Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.12.2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07 [ usnesení / MUSIL / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:3.US.1033.07.2

sp. zn. III. ÚS 1033/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila jako soudce zpravodaje ve společném řízení o ústavních stížnostech stěžovatelů A) Ing. V. R., právně zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, B) Ing. P. J., právně zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, C) P. M., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, D) Ing. O. R., právně zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, E) společnosti COM-TIP s. r. o., se sídlem Družstevní 8/1395, 140 00 Praha 4, právně zastoupené Mgr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem Družstevní 8, 140 00 Praha 4, F) V. K., právně zastoupeného Mgr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem Družstevní 8, 140 00 Praha 4, a G) společnosti STRATOS Informatic, spol. s r. o., se sídlem Liborova 11/462, 169 00 Praha 6, právně zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, proti příkazům k domovním prohlídkám vydaným dne 21. 3. 2007 Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 Nt 707/2007 a proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice dne 27. 3. 2007 pod sp. zn. ČTS OKFK 4/4-2006 a proti postupu uvedeného policejního orgánu při provádění domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků konaných dne 27. 3. 2007, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení a 1) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a 2) Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Návrhy se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byly dne 23. 4., 4. 5., 18. 5. a 25. 5. 2007 doručeny samostatné návrhy výše uvedených stěžovatelů směřující proti příkazům k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků ve smyslu §83a tr. řádu, jež vydaly a provedly orgány uvedené v záhlaví tohoto usnesení, jakož i proti postupu těchto orgánů. Všechny návrhy byly podány řádně a včas co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k tomu, že několik různých stěžovatelů podalo samostatné ústavní stížnosti (vedené pod sp. zn. I. ÚS 1027/07, II. ÚS 1136/07, II. ÚS 1339/07, IV. ÚS 1026/07, IV. ÚS 1287/07), jež spolu skutkově souvisejí, bylo podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §112 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o jejich spojení ke společnému řízení u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07. Stěžovatelé se ve svých podáních domáhali zrušení v záhlaví uvedených příkazů, vyslovení porušení svých základních práv garantovaných článkem 11 odst. 1, články 12, 36, 38 odst. 1 a článkem 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina"), jakož i porušení článku 95 odst. 1 Ústavy ČR. Stěžovatelé dále požadovali, aby Ústavní soud nařídil Policii České republiky nepokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelů a obnovit stav před jejich porušením. Ústavní stížnosti byly spojeny s návrhem na vydání předběžného opatření, jímž mělo být účastníkům a vedlejším účastníkům uloženo, aby nepokračovali v zásazích do ústavních práv stěžovatelů, zejména aby neprováděli jakékoli další úkony související s již vykonanými prohlídkami a aby nevyhodnocovali, nezkoumali a ani jinak neposuzovali věci a materiály zajištěné při těchto prohlídkách. Návrhu na vydání předběžného opatření Ústavní soud nevyhověl, neboť pro takovýto zcela výjimečný zásah Ústavního soudu do pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebyly dány dostatečně závažné důvody. II. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení, kopie napadených příkazů a kopie protokolů o provedených úkonech. Policejní orgán a státní zástupce krajského státního zastupitelství dále Ústavnímu soudu zaslali kopie písemných vyhotovení dalších rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kriminalistické dokumentace a dalších listin týkajících se projednávané trestní věci, včetně pro věc významných rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jak Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, byly na základě zprávy Vojenského zpravodajství Ministerstva obrany ČR, poznatků Vojenské policie a Inspekce ministra obrany dne 26. 4. 2006 Policií České republiky Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitura České Budějovice zahájeny úkony trestního řízení ve smyslu §158 odst. 3 tr. řádu k prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byly spáchány trestné činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zákona, pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 2, 3, písm. a), b) tr. zákona a podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Policejní orgán přitom vycházel z poznatků nasvědčujících tomu, že nejméně od počátku roku 2002 měla skupina podnikatelů z okruhu stěžovatele V. K., jednatele společnosti COM-TIP, spol. s r. o., spolu se zaměstnanci jednotlivých vojenských ubytovacích a stavebních správ (,,VUSS") v rozporu se zákonnými pravidly pro zadávání veřejných zakázek a v úmyslu se neoprávněně obohatit ovlivňovat zadávání veřejných zakázek v oblasti správy a údržby nemovitostí příslušnými vojenskými ubytovacími a stavebními správami. Do trestné činnosti měli být aktivně zapojeni stěžovatelé P. M., Ing. P. J. a bývalý ředitel Sekce správy majetku resortu Ministerstva obrany ČR stěžovatel Ing. V. R. V rámci tohoto trestního řízení došlo dne 27. 3. 2007 k sérii domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků ve smyslu ust. §83 a násl. tr. řádu. V případě domovních prohlídek se tak stalo na základě příkazů vydaných dne 21. 3. 2007 pod sp. zn. 6 Nt 707/2007 Okresním soudem v Českých Budějovicích na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. V případě prohlídek jiných prostor a pozemků bylo postupováno na základě příkazů vydaných dne 27. 3. 2007 v záhlaví uvedeným policejním orgánem pod sp. zn. ČTS OKFK 4/4-2006. Jedná se o prohlídky následujících nemovitostí: 1) rodinného domu č. p. 438/2, ulice Nad Tratí, Praha 6 - Vokovice a všech prostor k domu přináležejících (jedná se o objekt ve spoluvlastnictví stěžovatelky O. R. a její dcery N. R., jehož uživatelem byl i stěžovatel V. R.), 2) rodinného domu č. p. 1672, ul. Tiché Údolí, Roztoky u Prahy a všech prostor k němu přináležejících (dům užívaný stěžovatelem R.), 3) jiných prostor a pozemků v sídle společnosti PRAGMEL, s. r. o., jež se nalézá rovněž v objektu č.p. 438/2, ulice Nad Tratí, Praha 6 - Vokovice a jíž je stěžovatelka O. R. jednatelkou, 4) rodinného domu stěžovatele V. K., č. p. 532/12, ul. Hákova, Horní Měcholupy, 5) jiných prostor a pozemků v budovách č. p. 1395 a č. p. 1396 v ul. Družstevní, Praha 4, kde se nalézá sídlo stěžovatelky COM-TIP s. r. o., jíž je stěžovatel K. jednatelem, 6) jiných prostor a pozemků v sídle stěžovatelky STRATOS - Informatic spol. s r. o., v domě č. p. 11/462, ul. Liborova, Praha 6 - Břevnov, 7) rodinného domu č. 1544/36, Na Fialce I., Praha 17- Řepy, jež je užíván stěžovatelem Ing. P. J. a je ve spoluvlastnictví jeho manželky A. J., 8) rodinného domu v ul. Na Dědinách 756/14, Praha 4 - Michle, který obývá se svou rodinou stěžovatel P. M. V rámci těchto úkonů mělo dle názoru stěžovatelů dojít k porušení jejich práva na spravedlivý proces, práva na ochranu majetku, presumpce neviny, zejména práva na soukromí a nedotknutelnost obydlí a dalších základních práv, garantovaných články Listiny, jež jsou citovány výše. III. Všichni stěžovatelé ve svých podáních Ústavnímu soudu uváděli z valné části totožné námitky, jež jsou níže shrnuty. Tam, kde se jednotliví stěžovatelé odchylují od společné argumentace, jsou jejich námitky jmenovitě rozvedeny. Neodkladné a neopakovatelné úkony ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu Stěžovatelé v odůvodnění svých podání nejprve upozorňovali na skutečnost, že žádné z osob, jež jsou dle tvrzení policie podezřelé z výše uvedené trestné činnosti, nebylo až do dne podání ústavních stížností sděleno obvinění z trestných činů, jichž se dle policejního orgánu tyto osoby měly dopustit. Z tohoto důvodu musely být domovní prohlídky provedeny jako úkony neodkladné nebo neopakovatelné ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Tato skutečnost však dle názoru stěžovatelů z napadených příkazů k domovní prohlídce žádným způsobem nevyplývá. Dle názoru stěžovatelů byly veškeré domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor v projednávané věci provedeny v rozporu se zákonem jako běžné vyšetřovací úkony. Stěžovatelé navíc upozorňují na dle jejich názoru značné časové prodlevy mezi nařízením domovních prohlídek a jejich provedením (6 dní). Stěžovatelé přitom zdůrazňují význam domovní svobody ve smyslu článku 12 Listiny, výjimečný charakter domovní prohlídky i nutnost restriktivního výkladu zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. Dle názoru stěžovatelů tak trpí příkazy k domovním prohlídkám v projednávané věci nekonvalidovatelnými vadami a jsou nezákonné, přičemž stěžovatelé odkazují na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nález ve věci sp. zn. II. ÚS 298/05. Nedostatky odůvodnění příkazů k domovní prohlídce - označení policejního orgánu Stěžovatelé namítají, že v předmětných příkazech k domovní prohlídce není jasně označen policejní orgán, který má domovní prohlídky provést, v čemž spatřují zásadní vadu spočívající v nedostatku odůvodnění v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/1996. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že dle předmětných příkazů k domovní prohlídce měly prohlídky být provedeny za účasti Vojenské policie. Z počtu osob provádějících domovní prohlídky se lze důvodně domnívat, že se prohlídek Vojenská policie účastnila, ačkoli tato skutečnost z protokolů o provedení domovních prohlídek nevyplývá. Tím byly dle názoru stěžovatelů předmětné objekty zpřístupněny cizím a v protokolech neuvedeným osobám, které neměly jakékoliv právo do domů vstoupit. K nasazení příslušníků Vojenské policie navíc dle názoru stěžovatelů nebyly vůbec dány zákonné podmínky ve smyslu §12 odst. 2 tr. řádu, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu příslušníkem ozbrojených sil. Stěžovatel P. M. připomíná, že na Vojenskou policii lze hledět jako na policejní orgán pouze v rozsahu její kompetence vymezené v §2 zák. č. 142/1992 Sb. o Vojenské policii, v platném znění. Stěžovatelé COM-TIP spol. s r. o. a V. K. z výše uvedených důvodů považují ústavní stížností napadené příkazy k domovní prohlídce a jiných prostor za ve své podstatě blanketní, neboť z nich není dostatečně patrno, kdo bude prohlídky provádět a z jejich odůvodnění nelze zjistit, na základě jakých skutkových okolností bylo návrhu krajského státního zastupitelství obecným soudem vyhověno. Výzvy k vydání věcí v rozporu s článkem 40 Listiny Stěžovatelé dále namítali, že je policejní orgány v rozporu se zásadou presumpce neviny dle článku 40 Listiny vyzvaly v případě domovní prohlídky v domě č. p. 1672 v Roztokách u Prahy ve smyslu ust. §78 odst. 1 tr. řádu mimo jiné i k ,,vydání finančních částek nebo jiných forem úplatku, které by V. R. převzal od skupiny podnikatelů soustředěných kolem V. K. a spol." a ,,bankovních karet jiných osob než vedených na jméno V. R.". V případě domovní prohlídky v domě č. p. 438/2, ulice Nad Tratí v Praze 6 - Vokovicích se mělo jednat o výzvu k vydání ,,finanční částky nebo jiné formy úplatku, cizí bankovní karty". Obdobnou výzvu učinil policejní orgán i v dalších případech, zejm. v případě prohlídky prostor společnosti STRATOS Informatic spol. s r. o., a to ve vztahu k osobě P. J. Takové výzvy považují stěžovatelé za nepřípustné, neboť V. R. ani nikomu dalšímu nebylo do doby podání ústavních stížností v projednávané věci sděleno obvinění v smyslu §160 odst. 1 tr. řádu. Otázky místní, věcné a funkční příslušnosti Stěžovatelé se dále domnívají, že se Okresní soud v Českých Budějovicích náležitě nezabýval otázkou své věcné a místní příslušnosti. Za nepříslušný považují stěžovatelé především policejní orgán, jenž ve věci konal, stejně jako výše uvedené státní zastupitelství. Stěžovatelé připomínají, že dle §83 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ust. §18 tr. řádu je k nařízení domovní prohlídky příslušný předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce soudu, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán a, nelze-li místo činu zjistit, předseda senátu nebo soudce soudu, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. V projednávaném případě nelze z příkazů k domovní prohlídce zjistit, kde mělo k páchání trestné činnosti dojít, lze se však domnívat, že mělo-li se jednat o ,,rozhodování o investičních akcích a veřejných zakázkách", jímž určité osoby měly ,,nelegálním způsobem získávat veřejné zakázky zadávané vojenskými ubytovacími a stavebními správami", musely by tvrzené trestné činy být spáchány v místech sídel příslušných vojenských ubytovacích a stavebních správ. Dle oficiální struktury VUSS zpracované Ministerstvem obrany ČR však žádná z VUSS nesídlí v oblasti Českých Budějovic tak, aby příslušným soudem dle §18 odst. 1 trestního řádu mohl být Okresní soud v Českých Budějovicích. Měla-li být dle názoru stěžovatelů určena místní příslušnost soudu podle §18 odst. 2 tr. řádu, příslušným soudem by dle názoru stěžovatelů musel být některý z pražských soudů, neboť jak bydliště stěžovatele, tak místo jeho práce je právě v Praze. Místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích by dle názoru stěžovatelů nemohla být dána dle §83 odst. 1 tr. řádu ani pokud by případ byl posouzen jako neodkladný, neboť i zde by měla být dána místní příslušnost jednoho z pražských soudů. Soud nařizující domovní prohlídku se dle námitek stěžovatelů též opomněl vypořádat s otázkami věcné a funkční příslušnosti k rozhodnutí o vydání příkazu k domovní prohlídce, a to s přihlédnutím k výše uvedené právní kvalifikaci trestných činů. Obecný soud bez jakéhokoli odůvodnění nezkoumal příslušnost předsedy senátu či samosoudce k rozhodnutí v dané věci. Dle názoru stěžovatelů vše nasvědčuje tomu, že soud též zcela opomněl přezkoumat, zda návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce byl podán místně a věcně příslušným státním zástupcem na základě podkladů poskytnutých policejním orgánem. Stěžovatelé odkazují na §12 odst. 1 jednacího řádu státního zastupitelství, podle nějž je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni. Ze shora popsaných skutečností týkajících se příslušnosti soudu k trestnímu řízení dle názoru stěžovatelů vyplývá, že státní zástupce, který podal návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, byl k podání takového návrhu místně nepříslušný. Z této skutečnosti vyplývá, že v projednávaném případě nelze s ohledem na znění §26 odst. 1 tr. řádu dovodit ani místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatelé namítají, že i kdyby byly příkazy k domovním prohlídkám vydány místně a věcně příslušným soudem, byly by přesto pro nedostatky odůvodnění ve způsobu vypořádání se s otázkou příslušnosti vydány v rozporu se zákonem, čímž by zároveň došlo k porušení práv stěžovatelů vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny. Nedostatečné určení prostor, podrobených prohlídce, další nedostatky odůvodnění Další vadu předmětných příkazů k domovní prohlídce stěžovatelé spatřují v nedostatku určení prostor, které mají být domovní prohlídce podrobeny. Stěžovatelé z nutnosti restriktivní interpretace institutu domovní prohlídky dovozují i nutnost naprosté konkrétnosti, tzn. i přesného vymezení prostor, kterých se provedení domovní prohlídky má týkat. Stěžovatelé uvádějí výčet údajů, jež by dle jejich názoru odůvodnění příkazu k domovní prohlídce mělo obligatorně obsahovat (přesná adresa, příp. poschodí, přesné určení umístění příslušenství), tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo jiné prostory a aby tak byl určen přesný rozsah provádění domovní prohlídky. Stěžovatelé upozorňují, že v projednávaném případě k takovémuto preciznímu upřesnění objektů, jež mají být domovní prohlídce podrobeny, nedošlo. Stěžovatelé se ohledně odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám dále pozastavují nad tím, že se dle jejich názoru obecný soud nijak nevypořádal s otázkou, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že se v předmětných bytech a prostorách nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či věci z trestné činnosti pocházející. Konkrétně v případě prohlídek v prostorách společnosti STRATOS Informatic, spol. s r. o., se orgán činný v trestním řízení, jak stěžovatelé namítají, omezil na pouhou konstataci v odůvodnění příkazu, že je ,,dáno důvodné podezření, že ve shora uvedených prostorách se nacházejí věci důležité pro trestní řízení". Dle stěžovatelky STRATOS Informatic, spol. s r. o. tak uvedený orgán náležitě nespecifikoval žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující podezření, natož jeho důvodnosti, že by se v prostorách, kde mají být provedeny prohlídky, měly nějaké věci důležité pro trestní řízení nacházet. Dle stěžovatelky se tak nabízí úvaha, že v daném případě důvodnost takového podezření zcela absentovala. Vlastní průběh domovních prohlídek a následný postup orgánů činných v tr. řízení Další část argumentace stěžovatelů je zaměřena proti vlastnímu způsobu provedení domovních prohlídek. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že policejní orgán provedl prohlídky v širším rozsahu, než byly soudem nařízeny. Stěžovatelé upozorňují na to, že soud nařídil příslušnými příkazy prohlídky k zajištění listinných materiálů a elektronických nosičů dat, policejní orgán však při vlastním provádění prohlídek, jak již bylo uvedeno výše, stěžovatele vyzval k vydání ,,finančních částek nebo jiných forem úplatků, cizích bankovních karet, počítačů, notebooků a dalších nosičů dat" (obsah výzvy se v detailech lišil u jednotlivých domovních prohlídek, co do podstaty se však u všech stěžovatelů jednalo vždy o totéž). Stěžovatelé navíc poukazují i na to, že policejní orgán ještě nad rámec uvedené výzvy při prohlídkách odňal, resp. si nechal vydat věci, k jejichž zajištění vůbec nebyl oprávněn nejen dle příkazu k domovní prohlídce, ale tyto věci nebyly obsaženy ani ve výzvách k vydání věcí dle §78 odst. 1 tr. řádu. Tak byly dle stěžovatelů při domovních prohlídkách odňaty či vydány věci, které s případným trestním řízením nemají a nemohou mít nic společného (např. akcie, klientské karty stěžovatelů vydané leteckými společnostmi, doklady a karty pojištění, průkaz stěžovatele R. ke vstupu na Úřad vlády apod.). Stěžovatel P. M. ve svém podání tvrdí, že při prohlídce jeho rodinného domu byla zajištěna drobná finanční hotovost, což však nebylo policejním orgánem zaprotokolováno. Stěžovatelé J., K. a společnost COM-TIP spol. s r. o. ve svých podáních dále namítali pochybení orgánů činných v trestním řízení spočívající v tom, že věci, které při domovní prohlídce byly vydány, nebyly v souladu s ust. §85 odst. 3 tr. řádu ve spojení s ust. §79 odst. 5 tr. řádu dostatečně přesně popsány v protokolu tak, aby jejich totožnost bylo na základě tohoto popisu možno určit. Popis obsažený v protokolu je dle stěžovatele J. zcela nedostatečný, neboť z něj není nijak odvoditelný obsah vydaných věcí, konkrétně dvou notebooků. Dle stěžovatele J. tak není zaručeno, že s daty v noteboocích nebude po jejich vydání manipulováno. Podobně stěžovatelka R. ve své ústavní stížnosti namítala, že popis jednotlivých položek v protokolu o provedení domovní prohlídky je zcela nedostatečný, neboť z něj není možno dohledat obsah odňatých či vydaných dokumentů a určit jejich totožnost. Stěžovatelka R. namítá, že jednotlivé listiny nebyly do protokolu přesně zaevidovány, označeny přesným názvem listiny a očíslovány, resp. nafotografovány tak, aby mohly být identifikovány. Tím, že odňaté věci nebyly v souladu s výše citovaným ustanovením §85 tr. řádu dostatečně konkretizovány, bylo dle názoru stěžovatelů porušeno jejich právo na spravedlivý proces v jeho aspektu popsaném v článku 37 odst. 3 Listiny, neboť postavení stěžovatelů jako případných obviněných v eventuálním trestním řízení by dle jejich názoru bylo zřetelně znevýhodněno oproti postavení orgánů činných v tomto trestním řízení. Stěžovatelé mají dále za to, že si orgány činné v trestním řízení jsou svých výše uvedených pochybení vědomy a snaží se tato pochybení zhojit. Právě za tímto účelem zvolil dle názoru stěžovatelů policejní orgán postup ,,ohledání věcí zajištěných při domovní prohlídce ve smyslu §113 tr. řádu", v němž však stěžovatelé spatřují další zásah do svých ústavním pořádkem zaručených základních práv. Stěžovatelé dále odmítají výše uvedený postup orgánů činných v trestním řízení ohledně tzv. pokračování v domovní prohlídce, k němuž mělo dojít ve dnech 2. 5. až 4. 5. 2007 v Českých Budějovicích. Nesouhlasí se závěry dozorujícího státního zástupce, jenž v přípisu ze dne 26. 4. 2007 adresovaném stěžovateli R. uvedl, že v postupu policejního orgánu neshledal pochybení, neboť tento stěžovatele R. o záměru ,,pokračovat v domovní prohlídce" náležitě vyrozuměl. Stěžovatelé však uvedený postup považují za zcela se vymykající zákonnému a ústavnímu rámci stanovenému pro provádění domovních prohlídek. Stěžovatelka R. dále nesouhlasí s postupem policejního orgánu, který po zásahu v sídle společnosti PRAGMEL, s. r. o. prováděl další úkony - podání vysvětlení za účelem specifikace a sepsání listinných dokladů zajištěných při prohlídce jiných prostor a pozemků. Stěžovatelka považuje za zcela nepřípustné, aby policejní orgán požadoval vysvětlení k zajištěným věcem či prováděl ohledání věcí zajištěných při prohlídce, jako jakési dovršení domovní prohlídky, neboť smysl a účel podání vysvětlení a ohledání je zcela odlišný. Stěžovatelka oba instituty porovnává a vyjadřuje názor, že dodatečné ohledání věcí již vydaných (odňatých) při domovní prohlídce zcela jistě nezakládá zákonný charakter ohledání a jeho účel, jak má na mysli ust. §113 tr. řádu. Stěžovatelka je přesvědčena, že právní rámec tohoto institutu nelze využít při ,,rozpečetění a soupisu zapečetěných listin", které již byly jednou Policií ČR v rámci prohlídek zajištěny a sepsány. Tento postup dle názoru stěžovatelky vylučuje opatření si přímého poznatku, neboť ten již byl při provedených prohlídkách získán. Stěžovatelka R. dále poukazuje na smysl institutu podání vysvětlení dle §158 tr. řádu, přičemž dle jejího názoru obsahem takového vysvětlení nemůže být ,,specifikace a sepsání listinných dokladů zajištěných při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků". Stěžovatelka považuje provádění takového úkonu za nejen nezákonné, ale též neústavní. Zdůrazňuje dále, že přesný a úplný soupis vydaných či odňatých věcí při prohlídkách měl být věrohodně a zákonně zachycen již při sepisování původního protokolu o prohlídkách a nelze výše uvedeným způsobem postupovat s využitím ust. §113 tr. řádu. Policejní orgán se popsaným způsobem dle názoru stěžovatelky snaží právně vadné protokoly z prohlídek dle §85 odst. 3 tr. řádu nahradit zákonně sepsanými protokoly z ohledání dle §113 tr. řádu. Tento postup policejního orgánu stěžovatelka považuje za snahu o ,,zlegalizování" již zajištěných věcí a dokumentů. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje i na dle jejího mínění nesprávný názor dozorujícího státního zástupce, který popsaný úkon policie nazývá ,,pokračování v domovní prohlídce" a ve svém sdělení stěžovatelce ze dne 11. 5. 2007 konstatuje, že postup policejního orgánu ,,je fakticky (věcně) pokračováním v provedených domovních prohlídkách". Dle názoru stěžovatelky je takový postup zcela nepřípustný, neboť nelze provádět pokračování v domovní prohlídce (prohlídce jiných prostor) na zcela jiném místě než je uvedeno v příslušném příkazu. Další domovní prohlídku, jak stěžovatelka podotýká, nemůže policejní orgán provést bez příkazu soudce, a už vůbec ne v místě sídla orgánu činného v trestním řízení. Stejně tak další prohlídku jiných prostor nelze provést bez předchozího souhlasu státního zástupce. Námitky ohledně souhlasu státního zástupce s prohlídkou jiných prostor Stěžovatelka O. R. dále považuje v případě prohlídky jiných prostor a pozemků v sídle spol. PRAGMEL, s r. o. za zcela nepřípustné, že dle odůvodnění příkazu k této prohlídce byl ,,příkaz vydán na základě telefonického souhlasu uděleného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích dne 26. 3. 2007". Stěžovatelka odmítá výklad, že předchozí souhlas státního zástupce ve smyslu stanovení §83a odst. 1 trestního řádu postačí udělit pouze ústně, případně telefonicky, tj. neprokazatelným způsobem. Navíc, jak stěžovatelka připomíná, není v uvedeném konstatování o udělení příkazu uvedeno ani jméno státního zástupce, který měl předchozí souhlas udělit. Výslech dle ust. §84 tr. řádu - subsidiarita domovní prohlídky Stěžovatel P. M. ve své ústavní stížnosti uvedl, že od domovní prohlídky jeho rodinného domu v ul. Na Dědinách 756/14, Praha 4 - Michle, měl policejní orgán upustit již na základě předchozího výslechu, kterým bylo dosaženo účelu prohlídky a musel z něj být znám nedostatek materiálního důvodu pro provedení prohlídky. K tomu stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že teprve pokud by nebylo dosaženo účelu prohlídky právě předchozím výslechem, je možné prohlídku provést. Stěžovatel připomíná, že smyslem tohoto výslechu je pokud možno odvrátit zásah do ústavně zaručeného základního práva. V případě, že by účelu bylo dosaženo předchozím výslechem, nelze prohlídku vykonat (§84 tr. řádu). Stěžovatel M. je toho názoru, že v případě prohlídky jeho domu byla povinnost předchozího výslechu zanedbána. Stěžovatel zdůrazňuje, že policejní orgán má povinnost provést uvedený výslech u všech osob, u nichž má být domovní prohlídka provedena (§84 tr. řádu). V daném případě se orgány vykonávající prohlídku omezily pouze na stěžovatele M., přestože tentýž výslech měl být proveden i u jeho manželky a zletilého syna, neboť i tím mohlo být dosaženo účelu prohlídky. Poučení osob žijících v domácnosti stěžovatele P. M. dle §85 odst. 1 tr. řádu Stěžovatel M. rovněž namítá, že osobám z jeho domácnosti nebylo dáno poučení o možnosti účastnit se domovní prohlídky ve smyslu §85 odst. 1 tr. řádu. Nesouhlasí s postupem policejního orgánu, který podle citovaného ustanovení poučil toliko stěžovatele M. a jeho manželku, ne však zletilého syna stěžovatele D. M. ani nezletilého syna Š. M., kteří byli při zahájení prohlídky přítomni a posléze odešli. Stěžovatel považuje za pravděpodobné, že by se oba výše jmenovaní prohlídky chtěli zúčastnit (prohlíženy byli i jejich pokoje), kdyby věděli, že tak mohou učinit. Námitky k protokolům z domovní prohlídky v domě stěžovatele M. Stěžovatel M. je toho názoru, že z prohlídky nebyl pořízen řádný protokol. Samotné označení protokolu (zřejmě formulářové pro více úkonů) jako protokol o provedení prohlídky domovní - jiných prostor a pozemků je dle názoru stěžovatele neurčitý. Nemůže být pořízen společný protokol o dvou odlišných úkonech, zvláště když jeden nebyl vůbec prováděn. Dále stěžovatel M. uvádí, že při prohlídce byly vydány movité věci. Z protokolu však dle jeho názoru není zřejmé, zda byly tyto věci vydány či odňaty, neboť v protokolu je před popisem věcí variantně uvedeno: ,,Při prohlídce byla vydána - odňata následující věc:" Tato skutečnost, jak stěžovatel M.namítá, není v uvedeném protokolu nijak upřesněna. Další námitky stěžovatele P. M. uvedené v doplnění ústavní stížnosti Dne 17. 5. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti stěžovatele M. Stěžovatel poukazoval na to, že jemu a jeho manželce byla po podání ústavní stížnosti doručena výzva k podání vysvětlení dle ust. 158 odst. 6 tr. řádu, jejímž účelem však nebylo získání vyjádření těchto osob, nýbrž jejich účast na ohledání věcí zajištěných při domovní prohlídce konané dne 27. 3. 2007. Tento úkon měl být konán dne 9. 5. 2007 od 10.00 hod. a pravděpodobně měl vzhledem k rozsahu probíhat i dne 10. 5. 2007, což však bylo stěžovateli sděleno jen telefonicky. Přestože již při domovní prohlídce konané dne 27. 3. 2007 sdělil stěžovatel M. policejnímu orgánu, že si jako podezřelý zvolil obhájce a byla při domovní prohlídce předložena udělená plná moc, policejní orgán výše citovanou zprávu doručil pouze stěžovateli (a jeho manželce), avšak obhájce stěžovatele nijak o úkonu nevyrozuměl. Obhájce se o úkonu dozvěděl až od stěžovatele, když jej tento požádal o vyřízení přeložení úkonu na náhradní termín z důvodu zdravotního stavu stěžovatele, který byl v pracovní neschopnosti. Na základě toho zaslal obhájce stěžovatele policejnímu orgánu omluvu spolu se žádostí o přeložení úkonu na náhradní termín. V této žádosti současně bylo policejnímu orgánu oznámeno podání ústavní stížnosti stěžovatelem M. dne 20. 4. 2007 a ,,in eventum" požádáno o odložení úkonu do rozhodnutí Ústavního soudu. K uvedené žádosti bylo stěžovateli policejním orgánem vyhověno v té části, která se dotýká zdravotního stavu, avšak rezolutně byla odmítnuta žádost ,,in eventum" a de facto jakékoli zohlednění podané ústavní stížnosti. IV. Ústavní soud po přezkoumání napadených příkazů k domovním prohlídkám a příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků a vyhodnocení spisového materiálu dospěl k závěru, že žádná z ústavních stížností projednávaných v tomto řízení není důvodná. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96). Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, resp. k prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ust. §83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví. Tyto požadavky však lze dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Jak Ústavní soud vyslovil např. v již citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 362/06, musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a nedokladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, resp. státního zastupitelství (souhlas ve smyslu ust. §83a odst. 1 tr. řádu) jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob. V projednávané věci Ústavní soud obecně shledal, že napadené příkazy obecného soudu k domovním prohlídkám jsou sice odůvodněny poměrně stručně, avšak zcela v mezích náležitostí usnesení ve smyslu §134 tr. řádu. V příkazech okresního soudu k domovní prohlídce jsou vždy uvedeny trestné činy, pro něž se řízení vede a objekty, jež mají být prohlídce podrobeny, jsou uvedeny s přesnou adresou (viz výčet domovních prohlídek výše), přičemž obecný soud navíc uvádí i vlastnické vztahy k prohledávaným nemovitostem. Ve výroku příkazů k domovním prohlídkám je uvedeno, který orgán prohlídku provede, popř. je zmíněna součinnost Vojenské policie. Dále je ve výroku uvedeno důvodné podezření, že se v příslušném bytě nebo v prostorách k němu náležejících nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. V odůvodnění pak obecný soud podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována a po citaci ust. §84, 85a, 78 odst. 1 a 79 odst. 1 tr. řádu jsou specifikovány kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v daném bytě nacházejí. I když jsou odůvodnění příkazů k domovní prohlídce stručná, naprosto z nich nevyplývá, že by se soudce nezabýval věcí dostatečně, a že by tak neposkytl v posuzované věci dostatečnou míru záruky proti zneužití domovní prohlídky orgány veřejné žaloby. Pokud jde o příkazy k prohlídkám jiných prostor a pozemků, vydané policejním orgánem, jsou tyto odůvodněny podrobně, včetně detailních výčtů kategorií věcí ve smyslu ust. §82 odst. 1 tr. řádu, o nichž se lze důvodně domnívat, že budou v konkrétní prohlídce nalezeny. Obecně vzato shledal Ústavní soud argumentaci stěžovatelů nepřiléhavou a účelovou a nedovodil v projednávané věci závažnější pochybení orgánů činných v trestním řízení. V následující části odůvodnění tohoto usnesení se Ústavní soud věnuje jednotlivým námitkám stěžovatelů, jež byly shrnuty výše. K otázce neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu Hlavní námitkou stěžovatelů ohledně náležitostí příkazů k domovním prohlídkám je skutečnost, že z obsahu těchto příkazů nevyplývá charakter uvedených úkonů jako neodkladných a neopakovatelných. Dle ust. §160 odst. 4 tr. řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Možnost provedení určitých úkonů před zahájením trestního stíhání jako neodkladných a neopakovatelných má v právním řádu nezastupitelné místo z důvodu účinné ochrany společnosti před kriminalitou, zároveň však takový postup orgánů činných v trestním řízení výrazným způsobem limituje zejména realizaci práva na obhajobu podezřelých osob. Plyne ze zásady proporcionality zásahů státní moci do práv občanů, že k postupu ve smyslu cit. ustanovení je nutno přistupovat se zvýšenou opatrností. Vzhledem k charakteru neodkladných a neopakovatelných úkonů je třeba proto zapotřebí zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post. To zajišťuje právě požadavek ust. §160 odst. 4 in fine, podle nějž v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Tuto podmínku ovšem protokoly pořízené o provedení všech stěžovateli napadených úkonech beze zbytku splňují. V příslušných protokolech policejní orgán odůvodnil charakter úkonů jako nedokladných hrozícím prodlením, jež by mohlo vést ke ztrátě důkazního materiálu, dokladů a zejména dat v elektronické podobě zásahem osob, u nichž je prováděna domovní prohlídka, případně ze strany dalších osob. Charakter provedených domovních prohlídek a prohlídek pozemků a jiných prostor jako neodkladných úkonů přitom jednoznačně vyplývá z fotokopií spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal od policejního orgánu. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé požadavek odůvodněnosti, resp. jeho smysl a význam nechápou správně. Posouzení úkonu jako neodkladného nemá povahu formálního rozhodnutí (nevydává se o něm žádné usnesení), nýbrž jde pouze o neformální procesní opatření pořádkové povahy, svým významem nesrovnatelné s meritorním rozhodováním ve věci. Tam, kde by takové opatření mohlo vést k závažnějším následkům pro obviněného, lze zpravidla zajistit ochranu jeho práv dostatečnými procesními instrumenty (žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem podle §157a tr. ř., řádné opravné prostředky apod.). Požadavek odůvodnění neodkladnosti ve smyslu posl. věty výše citovaného ustanovení není obdobou náležitostí odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání či rozhodnutí o vzetí do vazby dle přísl. ust. tr. řádu a neklade tak vysoké nároky na argumentaci rozhodnutí jaké jsou vyžadovány u rozhodnutí meritorního či obdobného charakteru. Účelem uvedeného požadavku je transparentnost postupu policie, tzn. mj. možnost procesních stran následně kontrolovat zákonné předpoklady zásahu do práv osob, které v době zásahu neměly postavení obviněných ve smyslu trestního řádu. Postačí proto důvody neodkladnosti zachytit v protokolu o provedeném úkonu, jak se i stalo v projednávaném případě. Co se týče nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05, v něm se Ústavní soud zabýval otázkou, zda lze ve fázi před zahájením trestního stíhání provést prohlídku jiných prostor jako běžný úkon dle §158 odst. 3 trestního řádu. V projednávané věci však na rozdíl od věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 298/05, Policie ČR sama tvrdí, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, což i v příslušných protokolech písemně odůvodnila. Ani žádný z dalších stěžovateli citovaných nálezů na projednávanou věc bez dalšího nedopadá. K náležitému označení policejního orgánu Tvrdí-li stěžovatelé, že vydané příkazy jsou vadné pro nedostatečné určení orgánu, který má úkon provést, vycházejí opět z nesprávné interpretace uvedeného požadavku a jimi citované judikatury Ústavního soudu. Trestní řád v §12 odst. 2 stanoví, že policejním orgánem jsou mimo jiné útvary Policie ČR, které však trestní řád nijak blíže neurčuje a ponechává prostor normám podzákonným. Takovou normou je konkrétně Závazný pokyn policejního prezidenta č. 130/2001, kterým se upravuje postup Policie ČR při plnění úkonů v trestním řízení. Článek 1 citovaného předpisu stanoví, že se pro účely tohoto pokynu rozumí policejním orgánem útvar Policie ČR nebo jeho nižší organizační článek, který plní úkoly v trestním řízení. Z článku 3b písm. b) pokynu dále vyplývá, že úkoly policejních orgánů plní v rámci služby kriminální policie a vyšetřování útvarů policie s působností na celém území ČR policisté zařazení u Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality a jeho expozitur. Tento útvar, jak z citovaného ustanovení pokynu vyplývá, je útvarem s celorepublikovou působností a jeho členění na jednotlivé expozitury má charakter toliko praktický a nikoli trestněprocesně relevantní. Označení ÚOK FK jako policejního orgánu provádějícího příslušný úkon je proto dostatečně konkrétní. Dále pokud jde o námitky stěžovatelů k přítomnosti příslušníků Vojenské policie při jednotlivých prohlídkách, ani v tomto případě Ústavní soud neshledal jakékoli porušení procesních předpisů. Jak vyplývá ze samotných příkazů k prohlídkám i z dalšího spisového materiálu, příslušníci Vojenské policie byli přizváni k úkonům prováděným a řízeným ÚOK FK jako odborníci, a to s ohledem na charakter trestné činnosti, jíž se řízení týká. Sami tedy úkony neprováděli, ale byli jako osoby podřízeni pracovníkům ÚOK FK, který jako celek byl jediným policejním orgánem, jenž uvedené úkony prováděl. K tvrzenému porušení presumpce neviny - výzvy k vydání ,,úplatků" Za zcela nepřípadné je třeba označit námitky stěžovatelů, tvrdí-li, že výzvou k ,,vydání finančních částek nebo jiných forem úplatku, které by V. R. převzal od skupiny podnikatelů soustředěných kolem V. K. a spol." došlo k porušení zásady presumpce neviny. Dovedeno ad absurdum, nemohla by dle názoru stěžovatelů Policie před zahájením trestního stíhání proti konkrétní osobě vůbec činit kroky k odhalování trestné činnosti osob, proti nimž existuje důvodné, konkrétními zjištěními policejních orgánů podložené podezření ze spáchání trestného činu. Ze zásady, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (srov. článek 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu), nelze žádným způsobem dovodit, že by policie v rámci fáze tzv. prověřování nesměla postupovat s ohledem na důvodné podezření konkrétních osob ze spáchání trestných činů. Není porušením presumpce neviny, jestliže policejní orgán v rámci postupu dle ust. §158 odst. 1 tr. řádu vyzve podezřelou osobu k vydání věcí získaných trestnou činností. K otázkám místní, věcné a funkční příslušnosti Ústavní soud se nemohl ztotožnit s námitkami stěžovatelů ohledně příslušnosti orgánů činných v projednávané věci. Jak sami stěžovatelé uvádějí, plyne z napadených příkazů k domovním prohlídkám, že k páchání trestné činnosti mělo dojít v souvislosti s rozhodováním o investičních akcích a veřejných zakázkách, kdy určité osoby měly nelegálním způsobem získávat veřejné zakázky zadávané vojenskými ubytovacími a stavebními správami (VUSS), včetně dnes již formálně zrušené VUSS České Budějovice. Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných listin, získal policejní orgán mezi prvními právě poznatky o trestné činnosti vážící se k zařízením armády v Jihočeském kraji. Jak ze spisového materiálu vyplývá, byl to právě policejní komisař expozitury uvedeného policejního útvaru v Českých Budějovicích, jenž dne 26. 4. 2006 pod č. j. ČTS OKFK - 4/4 -2006 zahájil provádění úkonů trestního řízení pro trestné činy popsané shora. Tato skutečnost sama o sobě však ve vztahu k otázkám příslušnosti hraje malou roli, neboť českobudějovická expozitura UOK FK SKPV je součástí policejního orgánu s místní příslušností celorepublikovou a může tedy v rámci své věcné příslušnosti konat řízení o trestném činu spáchaném na kterémkoli místě v rámci ČR [viz čl. 3b písm. b) záv. pokynu policejního prezidenta č. 130/2001]. Jde-li o příslušnost státního zástupce, podle §15 odst. 1 písm. d) jednacího řádu státního zastupitelství (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů), je v daném případě příslušným k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, neboť trestní řízení je vedeno mj. pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, zařazeným v hlavě druhé zvláštní části trestního zákona, jenž byl spáchán ve prospěch zločinného spolčení. Jednací řád státního zastupitelství dále umožňuje vrchnímu státnímu zastupitelství po předchozím souhlasu nejvyššího státního zástupce rozhodnout, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti ve věcech trestných činů uvedených v ust. §15 odst. 1 a 2 cit. předpisu je příslušné nižší státní zastupitelství, a to za podmínek uvedených v ust. §12, 14 a 16 jednacího řádu. K tomuto postupu došlo i v projednávané věci, jak Ústavní soud zjistil z rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně ze dne 2. 5. 2006 sp. zn. 8 NZN 112/2006 a následujícího usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. 4 VZN 40/2006, jímž byla příslušnost k dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v projednávané věci přenesena na Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích. Uvedené usnesení je obsáhle a srozumitelně odůvodněno. Z výše uvedeného již lze ve smyslu ust. §26 odst. 1 tr. řádu snadno dovodit příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích k vydání napadených příkazů k domovním prohlídkám. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že pravidlo dle ust. §26 odst. 1 tr. řádu je ve vztahu speciality k zásadám ovládajícím věcnou a místní příslušnost dle ust. §16 až §18 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že příkaz k domovní prohlídce je vydáván okresním soudem v rámci přípravného řízení, je k jeho vydání funkčně příslušný soudce tohoto soudu a nikoli ,,samosoudce" či ,,předseda senátu", jak namítají stěžovatelé. K námitkám stěžovatelů ohledně určení prostor podrobených prohlídce Ústavní soud konstatuje, že ani tvrzení stěžovatelů ohledně příliš vágního či neúplného určení prostor, jež měly být prohlídkám podrobeny, nelze přisvědčit. Stěžovatelé zaměňují požadavky kladené na žádost policejního orgánu o vydání příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor s požadavky odůvodnění uvedeného příkazu jako rozhodnutí dle trestního řádu. Precizní specifikace prostor, na něž se má prohlídka zaměřit, je výsledkem kriminalistické práce a je potřebná pro kontrolu zákonnosti postupu policejního orgánu v rámci přípravného řízení a pro rozhodování soudu. Samotný příkaz k domovní prohlídce pak ve svém odůvodnění musí obsahovat takové údaje (ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06 Ústavní soud hovoří o ,,záchytných bodech"), aby nemohlo dojít k záměně bytu, pozemku či jiné prostory a aby byl dostatečně zřejmý zamýšlený rozsah provádění prohlídky. Je zřejmé, že nutná míra podrobnosti potřebných údajů se tak bude lišit případ od případu, přičemž z napadených příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor nelze dovodit, že by na jejich základě v konkrétních případech hrozila záměna či překročení zamýšlených mezí prohlídky. Objektem prohlídek se stala buď obydlí stěžovatelů, jasně vymezená adresou a čp. nebo sídla obchodních společností, nacházejících se na konkrétní adrese. Obdobně nelze dát stěžovatelům za pravdu ani pokud jde o údajné nedostatky zdůvodnění závěru, že se v předmětných bytech a prostorách nacházejí věci sloužící či pocházející z trestné činnosti. Z požadavku odůvodněnosti příkazu nelze dovozovat nutnost podrobného výčtu poznatků, jež policejní orgán vedou k přesvědčení o nezbytnosti provedení prohlídky. Sdělení takových poznatků, popř. jejich zdroje podezřelým osobám by mohlo zmařit další prověřování. Z hlediska proporcionality mezi požadavkem ochrany práv občanů v trestním řízení a požadavkem účinného boje s kriminalitou lze mít za dostačující, je-li v dané fázi řízení s podrobnějšími důvody prohlídky konkrétního obydlí či prostor seznámen dozorující orgán, popř. soud, zatímco samotný příkaz k domovní prohlídce může obsahovat toliko shrnutí podstaty podezření na páchání konkrétní trestné činnosti a z něj vyplývající smysl prohlídky. K vlastnímu průběhu domovních prohlídek a k tzv. pokračování v domovní prohlídce Na základě vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud neshledal, že by při samotném provedení jednotlivých prohlídek docházelo k porušování ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelů. Rozsah domovních prohlídek je v jednotlivých případech příslušnými příkazy vymezen tak, že jejich cílem je obecně zajištění věcí důležitých pro trestní řízení a dále je ad exemplum uvedeno, oč konkrétně by se mohlo jednat (listinné materiály, elektronické nosiče dat, apod.). Ústavní soud konstatuje, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle ust. §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle ust. 85 odst. 3 ve spojení s ust. §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná. V případě předmětů, u nichž bylo stěžovateli namítáno, že je policie odebrala bezdůvodně, se vesměs jedná o věci mající souvislost s osobními financemi a s peněžními operacemi podezřelých osob a policejní orgán se mohl důvodně domnívat, že rozbor těchto věcí přispěje k objasnění výše uvedené trestné činnosti. Ústavní soud shledal, že postup orgánů činných v trestním řízení byl zákonný a šetrný k právům stěžovatelů a zároveň zajišťující efektivní prověřování trestné činnosti v intencích účelu trestního řízení dle §1 tr. řádu. Ze spisového materiálu plyne, že v uvedených bytech a prostorách stěžovatelů bylo nalezeno tak velké množství listin i elektronických dat, že jejich přesná a podrobná evidence policejním orgánem do protokolu ve smyslu ust. §79 odst. 5 tr. řádu na místě by byla prakticky neproveditelná, neměl-li zásah do práva soukromí spojený s policejní prohlídkou trvat neúměrně dlouho. Z hlediska ochrany práv obviněných nelze mít za chybný takový postup, při němž policejní orgán nalezené dokumenty a nosiče dat zapečetí (tzn. zajistí proti manipulaci s důkazy) a k jejich sepsání přistoupí až posléze v prostorách policie. Není ovšem přesné označovat takový postup jako ,,ohledání" ve smyslu §113 tr. řádu, popř. jako ,,podání vysvětlení" dle ust. §158 odst. 3 písm. a) tr. řádu. Jedná se spíše o pokračování příslušného úkonu dle ust. §82 a násl. tr. řádu, přičemž státní zástupce ve svém přípise právním zástupcům stěžovatelů ze dne 11. května 2007 správně poukázal na analogii s ust. §85b tr. řádu. Je třeba zdůraznit, že policejní orgán umožnil ve všech případech účast stěžovatelů i jejich právních zástupců a o pokračování v úkonu je náležitě vyrozuměl. Ústavní soud připomíná, že výše uvedený postup policejního orgánu aproboval již ve svých předchozích rozhodnutích, např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06. K dalším námitkám jednotlivých stěžovatelů Stěžovatelka R. se mýlí, považuje-li za nepřípustný telefonický souhlas státního zástupce s vydáním příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ve smyslu ust. §83a odst. 1 tr. řádu. Jedná se sice o mimořádný postup, k němuž by v zásadě mělo docházet spíše v případech nebezpečí z prodlení, toto nebezpečí však bylo v projednávané věci dáno, jak vyplývá z Ústavnímu soudu předloženého spisového materiálu. K možnosti udělit uvedený souhlas telefonicky viz např. Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 451. Ztotožnit se nelze ani s námitkami stěžovatele M. ohledně údajného pochybení policejního orgánu při předchozím výslechu dle ust. §84 tr. řádu. Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Ze spisového materiálu však v žádném případě neplyne, že by v případě domovní prohlídky rodinného domu v ul. Na Dědinách 756/14, Praha 4 - Michle, bylo jejího účelu dosaženo již předchozím výslechem. Rozhodně za dosažení účelu domovní prohlídky nelze považovat ochotu stěžovatele M. vydat policejnímu orgánu své písemné poznámky, jak dle protokolu při předběžném výslechu uvedl. Naopak stěžovatel při výslechu přiznal, že se v domě nachází několik notebooků, o nichž se policie mohla důvodně domnívat, že mohou obsahovat elektronická data, důležitá z hlediska předmětu trestního řízení. Lze sice přisvědčit stěžovateli, že policejní orgán opomněl provést poučení, resp. výslech jeho synů, jež s ním žijí ve společné domácnosti, v níž k domovní prohlídce došlo. Tuto skutečnost však nelze považovat za pochybení ústavně právní relevance. Ústavní soud dále nesdílí ani výhrady, jež stěžovatel M. chová ohledně protokolace z domovní prohlídky, jež je provedena na standardním formuláři a zákonným způsobem. Pokud jde konečně o výhrady stěžovatele k tomu, že policejní orgán vyrozumíval o úkonech toliko jeho a nikoli jím zvoleného právního zástupce, Ústavní soud připomíná, že postavení a s ním související oprávnění obhájce může mít advokát v trestním řízení toliko vůči osobě, proti níž je vedeno trestní stíhání, tedy proti obviněnému. Stěžovatel však v době konání výše uvedených úkonů trestně stíhán nebyl, právník, který mu poskytoval právní pomoc nebyl jeho obhájcem, vůči kterému by policejní orgán měl povinnost postupovat ve smyslu ust. §62 odst. 2 tr. řádu. V. Jak vyplývá z výše uvedené argumentace Ústavního soudu, nelze v projednávaném případě dospět k odůvodněnému závěru, že je na místě zásah do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, jak to stěžovatelé požadovali ve svých podáních. Ústavní soud přitom připomíná, že se nemíní odchýlit od své dosavadní judikatury, připouštějící kasaci rozhodnutí vydaných v počátečním stadiu trestního řízení pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup příslušných orgánů zcela vymyká ústavnímu a zákonnému rámci a je projevem svévole, což v daném případě shledáno nebylo. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrhy všech stěžovatelů, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2007 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu