ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.287.2020:34
sp. zn. 3 As 287/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně GOLD
HAPPY DAY a. s., HAPPY DAY holding, se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 237/38,
zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 43/6, proti žalovanému
Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 1387/77, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 8. 2020,
č. j. 57 A 155/2019 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019, č. j. 29289-2/2019-900000-311 zamítl žalovaný odvolání
žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj
(dále jen „celní úřad“) ze dne 23. 5. 2019, č. j. 1543-14/2019-600000-12, kterým byla žalobkyně
shledána vinnou ze spáchání přestupku podle §123 odst. 3 písm. e) zákona č. 186/2016 Sb.,
o hazardních hrách ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“).
Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v blíže specifikované době jako provozovatelka umístila
na plášti provozovny CASINO HAPPY DAY na adrese náměstí Republiky 236/37 a Solní 238/1
v Plzni celkem 18x v různých slovních spojeních i samostatně nápis „casino“ a dále nápisy
„SÁZKY“, „SLOT MACHINES“, „AMERICAN ROULETTE“ a „BLACK JACK“ s grafickými
symboly, což celní úřad vyhodnotil jako porušení §66 odst. 2 zákona o hazardních hrách.
Za tento přestupek byla žalobkyni vyměřena pokuta ve výši 40 000 Kč a povinnost k úhradě
nákladů správního řízení.
[2] Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně u Krajského soudu v Plzni žalobou, kterou
krajský soud shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně nezpochybňovala skutkový stav věci,
její námitky se vztahovaly výlučně k právnímu posouzení otázky, zda umístěním nápisů došlo
k porušení zákonného zákazu umísťovat na budovu kasina reklamu, sdělení nebo jakoukoli jinou
formu propagace provozování hazardních her nebo získání výher ve smyslu §66 odst. 2 zákona
o hazardních hrách, a to s přihlédnutím k povinnosti stanovené v §68 odst. 2 tohoto zákona
(povinnost viditelně označit kasino). Krajský soud konstatoval, že výklad §66 odst. 2 a §68
odst. 2 zákona o hazardních hrách, provedený správními orgány, odpovídá nejen zákonným
ustanovením, ale i důvodové zprávě k tomuto zákonu. Ačkoliv zákon o hazardních hrách, na
rozdíl od předchozí právní úpravy (zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách),
neobsahuje explicitní vyjádření účelu zákona, lze jej jasně dovodit z jeho důvodové zprávy,
konkrétně z bodu 1.5. Je tedy nutné postupovat v souladu s účelem zákona uvedeným
v důvodové zprávě, a to teleologickým, respektive historickým, výkladem jednotlivých
ustanovení. Krajský soud tímto způsobem dospěl k závěru, že jsou-li nápisy či znaky způsobilé
upoutat pozornost k hazardním hrám, jedná se o jejich propagaci. Argumentace žalobkyně,
že zákon nezakazuje nápisy způsobilé upoutat pozornost kolemjdoucích na provozovnu
a provozování hazardních her, tak nemůže obstát, neboť jde o propagaci těchto činností,
což §66 odst. 2 zákona o hazardních hrách jasně zapovídá.
[3] Pokud jde o nápisy „casino“ (samostatně nebo v sousloví), krajský soud souhlasil
se správními orgány, že se v daném případě jednalo o propagaci nabízených služeb a nikoli
o naplnění informační povinnosti dle §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Za stěžejní považoval
zjištění, že těmito nápisy nebyly označeny jen vstupní dveře, ale i všechny výlohy provozovny,
obě strany vstupních dveří a prostor nad vstupními dveřmi; jednalo se celkem o 18 nápisů
v různém znění. Opakovaným nápisem casino na budově mohla být jednoznačně upoutána
pozornost kolemjdoucích; tyto nápisy vzhledem k jejich počtu, viditelnosti a grafickému
zpracování měly jednoznačně propagační efekt. Aproboval přitom názor celního úřadu,
že zejména výlohy jsou typickým prostorem pro propagaci podnikání. Účelem povinnosti
vyplývající z §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách je naopak informování (varování) veřejnosti,
čemuž množství nápisů a jejich umístění neodpovídá. Krajský soud tak nesouhlasil s tvrzením
žalobkyně, že se jednalo o naplnění informační povinnosti dle §68 odst. 2 zákona o hazardních
hrách.
[4] Krajský soud dále konstatoval, že na odpovědnost žalobkyně za spáchání přestupku
neměla vliv skutečnost, že nápisy byly odstraněny ještě před skončením správního řízení. Správní
orgány nicméně k této skutečnosti přihlédly při stanovení výše pokuty. Jako nedůvodnou shledal
krajský soud i námitku týkající se aplikace zásady in dubio mitius, jelikož výklad ustanovení
§66 odst. 2 zákona o hazardních hrách neumožňuje dvě rovnocenné interpretace, nýbrž jen
interpretaci užitou správními orgány.
[5] Závěrem krajský soud uvedl, že porušení §66 odst. 2 s přihlédnutím k §68 odst. 2 zákona
o hazardních hrách je nutno posuzovat vždy jednotlivě podle konkrétních skutkových okolností,
a proto nepřisvědčil žalovanému, který argumentoval rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne
10. 3. 2020, č. j. 30 Af 32/2019 - 43 a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci
ze dne 25. 6. 2020, č. j. 59 A 59/2019 – 40, v nichž bylo posuzováno obdobné jednání žalobkyně,
jakkoli v rovině právního posouzení dospěl ke stejnému závěru jako soudy v namítaných
rozsudcích. Konečně, pro rozhodnutí byly vzhledem k §75 odst. 1 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) právně bezvýznamné také okolnosti zápisu ochranné známky u Úřadu
průmyslového vlastnictví.
[6] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností,
kterou opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky
soudem a nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů.
[7] Dle stěžovatelky krajský soud na jedné straně reflektuje povinnost vyplývající z
§68 odst. 2 zákona o hazardních hrách, na straně druhé však dospěl k názoru, že opakovaným
nápisem „casino“ na budově mohla být upoutána pozornost kolemjdoucích na provozovnu
a hazardní hry v ní provozované a tyto nápisy jsou tak vzhledem k jejich počtu, viditelnosti,
grafickému zpracování a umístění nadbytečné z hlediska informační povinnosti vyplývající
z §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Stěžovatelka namítá, že zmiňovaným ustanovením
dovolené jednání nemůže být zároveň jednáním nedovoleným. Bez jednoznačného odkazu
na ustanovení zákona a objektivního právního posouzení věci nelze uzavřít, že stěžovatelka
v daném případě porušila zákon, umístila-li na své provozovně vícero takových názvů. Naopak,
svou povinnost vyplývající z §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách splnila právě tím, že nápisy
byly viditelné a potencionální návštěvníci byli informováni, že se jedná o prostor, kde se
provozují hazardní hry. Stěžovatelka byla tedy sankcionována za to, že svým jednáním plnila účel
zákona, který krajský soud v žalovaném rozsudku sám zdůrazňoval.
[8] Krajský soud dospěl ke spekulativnímu a neprokázanému závěru, že nápisy měly
propagační efekt. Stěžovatelka má za to, že aby byla veřejnost dostatečně informována, že se
v daném prostoru nachází kasino, je naprosto nezbytné, aby název/názvy obsahující slovo kasino,
byly způsobilé upoutat pozornost kolemjdoucích. Zákon o hazardních hrách neurčuje dovolený
počet nápisů obsahujících slovo kasino, a proto závěry správních orgánů a krajského soudu lze
označit za subjektivní a spekulativní; není zřejmé, jaký počet nápisů by ještě plnil informační
povinnost a naopak, kdy by se již jednalo o nedovolenou propagaci hazardních her. Stěžovatelka
nesouhlasí ani s názorem, že výlohy, v nichž byly nápisy taktéž umístěny, jsou prostorem typicky
sloužícím k propagaci podnikání. Argumentace krajského soudu vede k závěru, že v souladu se
zákonem o hazardních hrách je umístění pouze jednoho nápisu „kasino“ na budově, v níž se
kasino provozuje. Dále není zřejmé, jak by měl nápis vypadat (velikost, písmo, grafika). Tyto
skutečnosti z §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách nevyplývají a soud se tak dle stěžovatelky
dopustil nezákonného výkladu a nesprávného právního posouzení věci. Ačkoliv krajský soud
uvedl, že je nutné každý případ posuzovat jednotlivě podle konkrétních skutkových okolností,
formalisticky a nekriticky zopakoval právní hodnocení správních orgánů a přijal i právní
východiska uvedená v rozsudcích, na které odkazoval žalovaný. Krajský soud se také nevypořádal
s žalobní námitkou, dle které ze zákona o hazardních hrách nevyplývají žádná omezení pro počet
vyobrazení názvu a nápisů obsahující slovo kasino. Stěžovatelka je přesvědčena, že je oprávněna
užívat viditelný název provozovny obsahující slovo kasino a zákon o hazardních hrách žádným
způsobem neomezuje počet takto užitých nápisů. Jelikož se krajský soud s touto námitkou
nevypořádal, je jeho rozsudek nepřezkoumatelný.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření upozornil, že stěžovatelka nevznáší novou argumentaci,
ale pouze opakuje námitky, které byly již vypořádány krajským soudem. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu. Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový
stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností,
proč považuje právní závěry účastníků řízení za (ne)správné a z jakých důvodů považuje
argumentaci účastníků řízení za (ne)důvodnou (viz například nálezy Ústavního soudu ze dne
20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 11. 4. 2007,
sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005,
č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75; rozhodnutí Ústavního
soudu jsou dostupná z www.nalus.usoud.cz). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze
za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních
důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria
napadený rozsudek v nyní projednávané věci splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zřejmé,
jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů krajský soud veden a k jakému
závěru na jejich základě dospěl. Krajský soud posoudil všechny pro věc relevantní žalobní
námitky, odůvodnění napadeného rozsudku je srozumitelné a opřené o dostatek relevantních
důvodů. Je z něj zřejmé, jaký skutkový stav vzal krajský soud za prokázaný a proč rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nejvyšší správní soud tak v souzené věci namítanou
nepřezkoumatelnost rozsudku neshledal.
[13] Dříve, než krajský soud přistoupil k posouzení jednotlivých žalobních námitek
stěžovatelky, na úvod poznamenal, že se v převážné míře jedná o opakování argumentace
již dříve uplatněné ve správním řízení. S přihlédnutím k tomu, že není smyslem soudního
přezkumu dokola opakovat již jednou vyřčené, krajský soud na řadě míst v podrobnostech
odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožnil. K tomuto postupu
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130,
č. 1350/2007 Sb. NSS, vyslovil, že jej „sám o sobě nelze zapovědět, neboť je-li rozhodnutí žalovaného
důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč
jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami
odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž
nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“. K témuž
závěru Nejvyšší správní soud dospěl také v rozsudku ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006 - 86:
„Sluší se uvést, že i Nejvyšší správní soud často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, ať již krajským soudem
či žalovaným, neb i v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále
dokola podrobně ´opakovat´ již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry, přičemž pokud
u přezkumného orgánu panuje shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč by na ně nemohlo být odkázáno.“
Shodně se Nejvyšší správní soud k této otázce vyjádřil také v rozsudcích ze dne 29. 5. 2013,
č. j. 2 Afs 37/2012 - 47, nebo ze dne 5. 10. 2016, č. j. 3 Azs 138/2016 - 41. Ve světle uvedených
judikatorních závěrů je tedy zřejmé, že pokud krajský soud konstatoval, že se s konkrétními
právními závěry vyslovenými v napadeném správním rozhodnutí ztotožňuje a současně uvedl
důvody, proč k takovému závěru dospěl, nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že se jednalo
o pouhé formalistické a nekritické zopakování právního hodnocení správních orgánů.
[14] Pokud jde dále o kasační námitku, v níž stěžovatelka brojila proti závěru krajského soudu,
že v posuzovaném případě měly nápisy umístěné na budově provozovny propagační charakter
a nikoli charakter informační dle §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách, je vhodné předeslat,
že obdobnou věcí stěžovatelky se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 2. 9. 2020,
č. j. 6 As 196/2020 – 32 (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Na závěrech uvedených v rozsudku šestého senátu kasační soud nehodlá v nyní projednávané
věci ničeho měnit, proto z nich v dalším odůvodnění vychází.
[15] Z ustanovení §68 odst. 2 zákona o hazardních hrách, dle kterého kasino musí být viditelně
označeno názvem, který obsahuje slovo „kasino“, nevyplývá možnost provozovatelů hazardních her
umisťovat na budovy, v nichž se herní prostor nachází, nápisy obsahující vlastní název
provozovny nebo slova, která evokují hazardní hry. Krajský soud, po přechozím rozboru
relevantních části důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách, v odst. [30] odůvodnění
rozsudku velmi precizně a přiléhavě vyložil, že smyslem §68 odst. 2 tohoto zákona je informovat
kolemjdoucí o umístění kasina, jakožto místa s vysokou mírou společenských rizik. Má se tak
jednat o varování veřejnosti, aby se mohla rozhodnout, zda do daných prostor vstoupí či nikoli.
Zcela správně pak z dikce §66 odst. 2 zákona o hazardních hrách dovodil absolutní zákaz
reklamy, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace na provozování hazardních her nebo
získávání výher umístěné na budově, ve které se herní prostor nachází, tedy že účelem tohoto
ustanovení je především zabránit nepovolenému lákání veřejnosti ke vstupu do herního prostoru.
S těmito závěry se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.
[16] Stěžovatelka označila nápisem “casino“ nejen vstupní dveře, ale i všechny výlohy
provozovny, obě strany vstupních dveří a prostor nad vstupními dveřmi (nad těmito názvy byla
uvedena slovní spojení, evokující hazardní hry viz odst. [1] tohoto rozsudku). Krajský soud tak
dospěl ke správnému závěru, že tyto nápisy jsou vzhledem k jejich počtu, viditelnosti, grafickému
zpracování a umístění nadbytečné z hlediska informační povinnosti dle §68 odst. 2 zákona
o hazardních hrách. Stěžovatelka na budovu umístila celkem 18 nápisů obsahující slovo „casino“,
čímž jednoznačně mohla být upoutána pozornost kolemjdoucích i kolemjedoucích
na provozovnu a na hazardní hry v ní provozované. Vše tedy nasvědčuje závěru, že nápisy měly
za cíl podporu podnikatelské činnosti stěžovatelky (provozovaní hazardních her) a jen stěží si lze
představit, že by plnily jinou funkci, než právě funkci propagační.
[17] Konečně, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, dle které právní řád
neupravuje konkrétní počet dovolených nápisů „kasino“ na jedné budově, zatímco právní názor
krajského soudu, bez opory v zákoně, směřuje k závěru, že povolen je pouze nápis jediný.
Krajský soud nicméně takto kategorický závěr nevyslovil. V odst. [33] odůvodnění svého
rozsudku uvedl, že případy možného porušení §66 odst. 2 zákona o hazardních hrách je
v kontextu požadavku vyplývajícího z §68 odst. 2 tohoto zákona nutno posuzovat vždy
individuálně, podle konkrétních skutkových okolností. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval
výše, krajský soud se s otázkou, zda se v daném případě jednalo o naplnění informační povinnosti
či o propagaci hazardních her, v odst. [30] přezkoumatelně vypořádal, a to právě zhodnocením
konkrétních skutkových okolností daného případu, kdy (ve shodě se správními orgány) dospěl
k závěru, že posuzované nápisy, s ohledem na jejich počet, způsob umístění i grafické zpracování,
jednoznačně překračovaly informační povinnost zakotvenou v §68 odst. 2 zákona o hazardních
hrách, a sloužily naopak jako forma nedovolené propagace poskytovaných hazardních her. Nelze
proto tvrdit, že stěžovatelka byla postižena za to, že pouze plnila svou povinnost uloženou jí
§68 odst. 2 zákona o hazardních hrách.
[18] S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 in fine s. ř. s. zamítl.
[19] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti
procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka – žalovaného - v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto
řízením nějaké náklady převyšující rámec jeho úřední činnosti vznikly. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, že se mu náhrada nákladu řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 19. srpna 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu