ECLI:CZ:US:2007:2.US.907.07.2
sp. zn. II. ÚS 907/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. M., zastoupeného Mgr. P. M., směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. února 2007, sp. zn. 6 To 87/2007, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 6. dubna 2007, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. února 2007, sp. zn. 6 To 87/2007, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2006, čj. 27 T 136/2006-148, jímž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a e) trestního řádu, kterého se měl dopustit tím, že poté, co spoluobžalovaný Z. H. odlákal pozornost zaměstnance autosalonu, odcizil po společné domluvě s ním volně odložený notebook, ačkoliv byl pro druhově stejnou trestnou činnost v minulosti odsouzen, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tvrdí, že řízením, vyúsťujícím v napadené rozhodnutí, byla porušena jeho základní práva podle čl. 90 alinea prima Ústavy České republiky, čl. 8 odst. 1, odst. 2 alinea prima a odst. 5, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V ústavní stížnosti konkrétně uvádí, že v odvolacím řízení navrhl doplnit dokazování o záznam kamerového systému umístěného před vstupními dveřmi do autosalonu, s ohledem na to, že se o něm dozvěděl od své matky, která záznam z něj viděla odvysílaný televizí Polar, a společně s J. D. v této souvislosti i kontaktovala majitele autosalonu. Tento důkazní návrh byl soudem odmítnut, stejně jako jeho návrhy na výslechy jeho matky a J. D., které směřovaly k popření pravdivosti úředního záznamu o telefonickém hovoru, uskutečněném před veřejným zasedáním mezi soudem a jednatelem obchodní společnosti Dan Cars, ohledně uvedeného kamerového systému. Rozvíjí úvahy o tom, co mohl uvedený záznam zachycovat, a proč měl být tento důkaz proveden, a polemizuje se závěry obecného soudu o tomtéž a s důvody, pro které bylo odmítnuto provedení navrhovaných důkazů. Kritizuje i činnost policejního orgánu, který na začátku vyšetřování nezajistil daktyloskopické stopy na předmětném notebooku, který byl v té době již v dispozici poškozeného. Z toho dovozuje, že nebyly prováděny důkazy v jeho prospěch a nebyla tedy zachována rovnost účastníků řízení.
Je v ústavně vymezené pravomoci obecných soudů rozhodovat o vině a trestu za trestné činy a současně chránit práva (čl. 90 Ústavy České republiky) a do této pravomoci je Ústavní soud oprávněn zasahovat jen pokud rozhodnutí obecného soudu nebo jemu předcházející postup představují porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (sp. zn. I. ÚS 68/93 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 17. str. 123). V rámci realizace řádného zákonného procesu je soudce "pánem řízení", který v mezích zákona určuje jeho pořad a průběh (srov. §203 odst. 1 alinea prima trestního řádu). Z povinnosti obecného soudu zabývat se každým návrhem tedy nevyplývá právo na procesní úspěch (srov. Pl. ÚS 36/93 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 24. str. 175 - č. 132/1994 Sb.), přičemž odlišnost právního názoru sama o sobě není důvodem k ústavní stížnosti (srov. sp. zn. II. ÚS 294/95 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).
Ústavní soud zjistil, že se odvolací soud řádně zabýval důkazními návrhy stěžovatele, resp. jejich vývojem od podání odvolání do ukončení odvolacího řízení. Po provedeném řízení, v němž byla zachována všechna základní procesní práva stěžovatele, odvolací soud odmítl navržené důkazy pro nadbytečnost s tím, že kamerový systém, nacházející se mimo prodejnu, sice může zabírat ulici před autosalonem a případně i osoby před ním, avšak s ohledem na to, že notebook byl, jak bylo prokázáno, odnesen z prodejny pod bundou, by záznam z něj nic neprokazoval. Tento skutkový a v posledku i právní závěr odvolacího soudu rozhodně nelze považovat ze nelogický a rozporný se skutečnostmi, které byly v posuzované věci zjištěny, a jako takový jej lze považovat za ústavně souladný, tedy neporušující princip rovnosti zbraní. Je z něj přitom patrná jak nadbytečnost zjišťování, zda a jaký kamerový systém v daném místě, s ohledem na tvrzení stěžovatele, vůbec existuje, a zda z něj stále ještě existuje nějaký záznam, tak i nadbytečnost důkazů o tom, zda, kdy, kde, kým a komu byl takový záznam odvysílán či přehráván. Postup soudu, ohledně důkazních návrhů stěžovatele, současně Ústavní soud považuje za korektní vůči stěžovateli. Případné pochybení policejního orgánu při primárním zajišťování stop na místě činu krátce po události nebylo stěžovatelem v odvolacím řízení řádně namítáno, a proto k němu nelze přihlížet ani v řízení o ústavní stížnosti. Ze shora vyloženého ustáleného názoru Ústavního soudu na restriktivní výklad pravomocí Ústavního soudu je přitom zcela zřejmé, že v posuzovaném případě není prostor pro jakýkoliv zásah.
Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu