ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.178.2021:25
sp. zn. 8 As 178/2021-25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. M. P., zastoupený JUDr. Jiřím
Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem V. Talicha 14, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021, sp. zn. OREG/137643/2020/vano, čj.
KUJCK 4735/2021, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 6. 5. 2021, čj. 61 A 12/2021-19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Protivím (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne
8. 9. 2020, čj. výst. 73/2015-2372/2015-19/ÚŘUS/Rozh/Ko, rozhodl o umístění stavby
„Oplocení pozemku a vjezd na pozemek, na pozemku p.č. X (zahrada) v k.ú. P.“. V záhlaví označeným
rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a některých dalších účastníků správního řízení
a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. Protože spolu s jejím podáním nezaplatil
soudní poplatek, zaslal mu Krajský soud v Českých Budějovicích výzvu k jeho zaplacení, kterou
doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence. Protože se mu vrátila jako nedoručitelná
z důvodu, že žalobce nemá schránku, do které by bylo možné zásilku vhodit, přistoupil následně
krajský soud k náhradnímu doručení výzvy vyvěšením na úřední desce podle §42 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §50 odst. 1 o. s. ř. Po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku krajský soud
řízení v záhlaví označeným usnesením zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá,
že je fyzickou osobou a má zřízenu datovou schránku, do které mu měl krajský soud písemnosti
doručovat, což se nestalo. Stěžovatel si datovou schránku zřídil, protože často cestuje, a legitimně
očekával, že mu do ní bude doručováno. Usnesení o zastavení řízení jej překvapilo, protože výzva
k zaplacení soudního poplatku se vůbec nedostala do jeho dispozice.
[4] Žalovaný při předložení správního spisu sdělil, že se s ohledem na uplatněný důvod
kasační stížnosti nebude k jejímu obsahu vyjadřovat.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Současně se zabýval tím,
zda napadený rozsudek či řízení jemu předcházející řízení nevykazuje vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel uplatnil kasační námitku, kterou lze z hlediska jejího obsahu podřadit
pod důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítá, že krajský soud nemohl řízení o žalobě
zastavit pro nezaplacení soudního, protože stěžovateli nesprávně doručoval výzvu k zaplacení
soudního poplatku poštou, a nikoli do datové schránky.
[8] Úvodem Nejvyšší správní soud předesílá, že identickými otázkami ve věci totožných
účastníků se v nedávné době zabýval již v rozsudku ze dne 21. 12. 2021 čj. 7 As 147/2021-25,
ve věci dodatečného povolení téže stavby. I v dané věci krajský soud řízení zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž výzvu k jeho zaplacení stěžovateli doručoval
ve stejné době stejným způsobem jako v nyní posuzované věci. V kasační stížnosti pak stěžovatel
uplatnil shodné námitky jako nyní. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod se za této situace
odchylovat od závěrů, které učinil v uvedeném rozsudku a v podrobnostech na ně nyní odkazuje.
[9] Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že předložený spis krajského soudu obsahuje úřední
záznam ze dne 7. 4. 2021, ze kterého se podává, že krajský soud k doručování výzvy k zaplacení
soudního poplatku prostřednictvím poštovní přepravy přistoupil z důvodu, že stěžovatel
má datovou schránku podnikající fyzické osoby, nikoli datovou schránku fyzické osoby.
[10] Z §42 odst. 1 s. ř. s. plyne, že soud je povinen doručovat písemnosti primárně do datové
schránky. Teprve není-li doručení tímto způsobem možné, doručuje ji jiným způsobem (viz
rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2016, čj. 2 As 96/2016-33). Toto ustanovení obsahuje současně odkaz
na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále
jen „zákon o elektronických úkonech“), který v §3 až §6 rozeznává různé typy datových
schránek – datovou schránku fyzické osoby, datovou schránku podnikající fyzické osoby,
datovou schránku právnické osoby a datovou schránku orgánu veřejné moci (k tomu viz také
rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2016, čj. 8 As 109/2015-38). Rozlišení jednotlivých typů datových
schránek zákon dále zachovává mimo jiné také v §17 upravujícím doručování dokumentů orgánů
veřejné moci (tedy i soudů) prostřednictvím datové schránky.
[11] Jak plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu, při doručování je třeba
mezi jednotlivými typy datových schránek rozlišovat. Dle zákona musí orgán veřejné moci
doručovat pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci. V případě fyzické
osoby se proto musí zabývat tím, zda v daném řízení vystupuje v souvislosti se svým podnikáním
či nikoli. Jestliže má fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby
a dané řízení se týká otázek nesouvisejících s podnikáním, je povinností orgánu veřejné moci
doručovat takové osobě tak, jako by žádnou datovou schránku zřízenu neměla – typicky
prostřednictvím držitele poštovní licence (viz rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014,
čj. 3 Ads 100/2013-42, ze dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs 46/2010-51, ze dne 21. 11. 2013,
čj. 7 Afs 5/2013-50, a ze dne 6. 1. 2016, čj. 8 As 109/2015-38).
[12] Nejvyšší správní soud se proto musel zabývat tím, zda nyní posuzovaná věc souvisí
s podnikatelskou činností stěžovatele. Pokud by tomu tak bylo, byla by kasační stížnost důvodná,
neboť v takovém případě by skutečně bylo povinností krajského soudu, aby stěžovateli výzvu
k zaplacení soudního poplatku doručoval do datové schránky. Správní řízení se týkalo stavby
oplocení na pozemku sousedícím s pozemkem ve vlastnictví stěžovatele, který byl účastníkem
řízení ve smyslu §85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), dle nějž jsou účastníky územního řízení osoby, jejichž vlastnické nebo jiné
věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být
územním rozhodnutím přímo dotčeno. Z hlediska předmětu řízení a tvrzení stěžovatele v žalobě
není zřejmé, že by se správní řízení týkalo podnikání stěžovatele. Souvislost dané věci
s podnikáním stěžovatele nelze dovodit ani z obsahu podání, která stěžovatel správním orgánům
zasílal a v nichž proti umístění stavby brojil a ani ze způsobu, jakým se v těchto podáních
v průběhu správního řízeni (ale ani později v žalobě) označoval. Podle §37 odst. 2 věty třetí
správního řádu platí, že „v podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno
a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí
provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné
zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování.“ Stěžovatel
se ve svých podáních označoval pouze jménem a adresou. Ani z tohoto hlediska proto stěžovatel
nedal nijak najevo, že by se snad věc měla dotýkat jeho podnikatelské činnosti. Na základě
uvedených skutečností lze dospět k závěru, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem,
pokud písemnosti (včetně výzvy k zaplacení soudního poplatku) stěžovateli zasílal
prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a nikoli do datové schránky.
[13] Pouze pro doplnění lze dodat, že z předložených správních spisů rovněž plyne, že správní
orgány doručovaly stěžovateli veškeré písemnosti poštou na shodnou adresu jako později krajský
soud, aniž by se proti tomu stěžovatel v průběhu správního řízení vymezoval a požadoval
doručovat jiným způsobem. Z předloženého spisu krajského soudu vedle toho plyne,
že stěžovatel podal žalobu rovněž prostřednictvím držitele poštovní licence.
[14] Jak Nejvyšší správní soud podotkl již ve výše uvedeném rozsudku sp. zn. 7 As 147/2021,
stěžovatel ani nedoložil, zda opravdu nebyla naplněna materiální funkce doručení,
tedy zda se s danou písemností skutečně neseznámil, respektive se s ní vůbec nemohl seznámit.
I kdyby totiž v projednávané věci došlo k nedodržení zákonného postupu při doručování, samo
o sobě to ještě neznamená, že se doručení musí zopakovat. Rozhodující je, zda se předmětná
písemnost dostala či mohla dostat do rukou adresáta. Obdobný závěr dovodil zdejší soud již
v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 Afs 148/2008-73, na který dále navázal v rozhodnutích ze dne
16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010-95 a ze dne 29. 6. 2011, čj. 8 As 31/2011-88. Z doručenky
založené ve spisu krajského soudu přitom plyne, že držitel poštovní licence v místě doručení
zanechal písemné oznámení o tom, že stěžovateli zásilku doručoval. Stěžovatel přitom jen obecně
uvedl, že v souvislosti se svým povoláním (ředitel K.) často cestuje až na několik týdnů mimo své
trvalé bydliště. Nijak však netvrdil ani nedoložil, že byl mimo své bydliště rovněž v rozhodné
době, kdy mu krajský soud doručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku. Obecný odkaz na to,
že pracovní činnost stěžovatele je spojena s častým cestováním, je za takové situace nedostatečný.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal ani důvod provádět stěžovatelem navržené důkazy.
Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil potvrzení ze dne 29. 8. 2016 o žádosti o zneplatnění
přístupových údajů a vydání nových a výpis zpráv z datové schránky. Vedle toho dále navrhl,
aby soud provedl k důkazu výpis z evidence datových schránek. Takové dokazování by ale bylo
nadbytečné, neboť jak plyne i z výše uvedené žádosti, stěžovatel má zřízenu pouze datovou
schránku pro podnikající fyzické osoby. Uvedené ostatně ověřil u Ministerstva vnitra zdejší soud
v již uvedeném řízení sp. zn. 7 As 147/2021, z čehož lze vyjít i v nynější věci. Provedení těchto
důkazů by bylo nadbytečné, protože by nemohlo nic změnit na výše uvedených závěrech
a nevedlo by ke zjištění jiných skutkových okolností než těch, ze kterých vyšel krajský soud
při vydání napadeného usnesení.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho
běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. ledna 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu