ECLI:CZ:US:2008:3.US.1687.08.1
sp. zn. III. ÚS 1687/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele JUDr. B. Ch., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Jáchymovská 27, 360 04 Karlovy Vary, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2008 č. j. 9 Afs 117/2007-84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007 č. j. 10 Ca 251/2005-46, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal ve své daňové věci (dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. To s poukazem na dotčení svých ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.
Stížnostní body návrhu, o něž své petitorní žádání navrhovatel opíral, koncentroval do tří tématických okruhů. Orgánu v prvním stupni o jeho daňové povinnosti rozhodujícímu předně vytýkal vady při doručení rozhodnutí (dodatečného platebního výměru č. 1020001561 vydaného Finančním úřadem pro Prahu 3 dne 29. listopadu 2002 pod č. j. 173255/02/003913/7329). Dále stěžovatel vyslovil přesvědčení, dle něhož v předmětném řízení byly nesprávně hodnoceny důkazy, přičemž v tom rámci některé svědčící v jeho prospěch přehlíženy či přinejmenším nedostatečně zohledněny. Konečně namítl ve vztahu k rozhodnutím orgánů veřejné moci bagatelizaci záměny pojmů „snížení“ a „zvýšení“ obsažené ve zprávě o daňové kontrole, kterou považuje za vnitřně rozpornou.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Námitky uplatněné v naraci návrhu předestřel navrhovatel ve shodném rozsahu již v kasační stížnosti, jakož i žalobě, o níž rozhodoval Městský soud v Praze. S těmito se tamní soud, stejně jako následně i Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádaly, pročež takto stačí na obsah odůvodnění jejich rozsudků, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. Všem námitkám navrhovatele byla věnována ze strany obecných soudů patřičná pozornost a nelze tvrdit, jak činí v ústavní stížnosti, že by byly bagatelizovány či přehlíženy.
Samotnému stěžovanému doručování následovalo pozdější doručování řádné (§32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), v návaznosti na něž bylo rozhodováno o odvolání stěžovatele, z čehož se podává, že nebyl nikterak poškozen ve svých procesních právech, o čemž svědčí řádné projednání jím podávaných opravných prostředků. K přesvědčivosti skutkových závěrů a hodnocení důkazů při vázanosti pravidly logiky se obecné soudy velmi přiléhavě a podrobně vyjádřily, pročež oproti kritice stěžovatele nutno říci, že nebyly hodnoceny svévolným způsobem (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). Přiměřené vývody potom byly učiněny obecnými soudy i stran kontextuálního vysvětlení daňovým orgánem provedené a stěžovatelem namítané záměny předmětných pojmů („snížení“ a „zvýšení“) obsažené v kontrolní zprávě správce daně.
V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených kautel, jichž se navrhovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu