ECLI:CZ:NSS:2022:7.ADS.408.2021:17
sp. zn. 7 Ads 408/2021 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupena
Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021,
č. j. 2 Ad 1/2020 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 11. 2019, č. j. MPSV-2019/218059-911, zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále též
„správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. 44507-18-AB, č. j. 1296252/19/AB, jímž
správní orgán I. stupně rozhodl dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „ zákon o státní sociální podpoře“), o odejmutí dávky státní sociální
podpory přídavek na dítě (dále též „dávka) žalobkyni, a to ode dne 1. 12. 2018.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále
též „krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Neshledal v postupu správních
orgánů vady či nezákonnosti vedoucí k nutnosti zrušení jejich rozhodnutí. Připustil, že procesní
postup nebyl zcela bezvadný, nevedl však ke zkrácení práv žalobkyně. V projednávaném případě
došlo k situaci, kdy totožná dávka (přídavek na dítě) byla žalobkyni v totožném období přiznána
dvakrát (na základě jejích dvou rozdílných žádostí). V případě později podané žádosti měl správní
orgán řízení zastavit (a nikoliv žádosti vyhovět), takto však nepostupoval. Správní orgán proto
pochybil, pokud řízení o pozdější žádosti nezastavil. S ohledem na zákonnou možnost přiznat
dávku pouze jednou, však situaci vyřešil později, a to tak, že jednu z dávek odejmul rozhodnutím
ze dne 16. 8. 2019, které aproboval žalovaný napadeným rozhodnutím. Zvoleným postupem
správní orgán předešel souběhu totožných dávek přiznaných žalobkyni pro stejné období, dosáhl
tedy stavu, který je předpokládán právními předpisy – dávka je žalobkyni přiznána a vyplácena
právě jen jednou. Žalobkyni odejmutím dávky (v řízení vedeném pod sp. zn. 44507-18-AB -
řízení o první žádosti) nevznikla újma na jejích právech, neboť dávka s nárokem od prosince
2018 jí nadále zůstala přiznána v jiném řízení (řízení vedené pod sp. zn. 33553-19-AB - řízení
o druhé žádosti), a tato je jí rovněž vyplácena. Nelze proto dovozovat ani nepřípustný zásah
do její právní sféry. Krajský soud nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že nelze seznat, ve které věci
bylo napadené rozhodnutí vydáno. Jednoznačně se jedná o odejmutí dávky přiznané v řízení
vedeném pod sp. zn. 44507-18-AB. To vyplývá nejen z prvostupňového rozhodnutí, ale zejména
z odvolacího rozhodnutí. Na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je v rámci soudního
přezkumu přitom pohlíženo jako na jeden celek; případné vady prvostupňového rozhodnutí
může napravit odvolací orgán. Krajský soud neshledal důvodné ani další námitky a žalobu proto
zamítl. Plné znění rozsudku krajského soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj
pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatelky správní orgány
a návazně i krajský soud provedly nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný se mylně domnívá,
že pokud přizná dávku v jednom řízení pod určitou spisovou značkou, musí ji odejmout, jestliže
byla zároveň (duplicitně) přiznána pro stejné období v jiném řízení s jinou spisovou značkou.
Takto však postupovat nelze. Stěžovatelka je proto názoru, že krajský soud měl rozhodnutí
žalovaného zrušit (a nikoliv žalobu zamítnout). Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval přiznáváním a odebíráním dávek státní
sociální podpory vč. přídavku na dítě. Daná věc je však částečně skutkově specifická, a proto
soud z procesní opatrnosti neodmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost, ale zabýval se kasačními
námitkami věcně (a contrario srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021,
č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021 - 30, ze dne 14. 7. 2021,
č. j. 10 Azs 184/2021 - 36, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 27. 8. 2021,
č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34).
[6] Stěžovatelka opírá kasační stížnost o důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle uvedeného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[7] Jak vyplývá z judikatury, stížnostní důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je
dán, pokud soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis
(normu), než který na věc dopadá, nebo pokud byl soudem sice aplikován správný právní
předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy,
pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2011, č. j. 6 Ads 126/2011 - 124).
[8] Nejvyšší správní soud neshledal na podkladě stížní argumentace naplnění uvedeného
stížního důvodu. Plně se ztotožnil s právním posouzením provedeným krajským soudem.
[9] Podle §17 zákona o státní sociální podpoře má nárok na přídavek na dítě nezaopatřené
dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny
a stanoveného koeficientu. V §18 zákona o státní sociální podpoře je pak stanovena maximální
výše přídavku na dítě, přičemž §19 téhož zákona obsahuje pravidla pro výplatu přídavku na dítě.
[10] Podle §49 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře nárok na dávku vzniká dnem splnění
všech podmínek stanovených tímto zákonem. Podle §51 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře
splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na dávky jen po část kalendářního měsíce, náleží
tyto dávky ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc. Podle §53 odst. 2 téhož zákona dávka
neprávem a) přiznaná, b) vyplácená, nebo c) vyplácená ve vyšší částce, než v jaké náleží, se odejme
nebo se její výplata zastaví nebo sníží, a to dnem následujícím po dni, jímž uplynulo období,
za které již byla vyplacena.
[11] Podle §67 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře se řízení o změně výše již přiznané
dávky nebo o jejím odnětí nebo o zastavení její výplaty zahajuje na návrh oprávněné osoby
nebo z moci úřední krajskou pobočkou Úřadu práce. Řízení se nevede v případě změny výše
dávky, jejího odnětí nebo zastavení výplaty dávky podle §61 a v případě výplaty rozdílu mezi výší
rodičovského příspěvku a dávek nemocenského pojištění podle §30b odst. 3; o těchto
skutečnostech se vydává oznámení. Řízení o změně výše dávky a řízení o zastavení její výplaty
se nevede v případě vyplacení zbývající částky rodičovského příspěvku podle §30 odst. 6; o této
skutečnosti se vydává oznámení.
[12] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 9. 5. 2018 stěžovatelka požádala
o přiznání přídavku na dítě. Tato žádost byla vedena pod sp. zn. 44507-18-AB. V uvedeném
řízení jí byla dávka přiznána oznámením ze dne 17. 8. 2018, č. j. 1306927/18/AB. Rozhodnutím
ze dne 17. 10. 2018 byla dávka stěžovatelce od 1. 7. 2018 odejmuta. Toto rozhodnutí bylo
k odvolání stěžovatelky zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 1. 2019 a věc byla vrácena
správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2019 bylo znovu
rozhodnuto o odejmutí dávky od 1. 7. 2018. Toto rozhodnutí bylo k odvolání stěžovatelky
opětovně zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2019, a věc byla vrácena správnímu
orgánu I. stupně k novému projednání. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019,
č. j. 1378523/19/AB, vyslovil, že nárok na dávku státní sociální podpory přídavek na dítě
od 1. 7. 2018 trvá. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které žalovaný zamítl
rozhodnutím ze dne 1. 11. 2019 a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění žalovaný
dovodil, že rozhodnutí o trvání nároku na dávku bylo vydáno v souladu se zákonem o státní
sociální podpoře, neboť z předchozího průběhu řízení vyplývá, že stěžovatelka měla na dávku
nárok od 9. 2. 2018 a dávka jí byla vyplácena do 30. 6. 2018. Protože nebyl shledán zákonný
důvod pro odejmutí dávky, nárok na dávku pokračoval a v tomto smyslu vydal správní orgán I.
stupně své rozhodnutí o trvání nároku na dávku od 1. 7. 2018.
[13] Dne 31. 3. 2019 (tedy před skončením výše označeného řízení) podala stěžovatelka novou
žádost o přiznání přídavku na dítě (s nárokem ode dne 31. 12. 2018). Tato žádost byla vedena
pod sp. zn. 33553-19 AB. Dávka byla stěžovatelce přiznána oznámením ze dne 19. 7. 2019,
č. j. 1137474/19/AB.
[14] Rozhodnutím ze dne 16. 8. 2019, č. j. 1296252/19/AB, správní orgán I. stupně rozhodl
o odejmutí dávky (řešené pod sp. zn. 44507-18-AB) ode dne 1. 12. 2018. V odůvodnění
mj. uvedl, že stěžovatelka podala dne 31. 3. 2019 žádost o dávku státní sociální podpory přídavek
na dítě s datem přiznání od 31. 12. 2018, v době podání žádosti však měla běžící dávku státní
sociální podpory přídavek na dítě, která byla řešena u odvolacího správního orgánu. Ten následně
vrátil tuto dávku k novému posouzení a dávka byla stěžovatelce zpětně vyplacena za měsíce
červenec 2018 až listopad 2018. S ohledem na to, že dávka řešená pod sp. zn. 44507-18-AB
hlásila s žádostí ze dne 31. 3. 2019 duplicitu, byla dávka sp. zn. 44507-18-AB k 30. 11. 2019
ukončena (aby mohla být schválena žádost dávku ze dne 31. 3. 2019 s platností od 31. 12. 2018).
Aby nedošlo od prosince 2018 k souběhu výplaty dávky na základě dvou rozhodnutí (ze dne
16. 7. 2019, č. j. 1378523/19/AB, sp. zn. 44507-18-AB, a ze dne 19. 7. 2019,
č. j. 1137474/19/AB sp. zn. 33553-19-AB, rozhodl správní orgán I. stupně o odejmutí dávky
řešené pod sp. zn. 44507-18-AB ode dne 1. 12. 2018.
[15] Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které žalovaný zamítl žalobou
napadeným rozhodnutím. V odůvodnění uvedl, že správní orgán I. stupně měl řízení o žádosti
vedené pod sp. zn. 33553-19-AB (řízení o druhé žádosti) zastavit podle §66 správního řádu,
neboť řízení ve stejné věci již bylo zahájeno podáním žádosti sp. zn. 44507-18- AB. S ohledem
na to, že na základě rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 7. 2019 bylo rozhodnuto
o pokračování nároku na přídavek na dítě od 1. 7. 2018 a tato dávka byla stěžovatelce vyplacena
(za měsíce červenec 2018 až listopad 2018), a zároveň dne 19. 7. 2019 byl v řízení
sp. zn. 33553-19-AB, přídavek na dítě přiznán a vyplacen za měsíce prosinec 2018 až březen
2019, tedy za situace, že správní orgán I. stupně zvolil postup vyhovění nové žádosti o dávku
s nárokem od 31. 12. 2018 vedenou pod sp. zn. 33553-19-AB a dávku od prosince 2018
stěžovatelce vyplácel, nelze dle žalovaného postupovat jinak, než dávku přiznanou s nárokem
od 1. 7. 2018 vedenou pod sp. zn. 44507-18-AB odejmout. Přídavek na dítě náleží jen jednou
a nelze vést dvojí řízení v téže věci. Správní orgán I. stupně proto nepochybil, pokud přídavek
na dítě rozhodnutím ze dne 16. 8. 2019 stěžovatelce odejmul.
[16] Na základě uvedené spisové rekapitulace lze souhlasit s tím, že přídavek na dítě byl
stěžovatelce v totožném období přiznán dvakrát (na základě dvou různých žádostí). S ohledem
na to, že zákon umožnuje přiznat dávku pouze jednou, vyřešil správní orgán uvedenou situaci
(s přihlédnutím k tomu, že v rámci řízené vedeného pod sp. zn. 33553-19-AB byla dávka
za období od prosince 2018 již vyplacena) tak, že stěžovatelce dávku přiznanou v řízení vedeném
pod sp. zn. 44507-18-AB od prosince 2018 odejmul. Tímto (procesně nesprávným postupem)
docílil správní orgán I. stupně toho, že stěžovatelce byla v souladu s právní úpravou přiznána
pouze jedna dávka. Uvedený postup vede i podle názoru Nejvyššího správního soudu k souladu
faktického stavu se stavem právním. Stěžovatelce je v konečném důsledku vyplácena dávka,
na kterou má podle právní úpravy nárok. Právní úprava umožňuje přiznat přídavek na dítě (nikoliv
přídavky – srov. 17 a násl. zákona o státní sociální podpoře), přičemž tento byl stěžovatelce
přiznán a vyplacen. Stěžovatelka ani v kasační stížnosti neuvádí, z čeho by měl plynout nárok
na dva přídavky na dítě (za stejné období pro jedno a totéž dítě), přičemž ani nezpochybňuje,
že by jí právě (jeden) přídavek byl přiznán a tím bylo naplněno její právo vyplývající ze zákona
o státní sociální podpoře. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s krajským soudem, že popsaným
postupem správní orgány předešly souběhu totožných dávek přiznaných stěžovatelce pro stejné
období, čímž dosáhly stavu, který je předpokládán právními předpisy - vyplacení zákonné dávky
právě jen jednou. Faktickým vyplácením dávky bylo naplněno i právo na předmětnou dávku.
Optikou toho je pak třeba nahlížet i na zkrácení práv stěžovatelky. Ačkoliv Nejvyšší správní soud
nesouhlasí s dílčím závěrem krajského soudu, že stěžovatelka řádně netvrdila zkrácení svých práv,
je názoru, že k nepřípustnému zkrácení jejich práv nedošlo. Pokud je stěžovatelce přiznána
a vyplácena dávka ve výši, na kterou má podle právní úpravy nárok, nelze v tom spatřovat
nepřípustné zkrácení jejích práv (podpůrně srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 9. 1998,
sp. zn. Pl. ÚS 40/97, ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08, ze dne 24. 4. 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 54/10, ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/09, ze dne 9. 1. 2013,
sp. zn. Pl. ÚS 31/09). Lze přitom souhlasit s tím, že zákon nepodává explicitní návod, jak řešit
přímo danou situaci (shora popsána). Zákon však nemůže popisovat každou konkrétní situaci,
ke které může v praktickém životě dojít. Je třeba vycházet z koncepce zákona, jeho smyslu
a účelu. Přesně takto postupovaly v dané věci i správní orgány. Jejich výklad vede k rozumnému
uspořádání vztahů při respektování účelu a smyslu právní úpravy. Přístup zastávaných
stěžovatelkou by vedl k tomu, že by nebylo lze napravit jakoukoliv chybu správního orgánu
a bylo by lze poskytnout neomezené množství přídavků za stejné období. K takovému závěru
neshledává soud důvod, a to ani na základě argumentace stěžovatelky poukazující na povahu
dané dávky, neformální proces jejího přiznávání atp. K výslovné námitce, že má-li být důvodem
pro zánik nároku na dávku skutečnost, že dávka již byla přiznána v jiném řízení, je tento důvod
nezákonný, neboť zákon nespojuje přiznání dávky v jiném řízení se zánikem nároku na dávku,
konstatuje soud, že vzhledem k tomu, že přídavek na dítě náleží jen jednou, nelze vést dvojí řízení
v téže věci, což vede i k nutnosti jeho odejmutí (viz výše). Nejvyšší správní soud souhlasí
i s argumentací krajského soudu k žalobní námitce poukazující na riziko bezdůvodného
obohacení. Jak správně uvedl krajský soud, argumentace spočívající v tvrzení, že při ponechání
napadeného rozhodnutí v platnosti budou vyplacené dávky představovat bezdůvodné obohacení
je nepřípadná, jelikož dávky stěžovatelce náleží na základě jejich přiznání v řízení vedeném
pod sp. zn. 33553-19-AB. Podstatné v dané věci je, že dávka je stěžovatelce pro období
od prosince 2018 přiznána a vyplácena právě jen jednou, jak předpokládá zákon o státní sociální
podpoře, a nikoliv duplicitně, jak by tomu bylo v případě ponechání napadeného rozhodnutí
v platnosti a současné existenci jiného rozhodnutí přiznávající pro totožné období totožnou
dávku. Optikou toho je pak třeba nahlížet i na tvrzené bezdůvodné obohacení.
[17] Lze tak uzavřít, že Nejvyšší správní soud neshledal na podkladě kasačních námitek důvod
ke zrušení rozsudku krajského soudu. Soud neshledal ani existenci vad, ke kterým je povinen
přihlížet ex offo (viz např. §109 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu