ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.9.2021:36
sp. zn. 6 As 9/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Z. P., zastoupený
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019,
č. j. KUKHK-21352/DS/2019/Er, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2020, č. j. 32 A 6/2019 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Magistrát města Hradec Králové (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019,
č. j. MMHK/082764/2019/OP/Hej, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 4 ve spojení s §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se žalobce
dopustil tím, že dne 15. 10. 2018 v 13.45 hod. při řízení osobního motorového vozidla
na pozemní komunikaci u Základní školy Třebechovice pod Orebem v ulici Na Stavě
v Třebechovicích pod Orebem nerespektoval svislou dopravní značku „IZ 8a – Zóna
s dopravním omezením“ s vyobrazenou dopravní značkou „B 20a – Nejvyšší dovolená rychlost“,
kterou byla nejvyšší dovolená rychlost v daném úseku snížena na 30 km/h, a překročil ji
o 18 km/h (po zohlednění odchylky). Za uvedený přestupek byl žalobce potrestán pokutou
ve výši 1 500 Kč. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce
a prvostupňové rozhodnutí magistrátu potvrdil.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové rozsudkem označeným v záhlaví jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud podrobně
zrekapituloval skutkový stav věci a vypořádal jednotlivé žalobní body uplatněné žalobcem. Uvedl,
že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání odvolací námitky,
že byl rychloměr použitý při měření rychlosti vozidla žalobce rozbitý. Žalovaný k tomu jasně
a srozumitelně uvedl, že použitý laserový rychloměr byl certifikován a kalibrován k měření
rychlosti ověřovacím listem č. 8012-OL-70234-18 a že daný typ rychloměru byl schválen
certifikátem o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C006-10 s platností do 15. 6. 2020, včetně
protokolu o technické zkoušce. Dále výslovně uvedl, že není pochyb o tom, že k měření bylo
použito stanovené měřidlo s požadovanými metrologickými vlastnostmi, jež bylo platně
metrologicky ověřeno, aniž zanikla platnost ověření, a že fáze ověření výsledku měření řádně
proběhla. Krajský soud nepřisvědčil ani tomu, že je závěr žalovaného o měření v souladu
s návodem nepřezkoumatelný, jelikož návod nebyl proveden k důkazu. S odkazem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu konstatoval, že klíčové pro řízení o přestupku je to, zda správní
orgány opatří takové množství důkazů, z nichž lze po řádném zhodnocení učinit závěr,
že se obviněný přestupku dopustil, a neexistují důvodné pochybnosti o správnosti a úplnosti
skutkových zjištění. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyly dle krajského soudu dány
pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, nebylo nutné provádět další dokazování
návodem k obsluze.
[3] Jako nedůvodnou krajský soud hodnotil rovněž žalobcovu námitku poukazující
na nekvalitní a nicneříkající výstup z rychloměru. K tomu uvedl, že z fotografií založených
ve správním spisu je jednoznačně patrné, že došlo ke změření vozidla žalobce, a příslušníci
městské policie v rámci svědeckých výpovědí potvrdili, že měřené vozidlo měli na dohled
od okamžiku jeho změření až po jeho zastavení. Pokud by záměrný kříž laserového paprsku
nebyl správně umístěn, použitý typ laserového rychloměru (LTI 20/20 TruCAM) by zobrazil
chybové hlášení a výsledky by se neuložily. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce spočívající
ve vzniku tzv. slip effectu, k němuž mělo dojít zaměřením laserového paprsku do jiného místa
na začátku a na konci měření, a to vlivem sklopení rychloměru. Krajský soud konstatoval,
že k zaznamenání měření dojde pouze v případě řádně provedeného měření, o němž v dané věci
nevyvstaly žádné pochybnosti. Skutečnost, že žalobce projel kolem dopravní značky omezující
nejvyšší dovolenou rychlost, byla prokázána také svědeckými výpověďmi příslušníků městské
policie, takže nebylo zapotřebí za tím účelem opatřovat kamerové záznamy, jak navrhoval
žalobce. Strážníci zasahující na místě nejsou dle krajského soudu podjatí jenom proto, že jsou
příslušníky městské policie a že v řízení provádějí úkony (jako úřední osoby oprávněné
podle vnitřních předpisů správního orgánu).
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal nepřezkoumatelnost vydaných správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů,
neboť správní orgány konstatovaly, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze,
aniž návod provedly k důkazu. Dle stěžovatele v souzené věci existovala důvodná pochybnost
o správnosti provedeného měření, jelikož na výstupu z rychloměru je vidět toliko asfaltový
povrch vozovky, takže bylo zřejmě měřeno v rozporu s návodem. Vzhledem k uvedenému
pochybení nebyl dle stěžovatele dán prostor k tomu, aby chybějící úvahy správních orgánů
nahrazoval krajský soud, který měl z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného zrušit.
K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016,
č. j. 7 As 27/2016 - 31. Dále krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že nevypořádání
odvolací námitky stěžovatele, že byl rychloměr rozbitý, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného. Podle stěžovatele totiž obecná tvrzení žalovaného, že byl rychloměr
ověřený, že jej obsluhovala proškolená obsluha a že se jednalo o stanovené měřidlo, které bylo
ověřeno, nelze vnímat tak, že jím byla vypořádána námitka o rozbitém rychloměru. Stěžovatel
rovněž namítal, že výstup z rychloměru neprokazuje, že jeho vozidlu byla naměřena rychlost,
která je mu kladena za vinu. Videozáznam dopravní situace a printscreeny
se stěžovatelovým vozidlem, na které odkázal krajský soud, jsou dle stěžovatele nedostatečné,
neboť na výstupu z rychloměru se nenachází žádné vozidlo, ale toliko asfaltový povrch.
[5] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[7] Vzhledem k obsahu uplatněných kasačních námitek Nejvyšší správní soud uvádí,
že pro nyní projednávanou věc je rozhodující posouzení, zda správní orgány opatřily „takovou sadu
důkazů, z níž lze po jejich řádném zhodnocení učinit závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň
neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 6 As 69/2020 - 33, bod [10]). Přestupek
spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti přitom zpravidla lze spolehlivě prokázat
dostatečně průkaznou fotodokumentací a údaji o provedeném měření spolu s oznámením
o přestupku a ověřovacím listem rychloměru, případně též v kombinaci se svědeckými
výpověďmi zasahujících strážníků nebo záznamem z průběhu měření (viz např. již citovaný
rozsudek č. j. 6 As 69/2020 - 33, a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019,
č. j. 10 As 36/2019 - 33, ze dne 23. 10. 2019, č. j. 8 As 228/2018 - 53, nebo ze dne 26. 11. 2019,
č. j. 1 As 39/2019 - 29). Vždy záleží na konkrétních okolnostech případu, které podklady jsou
nezbytné k tomu, aby správní orgán ve smyslu §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zjistil stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
[8] V nyní projednávané věci vydaná rozhodnutí správních orgánů vycházejí z oznámení
o spáchání přestupku a jsou dále podložena pořízenou obrazovou dokumentací, z níž je patrná
registrační značka měřeného vozidla spolu se záměrným křížem a údaji o naměřené rychlosti,
ověřovacím listem a certifikátem o schválení typu použitého rychloměru, osvědčeními,
že zasahující strážníci byli proškolenými operátory použitého měřiče rychlosti, výpověďmi
na místě zasahujících strážníků a záznamem z průběhu měření spolu s printscreeny z přehrávání
tohoto záznamu. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením krajského soudu,
že na základě uvedeného souboru důkazů bylo možné učinit spolehlivý závěr o správnosti
provedeného měření, takže nebylo nutné dokazování doplňovat. Ze správního spisu vyplývá,
že řádně proškolený strážník městské policie vozidlo stěžovatele změřil ověřeným a funkčním
rychloměrem, další strážnici následně vozidlo zastavili, stěžovatel byl ztotožněn jako jeho řidič,
přičemž vozidlo bylo jednoznačně identifikováno a strážníci je měli po celou dobu (od okamžiku
jeho změření až po jeho zastavení) pod dohledem.
[9] Ve světle výše uvedeného je tedy třeba hodnotit i stěžovatelovy námitky, že správní
orgány pochybily, pokud neprovedly k důkazu návod k obsluze, a že na záznamu o přestupku
není vyobrazena dostatečně kvalitní fotografie jeho vozidla, z čehož stěžovatel dovozoval právě
postup v rozporu s návodem. Tuto okolnost však nelze hodnotit izolovaně, nýbrž v souvislosti
se všemi dalšími podklady, které správní orgány v řízení shromáždily, a to zejména v souvislosti
s obrazovou dokumentací pořízenou ze záznamu nahraného rychloměrem, na níž je vozidlo
stěžovatele zřetelně zachyceno a zobrazeno. Rozumné důvody zakládající pochybnosti
o správnosti a úplnosti skutkových zjištění tedy v tomto směru nevyvstaly, a proto krajský soud
nepochybil v závěru, že nebylo nutné provádět další dokazování návodem k obsluze. Měření
v souladu s návodem potvrdili též strážníci ve svých svědeckých výpovědích a stěžovatel nesnesl
věrohodné argumenty, které by jejich výpovědi a znalosti zpochybnily (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 - 48).
[10] Žalovaný tak sice přímočaře konstatoval použití rychloměru v souladu s návodem,
který v řízení nebyl proveden k důkazu, avšak s ohledem na další bezrozporné skutečnosti,
jež v souzeném případě spolehlivě postačují k prokázání spáchání přestupku, se nejedná o vadu,
která by způsobovala nezákonnost vydaného rozhodnutí. K argumentaci stěžovatele rozsudkem
č. j. 7 As 27/2016 - 31 Nejvyšší správní soud uvádí, že okolnosti věci v něm projednávané
se podstatně odlišovaly od nynějšího případu. Citovaným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek Krajského soudu v Plzni s odůvodněním, že se řádně nevypořádal s důkazními návrhy
žalobce a bez dalšího převzal posouzení správních orgánů. V nyní projednávané věci ovšem
krajský soud napadený rozsudek řádně a podrobně odůvodnil, přičemž do svých úvah zahrnul
také to, proč nebylo nutné provádět další dokazování, konkrétně návodem k obsluze rychloměru.
Závěry vyslovené v rozsudku č. j. 7 As 27/2016 - 31 proto nejsou na stěžovatelův případ
přenositelné.
[11] Důvodnou Nejvyšší správní soud neshledal ani námitku, že se žalovaný nevypořádal
s odvolací námitkou stěžovatele, dle které měl být rychloměr použitý při měření nefunkční (slovy
stěžovatele „rozbitý“). Stěžovatel v této souvislosti poukazoval na nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného, pro kterou mělo být krajským soudem zrušeno. Nejvyšší správní soud konstantně
judikuje, že povinnost orgánů veřejné moci řádně odůvodnit svá rozhodnutí nelze interpretovat
jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Uplatněné námitky lze vypořádat
též implicitně, a to prezentováním přesvědčivě zdůvodněného odlišného názoru. „Absence odpovědi
na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) tak bez dalšího
nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se správní orgán
(či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, bod [23], dále viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010 - 53, ze dne 24. 6. 2010,
č. j. 9 As 66/2009 - 46, nebo nedávný ze dne 20. 7. 2021, č. j. 6 As 303/2020 - 46, body [20]
a [21]).
[12] Žalovaný v napadeném rozhodnutí na několika místech jasně zopakoval (a současně
doložil listinnými důkazy), že použitý rychloměr splňoval předepsané metrologické požadavky
a byl obsluhován osobou k tomu oprávněnou. Dále konstatoval, že v řízení nebyla zjištěna žádná
okolnost zpochybňující řádnou funkci měřicího zařízení a že fáze ověření výsledku měření rovněž
proběhla řádně. Z uvedeného zřetelně plyne, že rychloměr byl v době měření funkční
a bez závad. Nejvyšší správní soud tudíž souhlasí se závěrem krajského soudu, že žalovaný
v rozhodnutí o odvolání srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vyjádřil úvahy,
jimiž se řídil při přijímání skutkových a právních závěrů, a tím i reagoval na vznesenou odvolací
námitku stěžovatele.
[13] K vyjádřenému nesouhlasu stěžovatele, resp. jeho zástupce, se zveřejňováním osobních
údajů na webových stránkách soudu, který ani nelze pokládat za kasační námitku, neboť nemá
žádný vztah k předmětu tohoto řízení, Nejvyšší správní soud nad rámec rozhodovacích důvodů
uvádí, že závěry k této otázce jsou zástupci stěžovatele dostatečně známy již z předchozích řízení,
v nichž vyjádřil stejný nesouhlas. Nejvyšší správní soud proto odkazuje na dřívější judikaturu
(např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2021, č. j. 6 As 255/2020 - 40,
ze dne 27. 3. 2019, č. j. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017 - 38,
ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 As 64/2018 - 44, a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 - 145), v níž soud na totožný nesouhlas již odpověděl.
Zároveň Nejvyšší správní soud judikoval (např. rozsudek ze dne 31. 5. 2012,
č. j. 9 Ans 5/2012 - 29), že jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního
předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou tedy uvedena v souvislosti
s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti
s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o údaje,
které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem není sídlo advokáta, které je
již ze své povahy údajem veřejným.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné další náklady nad rámec obvyklé
úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu