ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.129.2022:20
sp. zn. 8 As 129/2022-20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra
Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021,
čj. 39436/21/5100-31462-708633, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 5. 2022, čj. 59 Af 10/2022-59,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou domáhá zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora uvedeného
rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu
pro Liberecký kraj (dále „správce daně“) ze dne 29. 4. 2021, čj. 714750/21/2601-70461-507184.
Tímto rozhodnutím správce daně zastavil řízení ve věci dodatečného daňového přiznání žalobce
na zdaňovací období roku 2019.
[2] V řízení o žalobě žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu
byl ustanoven zástupce. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným
usnesením tuto žádost i návrh zamítl z důvodu, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení
ani břemeno důkazní, neboť údaje, které poskytl soudu pro účely posouzení své nemajetnosti,
nejsou úplné a neposkytují ucelený přehled o jeho majetkové situaci. Žalobce stejně jako v jiných
svých věcech v minulosti uvedl, že nemá žádný majetek větší hodnoty, který by mohl být
zpeněžen a použit k zaplacení soudního poplatku a právního zastoupení, neboť je nezákonně
obstaven a je na něj nařízena exekuce. Podle krajského soudu ale bylo povinností žalobce,
aby soudu sdělil pravdivě a úplně veškerý majetek větší hodnoty, byť je takový majetek
předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a případně doplnil, na základě kterého rozhodnutí
správního nebo soudního orgánu, na základě kterého titulu, a pro jakou výši dlužné částky, s ním
nemůže disponovat. Soud již v minulosti zjistil, že žalobce vlastní či spoluvlastní celou řadu
dalších nemovitostí, jejichž zatížení exekucemi nedoložil.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) usnesení krajského soudu napadl kasační stížností. Namítl,
že krajský soud rozhodl na základě domněnek a uměle konstruovaného skutkového a právního
stavu, který je v rozporu s řádně a včas předloženými podklady. Stěžovatel nedostal příležitost
se k tomu vyjádřit. Bylo mu účelově upřeno právo na věcné hodnocení jeho problému po právní
a faktické stránce, a to navíc v době nouzového či pandemického stavu a s ním spojených
omezení proti šíření pandemie covid-19. Nejen jeho žaloba, ale i nárok na osvobození
od soudních poplatků a na ustanovení zástupce byly krajskému soudu řádně a včas prokázány.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to z důvodu, že jej uplatnil jako zcela blanketní
bez jakéhokoliv odůvodnění, přičemž důvody nedoplnil ani posléze v průběhu řízení. O kasační
stížnosti navíc soud rozhodl bez zbytečného odkladu.
[5] Stěžovatele v nynějším řízení o kasační stížnosti netíží poplatková povinnost
a ani povinnost být zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu
usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatel v kasační stížnosti
požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby jí soud ustanovil zástupce. S ohledem
na výše uvedené nebylo třeba rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[6] Co se týče návrhu na ustanovení zástupce, soud jej výrokem I. zamítl z následujících
důvodů. Podle §35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Soud v souvislosti s posuzováním toho,
zda je splněna podmínka nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele, přihlíží
k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby,
případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce (stěžovatele)
o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice,
a také i k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk (srov. např.
rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003, č. 108/2004 Sb. NSS, a ze dne 26. 2. 2004,
čj. 6 Azs 19/2003-45, č. 492/2005 Sb. NSS). Jak bylo výše již uvedeno, zastoupení stěžovatele
advokátem v tomto řízení není povinné. Stěžovatel je českým občanem a ve svých podáních
je schopen v rámci právně jednoduchého řízení (týkajícího se otázky doložení majetkových
poměrů pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) hájit svá práva
a vysvětlit, proč považuje napadené usnesení za nesprávné. To prokázal jak v této věci, kde podal
bezvadnou kasační stížnost, tak v řadě předcházejících řízení u Nejvyššího správního soudu, jichž
zahájil již 120. V jejich rámci rovněž byl opakovaně seznámen také se základními judikaturními
východisky rozhodnými pro posouzení sporných otázek. Ustanovení zástupce proto není
v případě stěžovatele nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[7] S ohledem na existující praxi Nejvyšší správní soud přešel po zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce rovnou k rozhodnutí věci (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 2. 2022,
čj. 1 As 8/2022-21, ze dne 29. 10. 2020, čj. 4 As 307/2020-22, ze dne 3. 6. 2020,
čj. 6 As 72/2020-21, ze dne 17. 2. 2021, čj. 7 As 379/2020-15), neboť rozhodovat samostatně
o návrhu na ustanovení zástupce by v případě stěžovatele nebylo účelné. Takový postup by mu
sice hypoteticky umožnil, aby si sám na své náklady zajistil právní zastoupení, nicméně stěžovateli
již byla v minulosti tato příležitost opakovaně poskytnuta a zastoupení si přesto nezajistil,
a to ani v řízeních, ve kterých bylo zastoupení povinné a stěžovatel byl k předložení plné moci
udělené advokátovi vyzýván (viz usnesení NSS ze dne 20. 5. 2021, čj. 1 Afs 26/2021-33, ze dne
25. 6. 2020, čj. 1 Afs 398/2019-51, ze dne 15. 10. 2021, čj. 10 Afs 286/2021-36, bod 6,
nebo ze dne 6. 11. 2019, čj. 6 Afs 199/2019-15, bod 7).
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích kasační
stížnosti a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že povinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních
poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám
z úřední povinnosti nezjišťuje (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010,
čj. 1 As 23/2009-95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 25. 1. 2005,
čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS). Ani soud ale nemůže při posuzování žádosti zůstat
zcela pasivní. Pokud z předložených důkazů není možné náležitě posoudit majetkové a sociální
poměry žadatele a ověřit si jeho tvrzení, je soud povinen žadatele poučit, jakým způsobem může
svá tvrzení doplnit a prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008,
čj. 1 As 63/2008-34). Pokud existují pochyby o žadatelem tvrzené nemajetnosti, je na soudu,
aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější
obraz o tom, jaké jsou jeho skutečné majetkové poměry (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015,
čj. 2 As 153/2015-27). Pokud jsou žadatelova tvrzení nevěrohodná či neúplná, soud žádost
o osvobození od soudního poplatku zamítne (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009-88, č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 1. 3. 2013, čj. 9 As 7/2013-12, ze dne
9. 12. 2010, čj. 1 As 81/2010-185, ze dne 27. 10. 2015, čj. 8 As 88/2015-21, anebo ze dne
9. 12. 2021, čj. 8 As 272/2021-30).
[11] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu ověřil, že krajský soud stěžovateli zaslal
k vyplnění formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a vyzval jej
k jeho vyplnění a sdělení důvodů, proč je ustanovení zástupce třeba k ochraně jejích práv.
Stěžovatel na tuto výzvu zareagoval podáním, ve kterém odkázal na obsah svého podání v jiné
věci. Krajský soud proto vyšel z vyplněného formuláře, který stěžovatel soudu zaslal v jím
odkazované věci sp. zn. 59 Af 11/2022.
[12] Stěžovatelovy kasační námitky Nejvyšší správní soud neshledal důvodné. Nelze přisvědčit
tomu, že by krajský soud vyšel z domněnek či uměle konstruovaného skutkového stavu, jak tvrdí
stěžovatel. Krajský soud vyšel z tvrzení stěžovatele, nicméně učinil závěr, že tato tvrzení nebyla
úplná, neboť stěžovatel soudu nesdělil potřebné informace o vlastněných či spoluvlastněných
nemovitostech ani o svých dluzích. Je pak na soudu a nikoliv na stěžovateli, aby relevanci těchto
skutečností posoudil. Proti těmto závěrům stěžovatel nepředestřel žádnou ucelenou argumentaci.
Pouze zcela obecně tvrdí, že jsou v rozporu s řádně a včas předloženými podklady, aniž uvedl,
o jaké podklady se jedná a kdy je soudu předložil či prokázal. Pokud stěžovatel namítá,
že nedostal příležitost se k závěrům krajského soudu vyjádřit, v obecné rovině platí (jak bylo již
výše uvedeno), že by soud měl žadateli umožnit doplnění chybějících tvrzení či vyjasnění
konkrétních nejasností, které vyplynou z jeho tvrzení. V nyní posuzované věci nicméně krajský
soud vyložil, že v případě stěžovatele již žádosti o osvobození od soudních poplatků opakovaně
zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně majetkových poměrů. Na tento závěr
stěžovatel v kasační stížnosti rovněž nijak nereaguje, přičemž lze pouze nad rámec nutného
odůvodnění stručně uzavřít, že zdůvodnění postupu krajského soudu v tomto směru nelze
považovat za excesivní a neodůvodněné vybočení z judikaturních požadavků na postup soudu
v obdobných situacích.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu