ECLI:CZ:US:2007:2.US.2808.07.1
sp. zn. II. ÚS 2808/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Bryksova 763/46, Praha 9, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2007 č. j. 30 Co 150/2007-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho ústavních práv zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (správně dle obsahu ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí jde o Městský soud v Praze) ze dne 18. 5. 2007, č. j. 30 Co 150/2007-25, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 o zastavení řízení o exekuci oprávněné J+J VAPO spol. s r.o. na majetek povinné FILIP TRADING PRAHA s.r.o. pro nedostatek exekučně postižitelného majetku a současně rozhodnuto, že povinná zaplatí stěžovateli (v řízení u obecných soudů v postavení exekutora) náklady řízení ve výši 6 335 Kč.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutím soudu, dle nějž má povinná, která však nemá žádný majetek, nahradit stěžovateli náklady exekuce, byl jako soudní exekutor zbaven nároku na úplatu za výkon exekuční činnosti proti smyslu a účelu zákona. Stěžovatel polemizuje s právním závěrem městského soudu o určení subjektu povinného nahradit exekutorovi náklady exekuce, přičemž zdůrazňuje postavení exekutora, jeho nezávislost a nestrannost jako orgánu veřejné moci, na nějž byla státem delegována část moci soudní, jeho postavení jako veřejného činitele a zejména právo na úplatu za provedenou činnost. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že právo na úplatu je zaručeno ust. §3 exekučního řádu a nelze jej odmítnout s poukazem na subsidiární použití ustanovení §271 o.s.ř., neboť tento postup ustanovení §52 a §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen "exekuční řád") neumožňují. Namítá, že v důsledku napadeného rozhodnutí na něj byla přenesena povinnost nést náklady exekuce, kterou nevyvolal, ani nezavinil a nemohl se ani rozhodnout, zda takovou exekuci bude či nebude provádět. Vzhledem k faktickému nedůvodnému přenášení nákladů exekuce k jeho tíži poukazuje rovněž na porušení svého práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V případě, že povinný žádný majetek nemá, je na místě, aby majetkovou odpovědnost nesl ten, kdo exekuci a náklady v ní exekutorem marně vynaložené vyvolal. Stěžovatel je proto přesvědčen, že nesprávným výkladem a aplikací kogentních ustanovení exekučního řádu došlo k porušení jeho základních práv.
Ústavní soud předesílá, že obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele s téměř shodnou argumentací se již vícekrát zabýval (z poslední doby viz např. sp. zn. II. ÚS 70/07, IV. ÚS 2352/07, II. ÚS 2424/07, IV.ÚS 2423/07, I. ÚS 2884/07) a zaujal k ní jednoznačný názor, podložený stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, vydaným podle §23 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů(dále jen zákon o Ústavním soudu), jímž zároveň sjednotil svůj postoj k dosavadní judikatuře v této otázce. Ústavní soud ani v tomto případě nemá důvod, aby se od názoru vysloveného a rozvedeného v citovaném stanovisku pléna odchyloval.
Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel je z rozhodnutí o jeho předchozích věcech s právními závěry uvedenými v citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu k dotčené problematice a s tím spojenou judikaturou Ústavního soudu seznámen a Ústavní soud neshledává důvod se k věci opakovaně podrobně vyjadřovat, proto na uvedené stanovisko a citovaná rozhodnutí odkazuje. Závěry vyslovené ve shora citovaném stanovisku lze totiž použít i v projednávané věci, v níž obecné soudy vyšly při rozhodování o nákladech exekučního řízení ze zjištění, že oprávněná se před nařízením exekuce, ani při jejím provádění, žádného procesního zavinění nedopustila.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu