ECLI:CZ:US:2000:4.US.434.2000
sp. zn. IV. ÚS 434/2000
Usnesení
IV. ÚS 434/2000
Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupeného Mgr. A. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2000, čj. 6 To 35/2000-87, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 1999, čj. 1 T 319/99-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že výše uvedeným rozsudkem okresního soudu byl uznán vinným trestným činem krádeže, kterého se měl dopustit tím, že odcizil nejméně 14,06 m3 smrkové exportní kulatiny, kterou následně prodal, a měl tak způsobit škodu nejméně 42 883,-- Kč.
Stěžovatel tvrdí, že postupem v řízení obecné soudy porušily jeho ústavní právo zakotvené v čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K odůvodnění své stížnosti uvádí, že již v průběhu přípravného řízení mu nebylo umožněno uplatnit všechna svá procesní práva, zvláště v oblasti provádění důkazů. Totéž se opakovalo v řízení před soudem prvého stupně. Nejdříve nebyla dodržena zákonná lhůta 5 dnů, ve které musí být doručeno předvolání k jednání, a řízení tak bylo asi o týden odročeno. Při hlavním líčení soud opakovaně zamítal žádosti stěžovatele na provedení důkazů, odmítl mu umožnit klást otázky svědkům, neumožnil mu připravit si závěrečnou řeč, nevypořádal se s protichůdnými tvrzeními svědků. Stěžovateli tak nebylo umožněno prokázat svoji nevinu.
Z obsahu spisu sp. zn. 1 T 319/99 Okresního soudu v Jihlavě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem soudu prvého stupně byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona, protože dne 28. 12. 1998 v místech zvaných Z. v k.ú. D. B., okr. Jihlava, odcizil ze skládky smrkové kulatiny nejméně 14,06 m3 smrkové exportní kulatiny, kterou následně prodal, a majiteli dřeva - Správě městských lesů Jihlava s. r. o. - tak způsobil škodu ve výši nejméně 42 883,-- Kč. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 2. 1999, č.j. 2 T 99/97-126, byl obžalovaný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Stěžovatel se odvolal, avšak Krajský soud v Brně výše uvedeným rozsudkem rozhodnutí prvoinstančního soudu, co se týče viny a trestu odnětí svobody, potvrdil.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů ve věcech náležejících do pravomoci obecných soudů, to však jen potud, pokud jejich postupem a rozhodnutími nejsou porušeny ústavní principy a zásady spravedlivého procesu, zejména pak ty, které vyplývají z hlavy páté Listiny (viz. např. IV. ÚS 57/94 nebo III. ÚS 23/93). Ústavní soud by tedy mohl v tomto případě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit a stěžovateli vyhovět pouze tehdy, když by zjistil, že postupem obecných soudů byla porušena práva stěžovatele na řádný a spravedlivý proces. Ústavní soud má však za to, že k takovému porušení nedošlo a trestní řízení proběhlo řádně a v souladu se zákonem.
Ke konkrétním skutečnostem, na které stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje, je třeba uvést následující. Tvrzení stěžovatele, že v přípravném řízení mu nebylo umožněno uplatnit všechna svá procesní práva, považuje Ústavní soud za naprosto neodůvodněné. Přípravné řízení naopak proběhlo řádně a v jeho průběhu byly zajištěny přesvědčivé důkazy, které dostatečně odůvodnily následné podání obžaloby. Stěžovatel naopak v tomto řízení odmítl vypovídat a spolupracovat při vyšetřování. Na postupu vyšetřovatele a Okresního státního zastupitelství v Jihlavě nespatřuje Ústavní soud žádné podstatné nedostatky. Je pravda, že v řízení před soudem došlo k pochybení, když okresní soud nedodržel při stanovení termínu hlavního líčení na 26. 10. 1999 zákonnou lhůtu, ve které musí být obžalovanému doručeno předvolání. Toto pochybení však bylo napraveno, když soud odročil hlavní líčení na 4. 11. 1999. Soud v několika případech zamítnul žádosti stěžovatele o protokolaci určitých skutečností, což mu však nelze vytýkat, neboť tyto skutečnosti buď byly již zaprotokolovány nebo neměly bezprostřední vztah k řízení. Je rovněž pravda, že okresní soud při hlavním líčení zamítl žádost stěžovatele na doplnění dokazování, avšak stalo se tak v situaci, kdy provedené důkazy již dostatečným způsobem osvětlovaly skutkový stav a stěžovatelem navrhované důkazy byly buď evidentně bezpředmětné či již byly provedeny v přípravném řízení. Soud sice není povolán k tomu, aby bez dalšího odmítl účastníkem navrhované důkazy, avšak musí jít o důkazy zásadního charakteru (viz. např. III ÚS 51/96). Ze spisového materiálu vyplývá, že tato podmínka v tomto případě splněna nebyla. Soud prvého stupně při hlavním líčení neumožnil stěžovateli klást otázky svědkům jen v těch případech, kdy takové rozhodnutí bylo zcela na místě. Ústavní soud má za to, že dokazování v řízení před soudem proběhlo v souladu se zákonem a práva stěžovatele v něm nebyla poškozena. Z ustanovení §216 odst. 1 trestního řádu jednoznačně vyplývá, že soud nemá povinnost odročit hlavní líčení z důvodu žádosti obžalovaného, aby mu byl poskytnut čas k přípravě závěrečné řeči. Stěžovatel měl dostatek času k přípravě obhajoby pro hlavní líčení, včetně své závěrečné řeči, již před tímto líčením a jeho ústavně zaručené právo, vyplývající z čl. 40 odst. 3 Listiny tedy porušeno nebylo. Tvrzení stěžovatele, že postupem v řízení obecné soudy porušily jeho ústavní právo zaručené v čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 40 odst. 2 Listiny, považuje Ústavní soud za naprosto neopodstatněné. O jeho vině a trestu rozhodoval soud zákonem stanoveným způsobem a princip presumpce neviny nebyl v žádném případě jakkoli porušen.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost, v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 19. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu