ECLI:CZ:NSS:2022:8.AO.11.2022:55
sp. zn. 8 Ao 11/2022-55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatele: K. P., zast. Mgr. Davidem
Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření
obecné povahy odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, ve znění
opatření obecné povahy odpůrce ze dne 14. 1. 2022, čj. 1518/2022-1/MIN/KAN, a ze dne
26. 1. 2022, čj. MZDR 2873/2022-1/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího
správního soudu dne 30. 1. 2022 domáhal zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne
26. 1. 2022, čj. MZDR 2873/2022-1/MIN/KAN (dále také „změnové mimořádné opatření“).
Tímto opatřením byl s účinností od 15. 2. 2022 novelizován mj. čl. I bod 15 písm. b)
mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN,
ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 14. 1. 2022, čj. 1518/2022-1/MIN/KAN,
kterým byly stanoveny podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor
nebo pro účast na hromadných akcích nebo na jiných činnostech. Na základě změnového
mimořádného opatření mohly očkované osoby nově prokázat tzv. bezinfekčnost pouze
za předpokladu, že u nich od dokončení základního očkovacího schématu uběhlo nejvýše 270 dní
nebo že obdržely posilující dávku očkování.
[2] Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel brojí proti tomu, že nebude v důsledku výše
uvedené změny moct využívat služby a provádět činnosti regulované mimořádným opatřením
ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN (viz níže). Soud má proto s ohledem
na obsah návrhu za to, že záměrem navrhovatele bylo, aby soud přezkoumal mimořádné opatření
ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření
odpůrce ze dne 26. 1. 2022, čj. MZDR 2873/2022-1/MIN/KAN (dále dohromady jako
„napadené mimořádné opatření“), které původní mimořádné opatření toliko novelizovalo
(srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2021, čj. 6 Ao 7/2021-126, bod 6).
[3] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/2022-53, tzv. bezinfekčnost
u stravovacích a ubytovacích služeb, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2022, zrušil k 10. 2. 2022
napadené mimořádné opatření v části čl. I bodu 3 písm. b) v rozsudku uvedených slovech a bodu
6 písm. b) odrážky i) ve slově „nebo“ a odrážky ii) a písm. d). K témuž datu odpůrce následně
mimořádným opatřením ze dne 9. 2. 2022, čj. MZDR 1518/2022-2/MIN/KAN, zrušil celé
napadené mimořádné opatření.
II. Obsah návrhu a vyjádření odpůrce
[4] Navrhovatel ke své aktivní procesní legitimaci uvedl, že byl očkován proti onemocnění
covid-19. Byl mu vydán certifikát o očkování bez omezené platnosti. Ani v rámci poučení
před očkováním nebyl informován o tom, že by očkování chránilo pouze několik měsíců. Měl
proto legitimní očekávání, že platnost certifikátu nebude zkrácena a že certifikát bude platit jako
průkaz tzv. bezinfekčnosti nadále. Napadené mimořádné opatření však zkracuje
tzv. bezinfekčnost na 9 měsíců od očkování. Navrhovatel tak po uplynutí této doby, aniž
by se nechal naočkovat třetí dávkou, nemůže jít do kina, divadla, restaurace, na koncert, k holiči
nebo k masérovi. Bude proto ve stejném postavení jako osoby neočkované.
[5] Namítá, že napadené mimořádné opatření neodůvodňuje, proč mu byla nejprve slibována
tzv. bezinfekčnost bez jakýchkoliv podmínek a proč je jí nyní zbaven. Kampaň „Tečka
za koronavirem“ a neomezená tzv. bezinfekčnost po očkování vyvolaly legitimní očekávání
navrhovatele, že nebude podroben restrikcím, jestliže se nechá naočkovat dvěma dávkami.
Napadené mimořádné opatření legitimní očekávání navrhovatele porušuje. Není proto přiměřené
a je v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 odst. 1
Ústavy České republiky. Mimořádné opatření fakticky nutí navrhovatele, aby se podrobil další
dávce očkování. Neexistují však studie, které by se týkaly třetí dávky nebo kombinace
jednotlivých očkovacích látek. Podání posilující dávky a prodlužování použitelnosti očkovacích
látek je v rozporu s příbalovým letákem. Podle §8 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování
proti infekčním nemocem, ve znění do 31. 1. 2022, se základní očkování a případné přeočkování
provede v počtu dávek a časových intervalech mezi jednotlivými dávkami podle souhrnu údajů
o přípravku k očkovací látce. V souhrnu údajů o očkovací látce comirnaty však navrhovatel žádné
údaje o posilovací dávce nenašel. Nadto se objevují informace o škodlivých účincích očkování.
Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv rizika spojená s vektorovými očkovacími látkami
překonávají jejich přínosy. Očkování pro navrhovatele není povinné. Není proto možné, aby moc
výkonná po něm očkování vymáhala. Není dán důvod nutit navrhovatele k očkování třetí
dávkou, jestliže o její účinnosti neexistují studie. Očkování dalšími dávkami snižuje imunitu.
[6] Odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedl, že změnou platnosti
očkování reagoval na nové vědecké poznatky, které nebyly v době, kdy byla stanovena
neomezená platnost certifikátu, dostupné. Vyplývá z nich, že účinnost očkování časem klesá.
Naopak u osob do šesti měsíců od druhé dávky nebo u osob očkovaných třetí dávkou je riziko
reinfekce nízké. Zároveň u osob očkovaných třetí dávkou klesá riziko hospitalizace až o 90%.
Změna pravidel není svévolná, nýbrž je založena na objektivních skutečnostech při současné
snaze o snížení rizika přenosu viru. Zásada legitimního očekávání proto porušena nebyla.
Očkování chrání zejména před závažným průběhem onemocnění, hospitalizací a před úmrtím.
Závažnost varianty omikron může být podhodnocena. Byť snižuje riziko hospitalizace, je větší
pravděpodobnost reinfekce. Závěrem odpůrce navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh jako
nedůvodný zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Soud se nejprve zabýval tím, zda je navrhovatel aktivně procesně legitimován k podání
návrhu na zrušení napadené části mimořádného opatření.
[8] Podle §101a odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho
částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním
orgánem, zkrácen.
[9] Aktivní procesní legitimace představuje podmínku řízení, kterou musí obecně navrhovatel
splňovat, aby byl oprávněn podat k soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy. K jejímu
splnění je zapotřebí, aby návrh obsahoval myslitelná a logicky konsekventní tvrzení o tom,
že právní sféra navrhovatele (tj. jemu náležející subjektivní práva) byla napadeným opatřením
obecné povahy dotčena. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze
a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy,
napadeným návrhem na jeho zrušení (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009,
čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, územní plán Vysoká nad Labem, bod 34; ve vztahu
k mimořádným opatřením viz rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 8 Ao 1/2021-133,
č. 4187/2021 Sb. NSS, povinnosti pozitivně testovaných, bod 34). Zároveň je nutné, aby měla
napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele. Soudy ve správním
soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
(§2 s. ř. s.), přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští. Proto nestačí, tvrdí-li navrhovatel, že je
opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho
subjektivních práv (viz citované usnesení územní plán Vysoká nad Labem, především body 31, 36
a 41). Není-li podmínka aktivní procesní legitimace splněna, soud návrh usnesením odmítne
podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[10] Navrhovatel v návrhu ke své aktivní procesní legitimaci uvedl, že je očkován
proti onemocnění covid-19. Tuto skutečnost doložil certifikátem o provedeném očkování,
ze kterého vyplývá, že obdržel dvě dávky očkování. Napadeným mimořádným opatřením byla
zkrácena tzv. bezinfekčnost očkovaných na 9 měsíců od očkování. Po uplynutí této doby proto
nebude moct jít do kina, divadla, restaurace, na koncert, k holiči nebo k masérovi, nenechá-li
se naočkovat třetí dávkou. Protože navrhovatel tvrdí, že patří do skupiny osob, které v důsledku
omezení doby účinnosti dvou dávek očkování pro účely prokázání tzv. bezinfekčnosti nebudou
moct po uplynutí 270 dní od očkování využívat služby a provádět činnosti regulované
napadeným mimořádným opatřením, je k podání návrhu na zrušení čl. I bodu 15 písm. b)
mimořádného opatření aktivně procesně legitimován. Právní sféra navrhovatele totiž mohla být
změnou tohoto ustanovení dotčena (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2021, čj. 9 Ao 13/2021-36,
uznávání protilátek II, bod 9).
[11] Nejvyšší správní soud následně návrh posoudil a dospěl k závěru, že není důvodný.
[12] Podle §101d odst. 1 s. ř. s., ve znění od 1. 1. 2012, platí, že při rozhodování (o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy – pozn. NSS) je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.
Vedle námitek uplatněných v návrhu se soud musí z úřední povinnosti zabývat
případným nedostatkem pravomoci odpůrce vydat opatření obecné povahy nebo překročením
jeho působnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, čj. 1 Ao 2/2010-116,
č. 2215/2011 Sb. NSS, územní plán Moravany, bod 28). Soud neshledal, že by napadené mimořádné
opatření takovými vadami nad rámec návrhových bodů trpělo. Soud ho proto přezkoumal pouze
z důvodů uvedených v návrhových bodech (viz níže).
[13] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je s ohledem na uplatněné návrhové body
zejména otázka, zda odpůrce změnou čl. I bodu 15 písm. b) napadeného mimořádného opatření
neporušil legitimní očekávání navrhovatele v to, že nebude podroben omezením zaměřeným
proti epidemii onemocnění covid-19, jestliže se nechá naočkovat dvěma dávkami.
[14] Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že „pro demokratický právní stát je charakteristický
princip právní jistoty, spočívající mimo jiné v tom, že právní pravidla budou jasná a přesná a budou zajišťovat,
že právní vztahy a jejich důsledky zůstanou pro adresáty pravidel předvídatelné. Závazky a sliby, které na sebe
stát vezme vůči jednotlivcům, by měly být dodržovány (princip legitimního očekávání)“ (nález Ústavního soudu
ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14). Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 21. 7. 2009,
čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, L’ORÉAL, bod 81 a 82, dále konstatoval,
že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost)
orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je
správní orgán vázán. Jen taková správní praxe je doplněním psaného práva a je způsobilá modifikovat pravidla
obsažená v právní normě. Správní praxi zakládající legitimní očekávání lze změnit, pokud je taková změna
činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými
okolnostmi.“
[15] Podle čl. I bodu 15 písm. b) mimořádného opatření v původním znění platilo, že jednou
z podmínek pro možnost využití některých služeb, vstup do provozoven či účast na akcích bylo
předložení certifikátu o dokončeném očkování, přičemž od ukončeného očkovacího schématu
muselo uplynout nejméně 14 dní. Bod 6 změnového mimořádného opatření odpůrce následně
toto ustanovení novelizoval tak, že v případě osob starších 18 let, nesmělo od dokončení
očkovacího schématu uplynout více než 270 dní nebo musela být osoba očkována posilovací
dávkou (viz bod [1] tohoto rozsudku).
[16] Opatření stanovená napadeným mimořádným opatřením měla zajistit, aby bylo využívání
služeb a provádění činností, při kterých by se mohla epidemie výrazně šířit, co nejvíce bezpečné,
a aby nebyl zdravotní systém přetížen vnímavou skupinou osob, které jsou z pohledu epidemie
rizikové. Pravidla stanovená v čl. I bodu 15 tohoto opatření proto sloužila k dlouhodobému
vymezení podmínek bezpečného provozu regulovaných služeb a činností (bod 63 rozsudku
tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb a rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2022,
čj. 8 Ao 9/2022-101, bod 51). Nejvyšší správní soud v bodě 89 rozsudku tzv. bezinfekčnost
u stravovacích a ubytovacích služeb, uvedl, že „odpůrce při zvažování toho, zda uzavřít provozovny nebo úplně
znemožnit poskytování služeb, nebo zda omezit z jejich využívání pouze rizikové osoby, přistoupil na variantu,
která má nižší ekonomické a společenské dopady a která je současně schopná ochránit systém zdravotní péče.
Zvolil tedy omezení pouze těch osob, které pro chybějící očkování nebo imunitu z prodělané nemoci představují
největší riziko, včetně toho, že vypustil nejméně ohroženou skupinu dětí do 12 let. Tento postup se soudu jeví
v rovině obecnosti námitek navrhovatelky jako přiměřený za situace masivního šíření viru v populaci a souběhu
dvou jeho variant.“ Rizikovou skupinou osob byly v době vydání napadeného mimořádné opatření
v původním znění neočkované osoby, neboť nebyly očkováním nebo imunitou získanou
z prodělání onemocnění ani částečně chráněny před nákazou onemocněním covid-19 a současně
u nich bylo zvýšené riziko závažného průběhu nemoci. Očkované osoby a osoby,
které onemocnění prodělaly, tak vysoké riziko pro zdravotnický systém nepředstavovaly. Imunita
získaná očkováním nebo proděláním onemocnění je totiž lépe chránila před nákazou a v případě
onemocnění před jeho závažným průběhem. Neočkovaným osobám proto nebylo umožněno
využívat služby a provádět regulované činnosti z odborných, medicínských důvodů
(srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2022, čj. 8 Ao 1/2022-62, výhrada víry při přezkumu OOP, bod 40;
k omezení neočkovaných osob blíže viz část IV.4 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích
a ubytovacích služeb a část IV.8 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022).
[17] Z výše uvedeného tak vyplývá, že odpůrce při přijímání mimořádných opatření podle §2
odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 25. 2. 2022 (dále „pandemický
zákon“), vycházel z vědeckého poznání dostupného v dané době, přičemž regulaci práv
a povinností osob založil na objektivních odborných kritériích, nikoliv na politických
proklamacích „o tečce za koronavirem“, jak by mohlo vyplývat z tvrzení navrhovatele. Jak uvedl
Nejvyšší správní soud v bodě 124 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022, „[j]estliže se odpůrci rozumně jevilo,
že osoby očkované nebo s prodělaným onemocněním covid-19 představují významně menší riziko pro naplnění cílů
mimořádného opatření (omezení šíření nákazy, zabránění přehlcení systému zdravotní péče), je přípustné,
že se namísto plošné uzávěry společnosti rozhodl omezit pouze ty osoby, které představovaly vyšší riziko.“ Soud
nicméně souhlasí s navrhovatelem v tom, že nelze vyloučit, že očkovací kampaň státu mohla
v občanech vyvolat dojem, že proočkováním populace dvěma dávkami epidemie skončí. Je proto
pochopitelné, že se navrhovatel může cítit být podveden, pokud se později ukázalo, že dvě dávky
očkování nemusí postačovat na dlouhodobější ochranu proti onemocnění covid-19. Nicméně
ani navrhovatel netvrdí, že by zazněl jednoznačný příslib ať již přímo ve vydávaných
mimořádných opatřeních nebo v kampani, že v budoucnu nemůže dojít k omezení práv osob,
které se nechají naočkovat. Soudu pak nepřísluší v tomto řízení hodnotit, zda byla státem zvolená
propagace očkování zvolena vhodně či nikoliv.
[18] Pro epidemii covid-19, stejně jako by tomu bylo u jakékoliv nedostatečně prozkoumané
nemoci, je nicméně typické, že úroveň poznání není dokonalá a že se postupně vyvíjí. Prostředky
proto mají být voleny odpůrcem tak, aby co nejlépe ochránily společnost a jednotlivce
před aktuálně probíhající epidemií, a to při současné snaze o minimalizaci zásahů do práv
a právem chráněných zájmů osob (bod 124 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022).
[19] Protože je průběh epidemie silně proměnlivý (vlivem ročních období a vlastností aktuálně
se šířící varianty viru), je odpůrce povinen podle §3 odst. 7 pandemického zákona nejméně
jednou za dva týdny přezkoumat, zda pominuly nebo se změnily důvody pro vydání
mimořádného opatření. Zabýval-li se odpůrce otázkou, zda pominuly důvody
tzv. bezinfekčnosti očkovaných osob, u nichž od dokončení očkovacího schématu uplynulo více
než 270 dní, postupoval v souladu s §3 odst. 7 pandemického zákona. Tyto osoby totiž zřejmě
i s ohledem na odůvodnění mimořádného opatření v původním znění (k tomu blíže viz část IV.5
až IV.7 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022) začaly nově být rizikem pro cíl sledovaný napadeným
mimořádným opatřením. Tím byla ochrana nejvíce zranitelných osob a zejména zdravotního
systému jako celku (blíže viz bod 84 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb).
[20] V takovém případě však nemohlo být porušeno legitimní očekávání navrhovatele
v neomezenou platnost očkování pro účely prokázání tzv. bezinfekčnosti, jestliže zjevně
pominuly objektivní důvody, pro které byly osoby s dokončeným očkovacím schématem
považovány z hlediska probíhající epidemie covid-19 za bezpečné. Navrhovateli nebyly dány
právní záruky, že bude již navždy proti tomuto onemocnění chráněn a že i v případě poklesu
účinnosti očkování již nikdy nebude omezen v možnosti využívat rizikové služby. To, že mohou
nastat změny i pro očkované osoby s dokončeným očkovacím schématem, je nadto logický
a zcela předvídatelný následek výskytu nových variant viru v průběhu jednotlivých vln epidemie.
Je proto absurdní hovořit o určité správní praxi odpůrce, která by měla být napadeným
mimořádným opatřením porušena, jestliže odpůrce reaguje jednotlivými mimořádnými
opatřeními na aktuální a vysoce proměnlivou epidemickou situaci. Navrhovatel proto nemohl mít
legitimní očekávání v to, že bude bez jakýchkoliv dalších podmínek navždy považován
za tzv. bezinfekčního. Opačný závěr by totiž fakticky znemožnil odpůrci v rozporu s §3 odst. 7
pandemického zákona reagovat na vývoj epidemie a na nové vědecké poznatky jen z toho
důvodu, že v minulosti byly očkované osoby (nebo jiné skupiny osob) považovány za bezpečné.
Byť proto navrhovatel mohl doufat v to, že jej očkování bude chránit i nadále, nevzniklo mu
legitimní očekávání v právním slova smyslu, které by mohlo být napadeným mimořádným
opatřením porušeno.
[21] Nebylo-li však porušeno legitimní očekávání navrhovatele, jsou nedůvodné rovněž
námitky, že je napadené mimořádné opatření právě z tohoto důvodu nepřiměřené a že odpůrce
nezdůvodnil, proč byla nejprve slibována tzv. bezinfekčnost bez jakýchkoliv podmínek a proč
je jí nyní navrhovatel zbaven. Konkrétní důvody, pro které došlo ke změně čl. I bodu 15 písm. b)
mimořádného opatření, uvedené v odůvodnění změnového mimořádného opatření a dále
rozvedené odpůrcem ve vyjádření k návrhu, navrhovatel nijak nesporuje. Soud se proto
nezabýval tím, zda změna čl. I bodu 15 písm. b) mimořádného opatření byla řádně odůvodněna,
protože se argumentace navrhovatele stran nedostatku odůvodnění změnového mimořádného
opatření týkala pouze ochrany jeho legitimního očekávání (§101d odst. 1 s. ř. s.).
[22] Námitka, že napadené mimořádné opatření fakticky nutí navrhovatele, aby se podrobil
třetí dávce očkování, je nedůvodná. Sám navrhovatel uznává, že očkování pro něj nebylo
povinné, neboť nespadal do skupiny osob, kterým byla vyhláškou č. 466/2021 Sb., kterou
se mění vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších
předpisů, stanovena povinnost podrobit se očkování proti onemocnění covid-19. Z odůvodnění
změnového mimořádného opatření současně nevyplývá, že by jeho cílem mělo být nepřímé
donucení osob, u nichž uplynulo více než 270 dní od dokončení očkovacího schématu,
k očkování posilující dávkou stanovením určitých zákazů a omezení (srov. bod 84 rozsudku
tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb a bod 122 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022). Bylo
proto zcela na navrhovateli, zda se nechá očkovat třetí dávkou či nikoliv.
[23] Má-li navrhovatel za to, že, je očkování nebezpečné s ohledem na nedostatek studií stran
podávání třetích dávek, na informace o škodlivých účincích očkování a na odlišné údaje
v příbalovém letáku k očkování, je na něm, aby si sám vyhodnotil, zda se nechá očkovat třetí
dávkou, či nikoliv. Není však úkolem soudu, aby se bezpečností posilujících dávek očkování
v nyní projednávané věci zabýval, pakliže je pro navrhovatele třetí dávka dobrovolná
a předmětem sporu není přezkum zákonnosti očkovací povinnosti (srov. bod 125 rozsudku
sp. zn. 8 Ao 9/2022).
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal návrh důvodným, a proto jej
zamítl (§101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
[25] O věci samé rozhodl soud bez jednání postupem podle §51 odst. 1 věty první s. ř. s.,
neboť navrhovatel i odpůrce s tímto postupem souhlasili, resp. navrhovatel ve stanovené lhůtě
nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jednání nebylo třeba nařizovat
ani za účelem provádění dokazování, neboť při přezkumu mimořádného opatření soud vycházel
pouze ze správního spisu, který sestává z napadeného opatření.
[26] Podle §60 odst. 1 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
[27] Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. Odpůrce měl ve věci plný úspěch, neboť ten se posuzuje podle osudu napadeného
opatření obecné povahy (jeho části). Navrhovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Odpůrci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení svědčilo,
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly (ani žádné nepožadoval).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. června 2022
Petr Mikeš
předseda senátu