ECLI:CZ:US:2006:4.US.534.05
sp. zn. IV. ÚS 534/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. C., právně zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Křižíkova 16, směřujícího proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. ledna 2005, č.j. 25 C 392/2004-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele kterým se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 6 jím uložil navrhovateli povinnost zaplatit žalobkyni částku 75.623,30 Kč s 3% úrokem z prodlení od 4. března 2003 do zaplacení (výrok I.), a současně i povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 22.159,- Kč (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 18. února 2005.
Navrhovatel ve svém podání uvedl, že o skutečnosti, že je proti němu vedeno soudní řízení se dozvěděl teprve počátkem srpna 2005, když byl seznámen se zahájením exekučního řízení proti němu. Samotný rozsudek mu nebyl nikdy doručen.
Navrhovatel dále popsal postup žalobkyně a soudu v jeho věci. Hlavní pochybení mělo podle jeho názoru spočívat v tom, že zásilky žalobkyně i soudu mu byly doručovány na nesprávnou adresu. V leasingové smlouvě stěžovatel uvedl jako "1. adresu" místo svého trvalého pobytu. Jako "2. adresu" uvedl další kontakt s dovětkem "u sestry". Současně byla v leasingové smlouvě uvedena i adresa jeho zaměstnavatele.
Podle tvrzení stěžovatele žalobkyně i obecný soud posílali navrhovateli písemnosti na "2. adresu". Teprve po neúspěšném pokusu o doručení platebního rozkazu se soud pokusil zjistit trvalý pobyt stěžovatele. Z centrální evidence obyvatel pak soud zjistil "1. adresu" u stěžovatele. Avšak ani pokus o doručení platebního rozkazu navrhovateli na tuto adresu nebyl úspěšný, neboť doručování probíhalo v době, kdy se navrhovatel právě stěhoval do současného bydliště. Pro doručování případných zásilek však poště sdělil novou adresu. V soudním spisu je založena obálka, ze které je tato skutečnost patrná.
Soud přesto navrhovateli jako osobě neznámého pobytu ustanovil opatrovníka - justičního čekatele Městského soudu v Praze. Ten, ač informován, nařízeného jednání se nezúčastnil ani nevyužil práva podat opravný prostředek.
Podle názoru navrhovatele Obvodní soud pro Prahu 6 pochybil, když se nepokusil ustanovit opatrovníkem osobu blízkou, což by jistě vedlo k tomu, že by byla lépe chráněna jeho práva.
Navrhovatel k věci rovněž poukázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména nálezy sp. zn. I. ÚS 204/2000, sp. zn. I. ÚS 559/2000, sp. zn. II. ÚS 27/2000 a sp. zn. II. ÚS 351/2004, v nichž se Ústavní soud konstatoval, že i nepřítomnému účastníkovi řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů. Funkce opatrovníka neslouží pouze k tomu, aby usnadňovala činnost soudu v zasílání písemností, ale zejména pro hájení zájmů účastníka řízení.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 vedený pod sp. zn. 25 C 392/2004.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je lhůta k podání ústavní stížnosti 60 dnů od doručení o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Napadený rozsudek ve věci, která byla projednána v jeho nepřítomnosti, pouze s vědomím jemu ustanoveného opatrovníka, byl vydán dne 20. ledna 2005 (právní moci nabyl 18. února 2005). Navrhovatel však učinil podání k Ústavnímu soudu prostřednictvím svého právního zástupce podáním k poštovní přepravě dne 17. srpna 2005, Ústavnímu soudu pak bylo doručeno dne 18. srpna 2005. Učinil tak po vypršení zákonem stanovené lhůty.
Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že při studiu spisu neshledal, že by Obvodní soud pro Prahu 6, ve snaze zajistit doručení žalovanému - navrhovateli, nevyčerpal prostředky, které ve svém podání navrhovatel zmiňuje. Soud se pokoušel doručit platební rozkaz navrhovateli na adresu uvedenou v žalobě, přičemž na této "2. adrese" navrhovatel dříve převzal nejméně zásilku, kterou žalobkyně odstoupila od smlouvy pro neplacení leasingových splátek (č.l. 11, 12). Následně již na této "2.adrese" nebyly zásilky navrhovatelem přebírány.
Poté, co byla podána žaloba a byla zjištěna adresa trvalého pobytu navrhovatele, nepodařilo se zásilku úspěšně doručit (č.l. 23), proto se soud pokusil kontaktovat matku navrhovatele. Dopis se žádostí o sdělení kontaktu na navrhovatele byl zaslán na adresu jejího trvalého bydliště (shodného se zjištěným trvalým bydlištěm navrhovatele), odtud byl poslán do jejího nového bydliště, které je shodné se současným bydlištěm navrhovatele. Odtud však byla zásilka vrácena s poznámkou "adresát neznámý".
Je tedy patrné, že soud se pokusil kontaktovat navrhovatele i jeho rodinné příslušníky. Pokoušel se tak získat informace o navrhovateli i na adresách, na nichž dle svého podání v minulosti bydlel či doposud bydlí.
Za tohoto stavu věci neshledal Ústavní soud odkaz na zmíněné judikáty jako případný. Neúspěšnou snahou soudu kontaktovat matku navrhovatele a následné ustanovení opatrovníka z řad justičních čekatelů nelze považovat za čistě formální jednání, a to tím spíše, pokud navrhovatel byl vyrozuměn o odstoupení žalobkyně od leasingové smlouvy a byl informován i o vyplývajících smluvních povinnostech. Následné jednání navrhovatele je proto možno chápat jako účelové.
S ohledem na uvedené okolnosti případu bylo podání k Ústavnímu soudu učiněno po zákonem stanovené lhůtě, a proto Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Nevyčerpání procesních prostředků vedlo i k posouzení podání navrhovatele posoudit jako nepřípustného, a jako takové je odmítnout i podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka