schopnosti
se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom
se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b)
zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud
vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní
schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek (§39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
[31] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském
posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění MPSV, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
[32] Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout
posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou
formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 3. 2017, č. j. 6 Ads 285/2016 - 38, odst. 15).
[33] Posudky posudkové komise hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. V případě potřeby může uložit zpracování posudku i soudem
ustanovenému znalci z oboru posudkového lékařství. Posudek slouží jako rozhodující důkaz
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Musí tedy splňovat
požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádat se se všemi rozhodujícími skutečnostmi.
Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá,
a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2017, č. j. 6 Ads 285/2016 - 38, odst. 15).
[34] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková
komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav posuzované osoby zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano,
které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky).
Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se nesčítají. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle rozhodujícího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
[35] Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové
zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru
zdravotního postižení na základě vyhlášky, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně
případného navýšení podle §3 vyhlášky (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 11. 2013, č. j. 6 Ads 45/2013 - 25, odst. 13).
[36] Jde-li alespoň o invaliditu I. či II. stupně (pokles pracovní schopnosti v rozmezí
nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní
rekomandaci, tedy doporučení vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen
při svém zdravotním postižení vykonávat (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 4. 2021, č. j. 1 Ads 252/2020 - 25, odst. 20).
[37] Úkolem krajských soudů či Nejvyššího správního soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských
posudků a zejména z posudků posudkové komise ministerstva zřejmé, že byl stav žadatele
o invalidní důchod komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě
9
a srozumitelně zdůvodněn. Správní soud je povinen rozhodovat na základě úplně zjištěného
skutkového stavu, který je dostatečným podkladem pro jeho rozhodnutí. Případné chybějící
či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost
nebo neúplnost, nemůže správní soud nahradit vlastní úvahou. Nemá pro to potřebné odborné
znalosti. Může si ale vyžádat doplnění posudku, vyhotovení srovnávacího posudku jinou komisí
ministerstva nebo uložit vypracování revizního posudku (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 4. 2021, č. j. 1 Ads 252/2020 - 25, odst. 21)
[38] Ze skutečností, jež jsou v dané věci soudu známy, vyplývá, že hlavním sporným bodem
předmětné věci je neshoda ohledně stupně invalidity stěžovatele. Na jedné straně zde stojí
posudek a doplněk posudku PK MPSV a znalecký posudek MUDr. Valíka, kteří invaliditu
stěžovatele hodnotí I. stupněm. Na druhé straně zde stojí posudek MUDr. Lorence, který
invaliditu stěžovatele hodnotí II. stupněm. Podle MUDr. Lorence je postižení stěžovatele
srovnatelné s algodystrofickým syndromem (kapitola XIII, oddíl B, položka 2c přílohy vyhlášky),
který stanoví míru poklesu pracovní schopnosti na 40 - 50 % a zároveň bere v potaz další
komplikace žalobce. Podle PK MPSV postižení stěžovatele odpovídá středně těžkému postižení
funkce končetiny (kapitola XV, odd. B, položky 13b přílohy k vyhlášce), které odpovídá míře
poklesu pracovní schopnosti na 30 - 35 %. Podle MUDr. Valíka je postižení žalobce srovnatelné
se středně těžkým postižením funkce končetiny (kapitola XV, odd. B, položky 13b přílohy
k vyhlášce).
[39] Sporné posouzení invalidity stěžovatele vyplývá z odlišného posouzení závažnosti jeho
zdravotních postižení. Je ale třeba vzít na vědomí, že posudek MUDr. Valíka sloužil jako posudek
revizní a do značné míry se shoduje s posudkem PK MPSV. Odlišný lékařský názor
MUDr. Lorence tedy sám o sobě nemůže vést soud k tomu, že by na posudcích shledal vady.
Stěžejními otázkami je, zda MUDr. Valík ve svém posudku vycházel z kompletní lékařské
dokumentace, zda reagoval na sporné body mezi posudkem PK MPSV a posudkem
MUDr. Lorence a zda svůj posudkový závěr přesvědčivě a srozumitelně odůvodnil. Revizní
posudek má totiž odstranit dosavadní pochybnosti o zdravotním stavu posuzovaného stěžovatele
a posloužit jako rozhodný důkazní prostředek pro závěr soudu o stupni invalidity stěžovatele
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2013, č. j. 4 Ads 83/2013 - 35, odst. 44).
Touto optikou tedy Nejvyšší správní soud hodnotil posudek MUDr. Valíka a dospěl k závěru,
že tento posudek dosavadní pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele neodstranil.
[40] Posudkem MUDr. Valíka nebyla uspokojivě zodpovězena otázka, zda v případě
stěžovatele byla ukončena léčba jeho zranění. Ze záznamu z jednání, které se konalo
dne 25. 3. 2021, vyplývá, že během výslechu byl MUDr. Valík dotazován na to, proč v rámci
posudku nezhodnotil skutečnost, že stěžovatel musí docházet na plastické operace
kvůli praskajícím jizvám. MUDr. Valík odpověděl, že neměl k dispozici žádné lékařské zprávy,
které by tato tvrzení potvrzovaly. Přímo v posudku ale zmiňuje zprávu z oddělení plastické
a estetické chirurgie FN Olomouc ze dne 4. 10. 2019, ke které se ale dál nijak nevyjádřil. Z této
zprávy vyplývá, že stěžovateli byl daný den proveden tzv. lipografting (aplikace tuku do podkoží)
kvůli stahujícím se jizvám na noze. Jakkoliv je tedy pravdou, že nález z plastické chirurgie
ze dne 31. 5. 2017 a nález ze dne 6. 2. 2018 mohly vést znalce k závěru o tom, že léčba byla
v dané době ukončena, po 6. 2. 2018 došlo ke komplikacím.
[41] Podle §75 s. ř. s. soud může při přezkumu rozhodnutí správního orgánu vycházet
jen z takových skutečností, které existovaly nejpozději k okamžiku rozhodnutí žalovaného
správního orgánu. Není přitom významné, zda těmito skutečnostmi žalobce v řízení
před správním orgánem argumentoval nebo zda je dokonce tehdy znal (KÜHN, Z.,
KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 598).
Citované ustanovení nebrání tomu, aby soud při svém rozhodování vycházel z dokumentů, které
vznikly až po vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí, pokud popisují stav, jež
ke dni rozhodování správního orgánu objektivně existoval (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 As 141/2013 - 28).
[42] V případě stěžovatele bylo rozhodné datum 27. 6. 2018 (datum vydání napadeného
rozhodnutí žalované). Z tohoto důvodu nelze posudku MUDr. Valíka vytýkat, že nedostatečně
zhodnotil infarkt stěžovatele, ke kterému došlo až v červnu 2020. Co se týče komplikací
v podobě plastických operací, záleží na tom, zda na ně stěžovatel začal docházet již před vydáním
rozhodnutí žalované (27. 6. 2018), nebo až v roce 2019. Z posudků ani jedna z možností jasně
nevyplývá. Nicméně tvrzení MUDr. Valíka, že neměl k dispozici žádný nález, který
by prokazoval, že léčba nebyla ukončena, vyvolává otázky ohledně úplnosti a přesvědčivosti jeho
posudku. Tyto pochybnosti pak nebylo možné zhojit tím, že během výslechu uvedl,
aniž by měl k dispozici jakékoliv lékařské zprávy, že by plastické operace neměly na posouzení
funkčního následku žádný vliv.
[43] Absence zhodnocení pokračující léčby zranění stěžovatele pak přímo souvisí s druhou
vadou v posudku MUDr. Valíka. MUDr. Valík se totiž vůbec nevypořádal s posouzením
MUDr. Lorence ohledně pracovních možností stěžovatele. MUDr. Lorenc uváděl, že stěžovatel
je schopen pouze lehké práce převážně v sedu, na zkrácenou pracovní dobu, s možností
častějších změn polohy těla (např. jako vrátný, v hlídací službě sledování kamer, apod.).
Podle MUDr. Lorence ale stěžovatel nemá k výkonu duševních či administrativních prací
vzdělání ani praxi a je velmi obtížně zaměstnatelnou osobou. Při zařazení do pracovního procesu
lze předpokládat, že stěžovatel bude častěji nemocný a jakákoliv nevhodná či náročnější fyzická
soustavná výdělečná činnost by vedla ke zhoršení jeho zdravotního stavu. PK MPSV uvedla,
že stěžovatel může vykonávat pracovní činnost jen s výrazně omezenými nároky na fyzické
schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nijak přitom nespecifikovala, jaké
konkrétní práce by mohl stěžovatel vykonávat, případně na jaký jiný druh práce by stěžovatel
mohl být rekvalifikován.
[44] Podle §39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění se za stabilizovaný zdravotní stav
považuje jen takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni umožňující vykonávat výdělečnou
činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti, přičemž udržení stabilizace
zdravotního stavu může být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
[45] MUDr. Valík se nijak nevypořádal se stanoviskem MUDr. Lorence, že zařazení
stěžovatele do pracovního procesu pro něj bude představovat vyšší nemocnost. MUDr. Valík
se k pracovním schopnostem stěžovatele v rámci posudku vůbec nevyjádřil. Neučinil
tak ani během výslechu na jednání před krajským soudem. Doporučení vhodného druhu práce,
kterou je posuzovaný stěžovatel schopen při svém zdravotním postižení vykonávat, je přitom
nezbytnou součástí posudku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2021,
č. j. 1 Ads 252/2020 - 25, odst. 20). MUDr. Valík se rovněž nevypořádal s tím, zda na zařazení
do pracovního procesu nemohly mít vliv i opakující se plastické operace (viz bod 32).
[46] Podle stěžovatele posudky PK MPSV a MUDr. Valíka nezohlednily jeho zlomeninu
v oblasti kolene, ke které došlo dne 8. 6. 2018. Tato námitka však není důvodná. Jak posudek
PK MPSV, tak posudek MUDr. Valíka zlomeninu v oblasti kolene zmiňují. Z obou posudků
vyplývá, že zlomenina se zhojila a neměla výrazný vliv na aktivní flexi kolene. MUDr. Valík
během výslechu na jednání před krajským soudem dodal, že zlomenina byla zhojena a není
s ní spojeno žádné zásadní omezení.
11
[47] Dle soudu rovněž nelze žalované vyčítat, že v napadeném rozhodnutí o námitkách
nezohlednila zlomeninu stehenní kosti. Účastníci řízení jsou povinni při opatřování podkladů
pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost. Zjišťování
skutkového stavu sice primárně leží na správních orgánech. Ale aby správní orgány mohly
pojmout jakoukoliv pochybnost, že jim při rozhodování chybí nějaký podklad o zdravotním stavu
posuzované osoby, musí je na to posuzovaná osoba upozornit. Posuzovaná osoba
má totiž zpravidla nejlepší přehled o vyšetřeních a návštěvách odborných lékařů, které
podstoupila (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2020, č. j. 8 Ads 90/2020 - 44,
odst. 42).
[48] Soud tedy nesouhlasí s výtkou stěžovatele, že žalovaná vycházela z nesprávného
skutkového stavu při vydání napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu nevyplývá,
že by stěžovatel žalovanou jakkoliv informoval o tom, že si dne 8. 6. 2018 zlomil stehenní kost.
Den změny invalidity byl stanoven na 18. 1. 2018. Relevantní podklady, které si měla posudková
lékařka opatřit v rámci své povinnosti, tedy spadaly k tomuto datu. Posudková lékařka ČSSZ
Ostrava vypracovala posudek pro účel řízení o námitkách dne 13. 6. 2018. Žalovaná
pak rozhodnutí o námitkách vydala dne 27. 6. 2018. Stěžovatel měl od 8. 6. 2018 dostatečný čas
na to, aby kontaktoval žalovanou a seznámil jí s novým vývojem svého zdravotního stavu,
ale neučinil tak.
[49] Ze stejného důvodu tak nelze MUDr. Valíkovi vytýkat, že nevycházel z dalších zpráv
o plastických operacích, kromě již zmíněné zprávy ze dne 4. 10. 2019. Jak vyplývá z jeho
posudku, vycházel ze stejných zpráv jako MUDr. Lorenc a k tomu si vyžádal kompletní
dokumentaci od praktické lékařky. Nelze vyloučit, že součástí dokumentace od praktické lékařky
byly i zprávy z plastické chirurgie (MUDr. Valík obsah této dokumentace blíže nepopsal). Pokud
tyto zprávy ale v dokumentaci praktické lékařky nebyly, bylo odpovědností stěžovatele tyto
zprávy dodat, nikoliv MUDr. Valíka. Na druhou stranu, nemožnost zhodnotit, zda MUDr. Valík
vycházel z kompletní lékařské dokumentace (neboť není jasné, co obsahoval lékařský spis
praktické lékařky), přispívá k závěru o neúplnosti posudku.
[50] Stěžovatel namítal, že krajský soud měl s ohledem na rozdílné závěry znaleckých posudků
znalce MUDr. Lorence a znalce MUDr. Valíka nechat vypracovat revizní znalecký posudek,
a to znaleckým orgánem, který není přímo finančně závislý na prostředcích žalované. Roli
revizního znaleckého posudku zde ale hrál právě posudek MUDr. Valíka. Na jedné straně
zde totiž stál posudek PK MPSV a na druhé posudek MUDr. Lorence. Kvůli odlišným závěrům
proto krajský soud nechal vypracovat revizní znalecký posudek MUDr. Valíkem. Ten se přiklonil
k názoru PK MPSV.
[51] Co se týče možné podjatosti MUDr. Valíka, jak správně podotknul krajský soud,
stěžovatel mohl ve stanovené lhůtě do 8 dnů vyjádřit námitku podjatosti, což ale neučinil.
K možné systémové podjatosti se pak krajský soud dostatečně a uspokojivě vyjádřil v bodech 45
- 47 napadeného rozsudku. V případě, že jeden posudek hodnotí pokles pracovní schopnosti
na 60 % a druhý na 35 %, lze očekávat sporné závěry ohledně odborných medicínských otázek.
V čem by ale rozpor být neměl, je skutkový stav, ze kterého posudky vycházely. Jak soud vysvětlil
výše, existují zde pochybnosti o úplnosti posudku MUDr. Valíka. Nebylo ale na místě,
aby je krajský soud odstranil dalším revizním posudkem. Měl nicméně možnost, s ohledem
na neúplnost posudku, požádat MUDr. Valíka o doplnění posudku.
[52] Stěžovatel namítá, že navrhoval předvolání MUDr. Lorence k jednání, ale krajský soud
tak neučinil a ani se s tímto návrhem nijak nevypořádal. Tato námitka je důvodná. Z dokumentu
předložení doplňku ke znaleckému posudku č. 275, návrh na doplnění dokazování ze dne 19. 3. 2021
vyplývá, že stěžovatel krajskému soudu navrhl, aby na jednání provedl důkaz doplňkem
ke znaleckému posudku a aby předvolal MUDr. Lorence k prezentaci jeho posudku. Krajský
soud na tento návrh žalobce nereagoval a MUDr. Lorence nepředvolal. S tímto navrženým
důkazem se ani nijak nevypořádal v napadeném rozsudku. Podle §52 odst. 1 s. ř. s. je správní
soud oprávněn zvážit, které z důkazních prostředků provede. Pokud ale odmítne určitý důkazní
prostředek provést, musí to v rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 5 Afs 147/2004). Krajský soud
tak ale neučinil a zatížil své rozhodnutí vadou.
[53] S ohledem na opomenutý důkaz a na vady posudku MUDr. Valíka spočívající v jeho
neúplnosti se Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudek krajského soudu zrušit. Soud si je vědom
toho, že od vydání napadeného rozhodnutí žalované uběhly již více než čtyři roky a zdravotní
stav stěžovatele se od té doby mohl změnit. Je ale nutné podotknout, že předmětem přezkumu
v tomto řízení může být pouze takový zdravotní stav stěžovatele, v jakém byl ke dni rozhodnutí
žalované, tedy ke dni 27. 6. 2018. Není tedy možné vzít v potaz infarkt stěžovatele a další
zdravotní komplikace, ke kterým došlo až po tomto datu. Stěžovateli ale nic nebrání,
aby s ohledem na další degradaci svého zdravotního stavu podal žádost o změnu výše invalidního
důchodu na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 Ads 300/2019 - 29, odst. 27).
VI. Závěr a náklady řízení
[54] S ohledem na skutečnosti výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, neboť rozsudek krajského soudu je z důvodů shrnutých výše zatížen vadou
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto postupem dle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[55] V průběhu dalšího řízení by měl krajský soud odstranit pochybnosti ohledně stupně
invalidity stěžovatele a vypořádat se s důkazními návrhy.
[56] V novém rozhodnutí ve věci rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2022
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu