ECLI:CZ:NSS:2022:10.AFS.111.2020:56
sp. zn. 10 Afs 111/2020 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Rekonstrukce Group,
s. r. o., Československého exilu 1888/4, Praha 4, zastoupené advokátkou JUDr. Kateřinou
Martínkovou, Sokolská třída 22, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016,
čj. 1926/16/5300-21442-711315, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, čj. 11 Af 19/2016 - 108,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj zahájil v lednu 2012 u žalobkyně (nyní
stěžovatelky) daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za období květen až červen a říjen
až prosinec roku 2010 a březen roku 2011. V březnu 2012 zahájil daňovou kontrolu DPH
za období červenec až září roku 2010. Obě daňové kontroly byly ukončeny projednáním zpráv
o daňové kontrole. Z důvodu změny místní příslušnosti rozhodl o dani Finanční úřad pro hlavní
město Prahu. Podle zpráv o daňových kontrolách neuznal stěžovatelčin nárok na odpočet daně
a vydal celkem devět platebních výměrů, kterými jí doměřil daň a stanovil penále za období
květen až prosinec 2010 a březen 2011. Obchodní jednání stěžovatelky se společností
HENAMANE, s. r. o., totiž bylo zatíženo podvodem na DPH, o kterém stěžovatelka mohla
a měla vědět. Proti platebním výměrům podala stěžovatelka odvolání, která žalovaný zamítl
společným rozhodnutím.
[2] Stěžovatelka podala proti rozhodnutí o odvolání žalobu k Městskému soudu v Praze
a uspěla s ní. Městský soud rozsudkem ze dne 12. 12. 2017 (čj. 11 Af 19/2016 - 61) zrušil
napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný podle městského soudu
pochybil tím, že neměl k dispozici kompletní spis a vycházel jen ze zpráv o daňové kontrole. Tím
připravil stěžovatelku o možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim.
Vzhledem k nekompletnímu spisu nebylo ani možné věcně přezkoumat důkazy získané cestou
mezinárodní pomoci. Žalovaný navíc neprovedl výslechy svědků, které navrhla stěžovatelka.
[3] Žalovaný podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. NSS ji rozsudkem
ze dne 10. 1. 2019 (čj. 10 Afs 8/2018 - 45) shledal důvodnou, rozsudek městského soudu zrušil
a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Podle zjištění NSS měl žalovaný při rozhodování k dispozici
kompletní správní spis. Stěžovatelka se tedy mohla seznámit se s podklady pro rozhodování,
mimo jiné i s důkazy, které provedly zahraniční daňové orgány při mezinárodní pomoci.
Krom toho městský soud neupřesnil, o jaké svědky se jedná, a tak nebylo patrné, jakým právním
názorem je žalovaný vázán.
[4] Městský soud věc znovu přezkoumal a žalobu zamítl. Podle městského soudu
stěžovatelka mohla a měla vědět, že se zapojila do podvodu na DPH, a daňové orgány jí proto
oprávněně odepřely nárok na DPH. Daňové orgány se navíc v průběhu daňové kontroly
nedopustily žádného procesního pochybení:
- Žalovaný správně rozhodl o všech devíti platebních výměrech v jednom rozhodnutí o odvolání. Finanční úřad
správně vydal jen jedno seznámení s výsledkem kontrolních zjištění pro obě daňové kontroly. Oba daňové
orgány postupovaly hospodárně.
- Správce daně správně vydal platební výměry podle zprávy o daňové kontrole. Případné vady, které by plynuly
z toho, že správce daně nedisponoval kompletním spisem, zhojil žalovaný, který měl spis k dispozici.
- Žalovaný konkrétně zdůvodnil, proč neprovedl výslechy svědků. Ostatně stěžovatelka po celou dobu neuvedla,
co mělo být výslechy prokázáno.
- Finanční úřad provedl mezinárodní výměnu informací řádně podle nařízení Rady č. 904/2010/EU, o právní
spolupráci a boji proti podvodům v oblasti DPH. Informace získané touto cestou proto nebylo třeba znovu
ověřovat. Městský soud poukázal také na závěr žalovaného, podle kterého nebyl proveden zahraniční výslech
svědka, ale místní šetření.
II. Kasační řízení
[5] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Zopakovala své
žalobní námitky a dodala, že městský soud své závěry dostatečně nezdůvodnil. Krom toho nově
namítla, že finanční úřad byl povinen stěžovatelku nejprve vyzvat k podání dodatečného
daňového přiznání a až poté mohl zahájit daňovou kontrolu.
[6] Žalovaný má za to, že městský soud se v rozsudku dostatečně vypořádal se všemi
námitkami a své závěry náležitě odůvodnil. Krom toho daňový řád nepředpokládá, že by bylo
třeba řízení o odvolání formálně spojovat, a neplyne to ani z ustálené praxe. Správce daně je sice
povinen seznámit daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, ale nemusí tak činit zvlášť
pro každé zdaňovací období. Daňovou kontrolu dokončí ten správce daně, který ji zahájil.
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj proto správně daňovou kontrolu dokončil, i když
se změnila místní příslušnost. Mezinárodní dožádání provedl finanční úřad podle nařízení Rady
č. 904/2010, které upravuje jeho průběh. Žalovaný je navíc přesvědčen, že unesl své důkazní
břemeno, neboť řádně popsal podvodný řetězec, podstatu podvodného jednání a proč si jej
stěžovatelka mohla a měla být vědoma.
[7] Stěžovatelka v replice zopakovala kasační námitku, že žalovaný nevedl řádně správní spis,
čímž porušil její základní právo na soudní ochranu.
III. Právní hodnocení
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Změní-li se v průběhu daňové kontroly místní příslušnost daňového subjektu, může
daňovou kontrolu dokončit správce daně, který ji zahájil (§87 odst. 1 věta druhá zákona
č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020; i další ustanovení daňového řádu
jsou citována v tomto znění).
[10] Správce daně seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, které zahrnuje
hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k vyjádření (§88 odst. 2 daňového řádu).
Projednání zprávy o daňové kontrole je ukončeno podpisem kontrolovaného daňového subjektu
a úřední osoby. Správce daně po podpisu předá kontrolovanému daňovému subjektu stejnopis
zprávy o daňové kontrole. Zpráva se tím považuje za oznámenou a současně je ukončena daňová
kontrola (§88 odst. 4 daňového řádu).
[11] Je-li daň stanovena výlučně podle výsledku daňové kontroly, považuje se za odůvodnění
zpráva o daňové kontrole (§147 odst. 4 daňového řádu).
Podvod na DPH
[12] Stěžovatelka zpochybňuje existenci samotného podvodného jednání i to, že o nějakém
podvodu věděla, neboť se jedná o pouhá tvrzení žalovaného, která nemají oporu ve spisu. Soud
tuto námitku dostatečně nevypořádal a odkázal jen na závěry žalovaného. Krom toho finanční
úřad nezákonně přenesl na stěžovatelku důkazní břemeno, aby prokázala, že se neúčastnila
daňového podvodu.
[13] NSS s touto námitkou nesouhlasí.
[14] Podvody na DPH se NSS již mnohokrát zabýval a vycházel při tom z judikatury
Soudního dvora Evropské unie (SDEU), která se týkala zneužití práva či kolotočových podvodů
na DPH [například rozsudky ve věci C-255/02, Halifax plc; ve věci C-354/03, C-355/03
a C-484/03, Optigen Ltd, Fulcrum Electronics Ltd (v likvidaci) a Bond House Systems Ltd; ve věci
C-439/04 a C-440/04, Axel Kittel a Recolta Recycling; nebo ve věci C-80/11 a C-142/11, Mahagében
Kft a Péter Dávid]. Judikatura SDEU pod pojmem podvod na DPH označuje situace, v nichž jeden
z účastníků řetězce neodvede státní pokladně daň a další si ji odečte, aby získal zvýhodnění,
a uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám. I když varianty daňového
podvodu mohou být rozmanité, jeho podstatou je, že není odvedena určitá částka získaná jako
DPH (rozsudky NSS ze dne 18. 3. 2010, čj. 9 Afs 83/2009 - 232, nebo ze dne 25. 6. 2015,
čj. 6 Afs 130/2014 - 60, č. 3275/2015 Sb. NSS).
[15] Finanční úřad v obou daňových kontrolách řádně vymezil jak daňový podvod,
tak stěžovatelčinu vědomost o tomto podvodu. Závěry podložil rozsáhlými důkazy, podle kterých
stěžovatelka obchodovala se zdanitelným plněním (písty, motory, řídicími jednotkami aj.)
v podvodném řetězci dodavatelů: ASPADERA – JARASNET – HENAMANE – stěžovatelka –
RWA – ATIYANA – ASPADERA. Společnost JARASNET nehradila daň ze zdanitelného
plnění ve sporných zdaňovacích obdobích květen až prosinec 2010 a březen 2011, čímž narušila
daňovou neutralitu v tomto kruhovém řetězci dodavatelů. Nejednalo se však o prosté
podnikatelské selhání společnosti JARASNET. Obchodování v řetězci provázely i různé
podezřelé okolnosti svědčící o podvodném jednání, především:
- Společnost ATIYANA byla jediným společníkem a vlastníkem 100% obchodního podílu ve stěžovatelce. Přímý
dodavatel stěžovatelky, společnost HENAMANE, byl nekontaktní, má virtuální sídlo a nepodává daňová
přiznání. Osoby působící ve společnostech ASPADERA, JARASNET nebo HENAMANE byly stíhány
pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně (§240 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku).
- Stěžovatelka v letech 2005 až 2007 kupovala zdanitelné plnění přímo od výrobce, společnosti Grasl
Pneumatic-Mechanik GmbH, který byl jedním z mála výrobců na trhu. Od roku 2007 s tímto výrobcem
obchodovala společnost ATIYANA, která však plnění prodávala rovnou stěžovatelce (výrobce posílal plnění
rovnou na adresu stěžovatelky). Toto plnění pak kolovalo v řetězci. Zboží, které stěžovatelka prodala rumunské
společnosti RWA, bylo po přepravě do Rumunska jen přebaleno a prodáno přes společnost ATIYANA
slovenské společnosti ASPADERA. Přepravu z Rumunska na Slovensko zajišťoval pan Roskos, a to
stěžovatelčiným vozidlem. Stěžovatelka zboží kupovala zpět od společnosti HENAMANE za výrazně vyšší
ceny, než plnění původně prodala, i když znala jak výrobce, tak původní výrobní cenu. Zdanitelné plnění navíc
nesouviselo se stěžovatelčiným běžným předmětem podnikání (výroba a prodej světlíků).
- Při jednání s výrobcem zastupovaly stěžovatelku i společnost ATIYANA stále stejné osoby. Mezi ně patřili V.
T. (zaměstnanec stěžovatelky i společnosti ATIYANA, zástupce společnosti RWA), nebo Matus Marek Roskos
(zmocněnec a později jednatel stěžovatelky, společník společnosti RWA). V. T. (zastupující obě společnosti)
měl přístup k účtu společnosti ATIYANA.
[16] Zdanitelné plnění tak bylo prodáváno především mezi subjekty, které byly personálně
propojeny se stěžovatelkou. Zaměstnanec stěžovatelky zajišťoval přepravu tohoto zboží
kolujícího mezi dodavateli v řetězci. Nákupy v řetězci navíc neměly pro stěžovatelku ekonomický
smysl, neboť zboží mohla pořídit přímo od výrobce za výhodnější cenu. Všechny tyto
skutečnosti, jsou-li posouzeny ve vzájemných souvislostech, pak svědčily o tom, že stěžovatelka
mohla a měla vědět, že se podílí na daňovém podvodu. NSS proto dospěl stejně jako městský
soud k závěru, že dodavatelský řetězec byl zasažen podvodem na DPH a stěžovatelka o něm
mohla a měla vědět.
[17] Finanční úřad tak zjistil konkrétní okolnosti podvodného jednání a dostatečně prokázal,
že stěžovatelka věděla, respektive vzhledem k dané situaci mohla a měla vědět, že sporná
obchodní operace je stižena podvodem. Tento závěr ale sám o sobě nevedl k odmítnutí
stěžovatelčina nároku na odpočet daně. Stěžovatelka musela mít šanci vyvinit se z účasti
na podvodu tím, že prokáže, že přijala veškerá rozumná opatření, aby se nezapojila
do pochybných obchodních operací, které byly stiženy podvodem (rozsudek SDEU ve věci
C-384/04, Federation of Technological Industries a další, body 32 a 33).
[18] Pokud totiž správce daně unese své důkazní břemeno co do vědomé účasti daňového
subjektu na daňovém podvodu, naskýtá se daňovému subjektu poslední příležitost, jak zvrátit
pro něj nepříznivá zjištění správce daně. Může (musí) vylíčit okolnosti, které prokazují jeho
dobrou víru – zejména že přijal veškerá opatření, která od něj mohla být rozumně požadována.
Pokud je daňový subjekt prokáže, přizná mu správce daně nárok na odpočet DPH (rozsudky
NSS ze dne 23. 8. 2013, čj. 5 Afs 83/2012 - 46, č. 2925/2013 Sb. NSS; ze dne 17. 9. 2015,
čj. 1 Afs 219/2014 - 52, bod 45; nebo již citovaný č. 3275/2015 Sb. NSS, bod 44). Jakkoli tato
koncepce může v jistém smyslu připomínat přenášení důkazního břemena v daňovém řízení,
nejedná se ve skutečnosti o důkazní břemeno, ale spíše o institut vyvinění z právem
zapovězeného jednání (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 Afs 182/2018 - 42, bod 42).
[19] Nelze proto souhlasit se stěžovatelkou, že na ni finanční úřad přenesl důkazní břemeno,
pokud ji ve výzvě z 22. 2. 2013 informoval o účasti na podvodu na DPH a vyzval ji,
aby prokázala svou dobrou víru, resp. ekonomický smysl obchodních transakcí a opatření přijatá
k minimalizaci obchodních rizik. Krom toho NSS poznamenává, že stěžovatelka po celou dobu
řízení neprokázala, že jednala v dobré víře – nedoložila ani přijatá opatření, ani ekonomický smysl
celé transakce. Naopak argumentovala jednotlivými procesními pochybeními daňových orgánů
či později městského soudu, což ostatně činí i v kasační stížnosti. Stěžovatelka se proto nevyvinila
z účasti na daňovém podvodu.
Společné rozhodnutí o odvolání a společné seznámení
[20] Stěžovatelka namítla, že žalovaný vydal jedno rozhodnutí o více věcech, aniž tato řízení
předtím formálně spojil, čímž zatížil rozhodnutí o odvolání vadou. Tento postup nelze
ospravedlnit zásadou hospodárnosti, jak to činí městský soud. Stejně tak nesprávně vydal finanční
úřad jen jedno seznámení s výsledkem kontrolních zjištění pro obě daňové kontroly. Navíc
z rozhodnutí o odvolání ani ze seznámení není patrné, která skutková zjištění se vztahují
ke konkrétním zdaňovacím obdobím.
[21] NSS této námitce nepřisvědčil. Správce daně totiž postupuje podle zákona, rozhodne-li
jedním rozhodnutím o několika zdaňovacích obdobích, ve kterých jde o právně i skutkově
shodné věci. Společné rozhodnutí však musí být srozumitelné, přehledné a určité (rozsudek NSS
ze dne 13. 11. 2003, čj. 6 A 38/2002). Ve stěžovatelčině věci přitom bylo rozhodováno o právně
a skutkově shodných věcech. Ve všech zdaňovacích obdobích finanční úřad posuzoval nárok
na odpočet DPH z plnění přijatého od společnosti HENAMANE v podvodném dodavatelském
řetězci. Krom toho žalovaný ve společném rozhodnutí jednoznačně označil daňový subjekt
i napadená rozhodnutí správce daně a přehledně vypořádal veškeré odvolací námitky. NSS proto
ve shodě s městským soudem považuje rozhodnutí o odvolání za dostatečné. Takový postup je
navíc hospodárný a odpovídá zásadě ekonomie řízení (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2021,
čj. 7 Afs 224/2020 - 31, bod 22).
[22] Tyto závěry lze ostatně vztáhnout i na seznámení s výsledkem kontrolních zjištění,
ze kterého je patrné, k jakým kontrolám a zdaňovacím obdobím se vztahuje. Finanční úřad v něm
podrobně shrnuje zjištění o jednotlivých dodavatelích i dodavatelských řetězcích a popisuje
daňový podvod, který je předmětem tohoto řízení. Vyjadřuje se také ke konkrétním
stěžovatelčiným výtkám. Lze proto uzavřít, že seznámení bylo srozumitelné, přehledné a určité.
Finančnímu úřadu navíc zákon neukládal povinnost vydat seznámení zvlášť pro každou daňovou
kontrolu, ale jen povinnost seznámit stěžovatelku s kontrolními zjištěními (§88 odst. 2 daňového
řádu). To finanční úřad učinil, a to způsobem, který byl v tomto případě nejvhodnější. Skutková
zjištění totiž byla shodná ve všech posuzovaných zdaňovacích obdobích (květen až prosinec 2010
a březen 2011), i když tato období hodnotil finanční úřad ve dvou daňových kontrolách.
Seznámil-li proto finanční úřad stěžovatelku se zjištěními v jednom společném dokumentu,
postupoval podle zákona.
[23] Stěžovatelka navíc nenamítá konkrétní pochybení finančního úřadu nebo žalovaného,
jen obecně spekuluje o důsledcích společného rozhodnutí a společného seznámení.
Pravomoc a příslušnost finančního úřadu
[24] Podle stěžovatelky městský soud nevzal v úvahu, že platební výměry vydal správce daně,
který neměl k dispozici kompletní správní spis ani neprováděl dokazování. Tím zatížil správní
rozhodnutí vadou.
[25] NSS se s touto námitkou neztotožnil. Daňovou kontrolu zahájil místně příslušný
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj. Až poté se změnila místní příslušnost na Finanční úřad
pro hlavní město Prahu. V takovém případě může daňovou kontrolu dokončit ten finanční úřad,
který ji zahájil (§87 odst. 1 daňového řádu), tedy Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj.
Daňovou kontrolu proto provedl místně příslušný finanční úřad. Daňová kontrola však končí
seznámením daňového subjektu se zprávou o daňové kontrole (§88 odst. 4 daňového řádu)
a Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj v tomto okamžiku ztratil pravomoc, na základě
které by mohl vůči stěžovatelce dále postupovat. Tato pravomoc přešla na místně příslušný
Finanční úřad pro hlavní město Prahu, který správně stanovil daň podle výsledku daňové
kontroly a v odůvodnění odkázal na zprávu o daňové kontrole (§147 odst. 4 daňového řádu).
Podle NSS tak v prvním stupni rozhodoval místně příslušný daňový orgán.
[26] Krom toho i pokud by rozhodnutí trpělo vadou pramenící z neúplných podkladů, musel
by ji zhojit sám žalovaný, neboť jako odvolací orgán nemohl podle daňového řádu rozhodnutí
zrušit a vrátit správci daně (usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009,
čj. 8 Afs 15/2007 - 75, č. 1865/2009 Sb. NSS). Žalovaný tak věc znovu posoudil
podle kompletního spisu a mohl odstranit i jakoukoliv případnou vadu, která by plynula z toho,
že ve věci rozhodl finanční úřad, který neprováděl dokazování ani neměl přístup ke kompletnímu
spisu. Stěžovatelka však neuvedla, jaká konkrétní nezákonnost podle ní vzešla ze změny
příslušnosti v průběhu daňového řízení – její námitka byla jen obecná.
Výslechy svědků
[27] Stěžovatelka namítla, že žalovaný neprovedl navrhované výslechy svědků, městský soud
však tuto námitku bez řádného odůvodnění odmítl. Navíc stěžovatelka nebyla povinna uvádět
skutečnosti, které mají být výslechem prokázány. Pro zrušení rozhodnutí o odvolání stačilo,
že žalovaný výslechy svědků neprovedl.
[28] Ani tato námitka není důvodná. Městský soud řádně odůvodnil své závěry, ve kterých
vycházel z názoru NSS (čj. 10 Afs 8/2018 - 45, body 8-10): žalovaný správně neprovedl výslechy
Ing. M. A., Ing. L. F., Ing. B. K., Matus-Marek Roskos a V. T., neboť stěžovatelka neoznačila tyto
osoby jako svědky, jejichž výpovědí měl být proveden důkaz. Výslechy pana N. C. T., T. B. a P.
G. žalovaný neprovedl proto, že by jejich výpovědi nic nezměnily na výsledku řízení. Stěžovatelka
pak v kasační stížnosti nepřinesla žádné relevantní argumenty, které by NSS přiměly odchýlit
se od svého právního názoru.
[29] Navíc nelze přisvědčit ani úvaze, podle níž ke zrušení správního rozhodnutí stačí, když
daňový orgán neprovede navržený výslech. Navrhuje-li totiž daňový subjekt výslech svědka, musí
uvést, co má být jeho výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení (rozsudek NSS
ze dne 14. 7. 2008, čj. 8 Afs 70/2007 - 102). Pokud by musel daňový orgán provést výslech
svědka pokaždé, kdy to daňový subjekt navrhne, bez ohledu na souvislost s řízením, mohly
by vzniknout neúměrné průtahy v řízení. Bylo proto na stěžovatelce, aby sdělila, co má být
svědeckými výpověďmi prokázáno. To však stěžovatelka po celou dobu řízení neupřesnila.
Městský soud proto neměl důvod považovat skutkový stav za nedostatečně zjištěný,
a tedy ani důvod zrušit rozhodnutí o odvolání.
Mezinárodní výměna informací
[30] Podle stěžovatelky neobsahuje spis originální žádosti o mezinárodní výměnu informací,
ani originální odpovědi na tyto žádosti, jen český překlad. Vzhledem k tomu nelze ověřit, zda je
překlad správný. Finanční úřad dále nepožádal zahraniční daňové orgány, aby provedly svědecké
výpovědi podle českého práva, a z odpovědi na mezinárodní žádost proto nelze poznat, jaké
otázky byly svědku položeny. Finanční úřad se účelově vyhnul výslechu svědků.
[31] Stěžovatelčiným námitkám nelze vyhovět, neboť je v žalobě i kasační stížnosti
formulovala jen obecně („existují pochybnosti o správnosti předložených odpovědí, resp. jejich překladů“;
„překlad těchto dožádání do češtiny je zřejmě nesprávný, neúplný či zavádějící“). Není jasné, které překlady
mezinárodních žádostí má stěžovatelka na mysli, případně v čem podle ní spočívá nesprávný
překlad do českého jazyka. Městský soud proto na námitku reagoval jen obecně, a to tak,
že finanční úřad provedl mezinárodní dožádání podle nařízení Rady č. 904/2010/EU.
Ze stěžovatelčiny argumentace není jasné ani to, o jaký zahraniční výslech svědka se jedná.
Stěžovatelka jen obecně namítá, že jí nebyla umožněna účast na tomto výslechu. Městský soud
proto vypořádal i tuto námitku stručně a poukázal na závěr žalovaného, podle kterého nebyl
proveden zahraniční výslech svědka, ale místní šetření. Závěry městského soudu
však stěžovatelčina kasační argumentace neodráží. NSS proto souhlasí s argumentací městského
soudu a současně připomíná, že správní soudy nejsou povinny ani oprávněny domýšlet námitky
za účastníky. Jsou vázány rozsahem žalobních, resp. kasačních námitek, s výjimkou vad,
které zkoumají z úřední povinnosti (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[32] Odkaz na nález Ústavního soudu ve věci IV. ÚS 4141/18 pokládá soud za nepřiléhavý.
Tam šlo o to, že skutečný obsah daňového spisu neodpovídal soupisu listin a listiny, které v něm
původně byly založeny, z něj „zmizely“. V důsledku toho chyběla při soudním přezkumu více
než polovina listin z neveřejné části spisu, zbývající listiny byly přečíslovány a jejich pořadí bylo
změněno. O žádné z těchto změn přitom spis neobsahoval žádný (úřední či neformální) záznam.
S nynější věcí tu není žádná podobnost. Stěžovatelka tvrdí jen to, že součástí spisu by měly být
i jiné listiny, než tam jsou, její požadavek je však nezdůvodněný, a tedy nepřesvědčivý.
Dodatečné daňové přiznání
[33] Námitku, podle níž byl finanční úřad povinen stěžovatelku nejprve vyzvat k podání
dodatečného daňového přiznání a až poté mohl zahájit daňovou kontrolu, stěžovatelka vznesla
až v kasační stížnosti. Jde tedy o nový právní důvod, který stěžovatelka neuplatnila v žalobě,
i když jej uplatnit mohla. Takové námitky jsou nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.).
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla, a NSS proto kasační stížnost zamítl.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu