ECLI:CZ:US:2009:1.US.1084.09.1
sp. zn. I. ÚS 1084/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., zastoupené JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, čj. 19 Co 484/2008 - 416, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 7. 2008, čj. 42 P 96/2006 - 378, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými měla být porušena její ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a práva její nezletilé dcery, zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
Stěžovatelka tvrdí, že nová rodina její nezletilé dcery Š. (dále "nezletilá") zasluhuje stejnou ochranu, jakou soudy poskytují vztahu nezletilé s jejím biologickým otcem. Obecné soudy ve shora označených rozhodnutích ignorovaly nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 568/2006, nevěnovaly patřičnou pozornost názorům dítěte v souladu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a neprovedly veškeré důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit, že změna příjmení je v zájmu nezletilé. Dostatečně nezkoumaly míru traumatizovanosti nezletilé, když shledaly, že ojedinělé traumatizující situace pro změnu jejího příjmení nestačí.
Obecné soudy tak posoudily otázku změny příjmení nezletilé totožně s omezením rodičovské zodpovědnosti. Nejsou-li však naplněny důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, neznamená to, že nemohou být naplněny důvody pro změnu příjmení. Soudy evidentně upřednostnily zájmy otce nezletilé, čímž porušily zvláštní ochranu dítěte podle čl. 32 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 a 2 Listiny. Svým rozhodnutím zpochybnily rodičovská práva matky, neboť má v současné době příjmení odlišné od nezletilé. Rozhodnutí obou soudů podporují diskriminaci z hlediska pohlaví, neboť vylučují, aby rozvedená matka, která přijala příjmení nového manžela, měla shodné příjmení s dítětem z prvního manželství.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Kladně návrh na vydání rozhodnutí, kterým by soud dal souhlas za otce její nezletilé dcery Š. P., k podání žádosti o změnu příjmení nezletilé z "P." na "H.". Rozsudkem zmíněného okresního soudu ze dne 23. 7. 2008, čj. 42 P 96/2006 - 378, byl návrh stěžovatelky zamítnut. K jejímu odvolání Krajský soud v Praze, dne 29. 1. 2009, rozsudkem čj. 19 Co 484/2008 - 416, rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
III.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není další instancí v soustavě obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout.
V minulosti Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, že by se s ním sám neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Pokud jde o námitky, směřující vůči hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, tyto by mohly mít ústavněprávní relevanci pouze ve výjimečných případech, a to zejména pokud by zjištěný skutkový stav byl v extrémním rozporu s učiněnými právními závěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, str. 257), resp. tehdy, jestliže by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Ústavní soud poté, co se seznámil s ústavní stížností stěžovatelky a argumenty v ní uplatněnými, dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Existenci výše uvedených skutečností, zakládajících porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a její nezletilé dcery, Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
Stěžovatelka brojí proti tomu, že soudy odmítly nahradit souhlas otce její nezletilé dcery se změnou jejího příjmení, přičemž opakuje argumenty, které již uplatnila v rámci předcházejícího řízení, zejména řízení odvolacího. Přitom z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obě byla, co do návaznosti mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením, řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna a bylo v nich rovněž adekvátním způsobem reagováno na veškeré námitky, jež stěžovatelka v řízení uplatnila. Za těchto okolností nepřísluší Ústavnímu soudu závěry, k nimž obecné soudy, dospěly, ve světle výše uvedených zásad, jakkoliv přehodnocovat.
Z dokazování, provedeného obecnými soudy, nevyplynul závěr, že změna přímení je v zájmu nezletilé. Ze spisu vyplývá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací provedly ve věci velmi obšírné dokazování jak výslechem účastníků, tak i spisem Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 42 P 96/2006, zprávou třídní učitelky nezletilé a dalšími. Oba soudy obsáhle odůvodnily, proč považují změnu příjmení nezletilé z "P." na "H." za nevhodnou, jednotlivými argumenty stěžovatelky se dostatečně zabývaly a své závěry, z nich plynoucí, přesvědčivě odůvodnily. Zvažovaly zájmy nové rodiny stěžovatelky, zájmy nezletilé a zájmy jejího biologického otce velmi pečlivě a nelze dovodit, že by v procesu rozhodování upřednostnily zájmy biologického otce nezletilé před jejími vlastními, jak tvrdí stěžovatelka. Soud odvolací rovněž uspokojivě odůvodnil, proč neprovedl další stěžovatelkou navržené důkazy (výslech svědkyň M. a R. a PhDr. V.).
Nelze dovodit, že obecné soudy ignorovaly ustanovení §72 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jak tvrdí stěžovatelka, neboť se zájmy a potřebami nezletilé dostatečně zaobíraly a hodnotily obě alternativy velmi zevrubně.
Nelze ani souhlasit s námitkou stěžovatelky, že změnou příjmení dochází k její diskriminaci vůči jejímu původnímu manželovi, neboť toto rozhodnutí bylo plně v její rozhodovací sféře. Pokud argumentuje tím, že si pozdější následky svého rozhodnutí tehdy neuvědomovala, nemůže důvodně předpokládat, že budou odstraněny pozdějším soudním rozhodnutím, nejsou-li pro jeho vydání splněny ostatní zákonné předpoklady.
Soudy obou stupňů neposuzovaly změnu příjmení nezletilé jako změnu výkonu rodičovské zodpovědnosti, ale jako skutečnost, mající vliv na výkon rodičovských práv. Proto soudy obou stupňů hodnotily nejen zájmy a potřeby nezletilé a míru její "traumatizovanosti" způsobenou užíváním současného příjmení, ale i zájmy a rodičovská práva biologického otce nezletilé.
K námitce stěžovatelky, že obecné soudy ignorovaly nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 568/2006, Ústavní soud dodává, že právě v tomto rozhodnutí vyslovil, že "zájem dítěte je předním kritériem při poskytování ochrany rodinnému životu členů rodiny, nicméně při zohledňování tohoto zájmu nelze pomíjet i práva rodičů, resp. zákonných zástupců (čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte). Dále uvedl, že "je naprosto přirozené, že tam, kde existuje biologickým vztahem založená rodina dítěte, jejíž členové jsou ochotni mít dítě ve vlastní péči a vychovávat je, ba mají k němu léty vytvořené emoční pouto a dítě se začlenilo do dalších sociálních vazeb takové rodiny, musí tato alternativa převážit nad výchovou a péčí, kterou by dítěti poskytovala třetí nepříbuzná osoba, byť má k dítěti rovněž vytvořeno emoční a sociální pouto." Jak dovodily obecné soudy, skutečnost, že se nezletilá cítí ve své nové rodině dobře, je ve vztahu k jejímu biologickému otci irelevantní, neznamená to však, že by její nové rodině nebyla poskytována stejná ochrana jako jejímu vztahu s biologickým otcem.
Ústavní soud proto uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto její ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu