ECLI:CZ:US:2009:2.US.348.09.1
sp. zn. II. ÚS 348/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti O.K., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 986/2008 ze dne 30. října 2008, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 42/2007 ze dne 22. března 2007, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 29/2005 ze dne 25. května 2006, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Brně a 3) Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně a 3) Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. února 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem soudu prvého stupně spolu s dalšími sedmnácti spoluobžalovanými uznán vinným ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona a přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, kterých se dopustil tím, že jako celník Celního úřadu Břeclav, na hraničním přechodu Břeclav-dálnice dne 7. dubna a 14. června 2003 a 17. ledna 2004 u přepážky při celním odbavování na vstupu do tuzemska převzal finanční částku 5 EUR od tří rumunských řidičů kamionu (z toho jednoho neustanoveného) jako úplatek, aby celní odbavení provedl bez komplikací a časového zdržení, a za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let a peněžitý trest ve výši 10 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Rozsudkem soudu druhého stupně bylo jeho odvolání zamítnuto jako nedůvodné a usnesením dovolacího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání coby podané z jiného než zákonného důvodu. Má za to, že obecnými soudy byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Poté, co je v ústavní stížnosti rekapitulován průběh řízení před obecnými soudy, stěžovatel na podporu tvrzení o porušení základních práv v jeho neprospěch předestřel obdobnou argumentaci, která byla již obsahem odvolání a dovolání. Konkrétně se námitky týkají nedostatečného poučení svědků, nesplněné povinnosti pro výslechy svědků jako neodkladných a neopakovatelných úkonů a vyhodnocení obsahu výpovědí řidičů kamionů, procesní použitelnosti a vyhodnocení obsahu Zprávy č. 2 o použití agenta PČR, z čehož všeho obecně vyvozuje porušení zásady in dubio pro reo.
3. Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů. Nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Proto Ústavní soud v daném případě posuzoval, zda v trestním řízení obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele.
4. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti již opakovaně vyslovil, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují zásady dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (srov. souhrnně sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).
5. Ústavní soud konečně uvádí, že skutkově obdobné případy (tj. s obdobnou nebo totožnou argumentací vztahující se k témuž trestnímu řízení) stěžovatelů R.B., R.B., K.E., R.P., J.U., B.K., D.H., J.J. (v daném řízení před obecnými soudy společně se stěžovatelem obžalovaní) posuzoval v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 392/08, sp. zn. II. ÚS 472/08, sp. zn. II. ÚS 561/08, a sp. zn. IV. ÚS 562/08. Neshledal přitom důvod k odchýlení od závěrů uvedených v těchto rozhodnutích.
6. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, výše konkretizované námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno, se shodují s námitkami, které sám uplatňoval již v řízení před obecnými soudy. Po důkladném seznámení se s těmito rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se s námitkami stěžovatele řádně vypořádaly, a podrobně se tedy zabývaly jak stěžovatelem namítanou otázkou užití agenta jako svědka (str. 10 rozsudku odvolacího soudu) tak i výslechy svědků-řidičů kamionů (str. 11 rozsudku). Nadto odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně rozvedl, proč se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně (str. 12 - 13 rozsudku). K obdobným závěrům dospěl i dovolací soud, když konstatoval, že uplatněné výhrady napadají především způsob hodnocení provedených důkazů (str. 9 usnesení). Samu okolnost, že námitkám stěžovatele obecné soudy nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481; aj.).
7. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu