ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.58.2022:9
sp. zn. 5 As 58/2022 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 30 A 18/2021 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen ,,stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu; tímto byly odmítnuty ve společném soudním řízení žaloby proti
usnesením Nejvyššího správního soudu, která byla vydána v soudním řízení správním.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na řadu příloh, tiskových zpráv a různých článků
z rozličných zdrojů z různých oblastí soudnictví a politiky, směřujících do rozličných oblastí
politického a společenského života, nikterak s otázkou spadající do správního soudnictví
nesouvisejících.
[3] Nejvyšší správní soud vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel opakovaně uplatňuje
u soudu svá podání, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu
obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 45/2012, sp. zn. 2 As
296/2018). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu. Jak uvedl Nejvyšší
správní soud v obdobné věci stěžovatele v usnesení ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7,
stěžovatel je „opět veden snahou vést ‚spor pro spor‘ (…) - stěžovatel užívá institutu správní žaloby jako
náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho krajského soudu rozhodnutí jiného krajského soudu,
případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost (…)
je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku
za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné
procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný ‚ping pong‘ mezi stěžovatelem a zdejším
soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla
požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak
obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli
doručena a jejich obsah je mu proto znám)“; dále viz usnesení sp. zn. 225/2016, sp. z. 6 As 228/2016,
sp. zn. 6 As 48/2016; obdobně byl stěžovatel též vyrozuměn o osudu svých podání např.
v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 160/2017 – 11, ze dne 9. 5. 2017, v němž
byl upozorněn na to, že jeho podání v tomto duchu koncipovaná nelze považovat za vážně
míněné kasační stížnosti a budou propříště bez dalšího zakládána.
[4] V evidenci zdejšího soudu jsou vedeny ke dni podání této kasační stížnosti řádově stovky
spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele; napadá fakticky
jakékoli rozhodnutí jakéhokoli soudu. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství
stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel
vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo
být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů,
spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů; stěžovateli bylo opakovaně
vysvětleno, že rozhodnutí správních ani civilních soudů nelze přezkoumávat ve správním
soudnictví, i přesto se opakovaně takového přezkumu opět domáhá.
[5] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud ani v nyní
posuzované věci nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzýval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ani k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, neboť nepochybuje o tom,
že výše uvedený bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v posuzované věci.
[6] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud i nyní posuzovanou kasační stížnost
stěžovatele odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 větou první za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu