ECLI:CZ:US:2007:3.US.2922.07.1
sp. zn. III. ÚS 2922/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. prosince 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti V. R. zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá ulice 6, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 14 Cmo 331/2007-62, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti Frenštátská lesní a. s., IČ: 45193142, se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Místecká 97, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 11. 2007, napadá stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze dne 28. 8. 2007 č.j. 14 Cmo 331/2007-62, kterým bylo změněno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 2007 č. j. 38 Cm 61/2007-51 tak, že místní nepříslušnost Krajského soudu v Hradci Králové se nevyslovuje.
Podle názoru stěžovatele je ústavní stížností napadené usnesení odvolacího soudu jednak věcně nesprávné, a současně údajně porušuje právo stěžovatele na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V odůvodnění ústavní stížnosti k dosavadní procesní situaci stěžovatel uvádí, že u Krajského soudu v Hradci Králové je vedeno řízení o náhradu škody mezi vedlejším účastníkem jako žalobcem a stěžovatelem a dalšími žalovanými (jako členy statutárního orgánu žalující společnosti).
Dne 22. 3. 2007 vznesl stěžovatel (spolu s ostatními žalovanými) námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové a navrhovali, aby po vyslovení místní nepříslušnosti byla projednávaná věc postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu místně příslušnému z toho důvodu, že namítaná místní nepříslušnost je prokazována dne 1. 7. 2006 uzavřenou nájemní smlouvou mezi prvním a čtvrtým žalovaným, kterou čtvrtý žalovaný pronajal prvnímu žalovanému dvě místnosti v objektu sloužícím jako rekreační chalupa v okrese Karlovy Vary z důvodu přechodného ubytování.
I když stěžovatel připouští, že právní závěry, která zaujal odvolací soud v napadeném usnesení, jsou správné, vyhodnotil prý tento soud nesprávně otázku, že stěžovatel má obecný soud v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové.
Stěžovatel dovozuje, že údaje o místu bydliště účastníka řízení, uvedené např. v evidenci obchodního rejstříku, označují sice místo jeho trvalého pobytu, ale nikoli již jeho faktické bydliště, tedy místo pobytu fyzické osoby, ve kterém pobývá s úmyslem zdržovat se zde trvale.
Jestliže odvolací soud neměl pro své rozhodnutí jiné údaje než data zanesená v evidenci obyvatelstva, resp. v obchodním rejstříku, měl prý vycházet z výše uvedené informace o přechodném pobytu jako z "konstantního údaje" o místě pobytu prvního žalovaného a v souladu se souhlasnými stanovisky ostatních žalovaných vyslovit místní nepříslušnost Krajského soudu v Hradci Králové.
II.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2007 č. j. 14 Cmo 331/2007-62 v právní věci vedlejšího účastníka proti žalovaným: 1. Ing. Z. T., 2. Ing. V. Š., 3. Ing. M. P., 4. V. R. (stěžovateli) a 5. Ing. O. R., změnil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že nevyslovil místní nepříslušnost Krajského soudu v Hradci Králové.
Soud prvního stupně napadeným usnesením vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že "po právní moci předmětného usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně a věcně příslušnému, neboť u něj je žalující společnost zapsána v obchodním rejstříku (§200e odst. 1 věta první o. s. ř.)".
Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci jde o spor podle ustanovení §9 odst. 3 písm. h) o. s. ř., neplatí proto ustanovení §200e odst. 1 věta první o. s. ř., ale místní příslušnost je třeba posuzovat podle ustanovení §85a o. s. ř. Za situace, v níž žalovaní mají obecný soud v obvodech různých krajských soudů, je na volbě žalobce, který z těchto soudů zvolí. Vedlejší účastník zvolil obecný soud prvního žalovaného - Krajský soud v Hradci Králové, v jehož obvodu má první žalovaný bydliště.
Ze znění ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dovodil, že pokud jak vedlejší účastník, tak i soud, "usuzují na obecný soud prvního žalovaného z údajů v evidenci obyvatelstva a ze zápisu v obchodním rejstříku, bylo na žalovaném, aby v případné námitce místní nepříslušnosti soudu doložil skutečnost, "z níž by bylo možno spolehlivě dovodit, že jeho bydlištěm je jiné místo, než to, které je evidováno jako místo jeho trvalého pobytu. To však žalovaný nedoložil". Z kopie nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2006 o pronájmu dvou místností v rekreační chalupě není možné, podle názoru odvolacího soudu, spolehlivě dovodit úmysl prvního žalovaného zdržovat se tam trvale.
Při svém rozhodování vycházel odvolací soud tedy z ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení §85a o. s. ř. a dospěl k závěru, že místně příslušným je Krajský soud v Hradci Králové, neboť v jeho obvodu má první žalovaný obecný soud, přičemž bydliště ostatních žalovaných není z hlediska určení místní příslušnosti, při možnosti volby vedlejšího účastníka, rozhodující.
III.
Podanou ústavní stížnost shledal Ústavní soud po posouzení námitek stěžovatele jako neopodstatněnou.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy). Není proto součástí obecných soudů, jimž také není instančně nadřízen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze v případě, že jejich rozhodnutí, případně i řízení, která jim předcházela, zasáhla do ústavně zaručených základních práv a svobod konkrétního subjektu. To tedy znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů v každém případě, v němž dochází k porušení "běžné zákonnosti" nebo jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině tzv. jednoduchého práva.
Z hlediska námitek stěžovatele je zřejmé, že jejich podstatou je tvrzení o nesprávném skutkovém posouzení věci odvolacím soudem, neboť jak sám stěžovatel v ústavní stížnosti zdůrazňuje, proti právním závěrům, jak byly prezentovány v napadeném usnesení, výhrady nemá. Byť je tato argumentace stěžovatele poněkud nelogická a vzájemně si protiřečí, zabýval se Ústavní soud tvrzeným porušením ústavnosti, k němuž by v projednávané věci mohlo dojít např. tím, že by ze strany obecného soudu došlo ke svévolné aplikaci normy jednoduchého práva, tedy k rozhodnutí, v němž právní závěr obecného soudu je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá" (viz nálezy např. sp. zn. III. ÚS 166/95, III. ÚS 74/02, III. ÚS 694/02 dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud se při interpretaci základního práva na zákonného soudce (článek 38 odst. 1 Listiny) zabýval i tím, zda při určení příslušnosti soudu byly dodrženy zákonné podmínky (zejména nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95, IV. ÚS 222/96, III. ÚS 293/98, III. ÚS 561/02, vše opět na http://nalus.usoud.cz).
Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného rozhodování soudu. Dodržení zákonných podmínek stanovení příslušnosti soudu (ať již místní nebo věcné) totiž v obecné rovině brání určování příslušnosti soudu s cílem ovlivnit výsledek rozhodování.
Pro určení příslušnosti soudu jsou až do skončení řízení ve věci samé rozhodné skutečnosti, které tu prokazatelně jsou v době zahájení řízení a bez ohledu na jejich změny v průběhu řízení stanovená místní příslušnost trvá až do jeho skončení.
Při posouzení námitky místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové označený soud v napadeném usnesení vyložil, z jakého důvodu se neztotožnil se stanovením místní příslušnosti soudem prvního stupně. Nesouhlasil však ani s tvrzením žalovaných o obecném soudu prvního žalovaného v obvodu Krajského soudu v Plzni.
Závěr odvolacího soudu, že obecným soudem prvního žalovaného je Krajský soud v Hradci Králové, je založen (shodně jako stanovisko vedlejšího účastníka) jak na údajích v evidenci obyvatelstva, na zápise v obchodním rejstříku, tak i na označení bydliště prvního žalovaného ve všech písemných podáních adresovaných soudu. Jak správně zdůraznil odvolací soud, ve prospěch námitky žalovaných o místní příslušnosti Krajského soudu v Plzni nemůže spolehlivě svědčit pouze bez dalšího předložená kopie nájemní smlouvy, neboť z ní nelze dovodit úmysl prvního žalovaného zdržovat se v místě přechodného pobytu trvale.
Takové posouzení není nikterak v rozporu s názorem právní teorie, že "soud zpravidla usuzuje na bydliště z evidence obyvatelstva, je však věcí žalovaného, aby v případné námitce místní nepříslušnosti soudu doložil skutečnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jeho bydlištěm je jiné místo než to, které je evidováno jako místo jeho trvalého pobytu" (viz Bureš, Drápal, Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář - I. díl, 7. vydání, C. H. BECK str. 379). Protože stěžovatel (stejně jako ostatní v dřívějším řízení žalovaní) námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové neprokázali, nelze posouzení otázky místní příslušnosti soudu v předmětné věci cokoli vytknout.
Ústavní soud se z výše uvedených důvodů neztotožnil ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2007 č. j. 14 Cmo 331/2007-62 s námitkou stěžovatele o porušení ústavnosti a ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu