ECLI:CZ:US:2009:2.US.705.09.2
sp. zn. II. ÚS 705/09
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké - ze dne 24. listopadu 2009 sp. zn. II. ÚS 705/09 ve věci ústavních stížností Servisní služby, s. r. o., Kartouzská 200/4, Praha 5, vedených pod sp. zn. II. ÚS 705/09, sp. zn. II. ÚS 848/09, sp. zn. II. ÚS 971/09, sp. zn. II. ÚS 1009/09, sp. zn. II. ÚS 1244/09, sp. zn. II. ÚS 1342/09 a sp. zn. II. ÚS 1441/09 a spojených ke společnému řízení usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2009 a nadále vedených pod sp. zn. II. ÚS 705/09, směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 536/2008-25 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15115/2007-12 (sp. zn. II. ÚS 705/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12 2008 č. j. 23 Co 625/2008-26 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15641/2007-17 (sp. zn. II. ÚS 848/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. prosince 2008 č. j. 23 Co 629/2008-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11752/2006-13 (sp. zn. II. ÚS 971/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 41/2009-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 12. 2008 č. j. 16 Nc 16148/2007-21 (sp. zn. II. ÚS 1009/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 52/2009-21 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 8723/2007-10 (sp. zn. II. ÚS 1244/09), proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009 č. j. 24 Co 35/2009-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 10. 2008 č. j. 7 Nc 4116/2006-18 (sp. zn. II. ÚS 1342/09), proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 55/2009-24 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11953/2006-13 (sp. zn. II. ÚS 1441/09), kterými byla stěžovatelce uložena povinnost náhrady nákladů exekučního řízení.
Výrok
I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 536/2008-25 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15115/2007-12, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2008 č. j. 23 Co 625/2008-26 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15641/2007-17, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne I8. 12. 2008 č. j. 23 Co 629/2008-29 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11752/2006-13, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 41/2009-29 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 12. 2008 č. j. 16 Nc 16148/2007-21, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 52/2009-21 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 8723/2007-10, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009 č. j. 24 Co 35/2009-29 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 10. 2008 č. j. 7 Nc 4116/2006-18, výrokem I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 55/2009-24 a výrokem II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11953/2006-13 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
II. Tato rozhodnutí se proto ruší.
III. Náhrada nákladů se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení základního "práva na právní jistotu", domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla jako oprávněná zavázána k náhradě nákladů exekučního řízení, spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty vždy v částce 4 165 Kč.
Všechny ústavní stížnosti spojené ke společnému projednání obsahují v podstatě skutkově i právně shodnou argumentaci stěžovatelky a týkají se totožné problematiky placení nákladů exekučního řízení. Jednotlivé případy se odlišovaly ve znění výroků odvolacích soudů, kterými bylo rozhodováno o odvolání stěžovatelky proti prvostupňovým výrokům, jimiž byla stěžovatelka po zastavení exekuce zavázána k zaplacení nákladů exekuce. Jednalo se o tato rozhodnutí:
a) Rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009 č. j. 24 Co 35/2009-29 bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. 7 Nc 4116/2006-18 (původní sp. zn. II. ÚS 1342/09). Stejně tak bylo rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 41/2009-29 potvrzeno jako věcně správné usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 16 Nc 161483/2007-21 (původní sp. zn. II. ÚS 1009/09).
b) Rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 536/2008-25 byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15115/2007-12 tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit paušální náhradu hotových výdajů s daní z přidané hodnoty ve výši 4 165 Kč a povinný je povinen zaplatit odměnu exekutora spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 3 570 Kč (původní sp. zn. II. ÚS 705/09). Stejným způsobem byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2008 č. j. 23 Co 629/2008-29 změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11752/2006-13 (původní sp. zn. II. ÚS 971/09), usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 52/2009-21 byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 8723/2007-10 (původní sp. zn. II. ÚS 1244/09) a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 55/2009-24 byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11953/2006-13 (původní sp. zn. II. ÚS 1441/09).
c) Rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12 2008 č. j. 23 Co 625/2008-26 byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15641/2007-17 tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit soudní exekutorce paušální náhradu hotových výdajů s daní z přidané hodnoty ve výši 4 165 Kč, povinný je povinen zaplatit odměnu exekutora s daní z přidané hodnoty ve výši 3 570 Kč a povinný je povinen nahradit oprávněnému náklady exekučního řízení ve výši 8 449 Kč (původní sp. zn. II. ÚS 848/09).
Odvolací soudy v odůvodnění shora uvedených rozhodnutí mimo jiné konstatovaly, že okresní soud za situace, kdy novela zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provedená zákonem č. 347/2007 Sb., neobsahuje přechodná ustanovení pro §89 citovaného zákona, postupoval zcela správně, když aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (1. 1. 2008).
Stěžovatelka namítá protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce §89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné okresní soud neměl ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měl vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil a přiznal jí náhradu nákladů za zastupování advokátkou v řízení před Ústavním soudem.
Krajský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že vycházel z obecného výkladu účinnosti nových právních norem v situaci, kdy zákon č. 347/2007 Sb. ve vztahu k novému znění §89 exekučního řádu, změněnému oproti dosavadní právní úpravě, nemá žádná přechodná ustanovení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že ústavní stížnost je polemikou s právními závěry obecného soudu, přičemž absentuje tvrzení o porušení konkrétního ústavního práva. V souvislosti s nyní projednávanou věcí poukázal i na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375) a ponechal na zvážení, zda oprávněná společnost byla v řízení řádně zastoupena.
Okresní soud v Benešově ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost není důvodná a nemělo by jí být vyhověno.
Okresní soud v Pardubicích ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že s názorem stěžovatelky se neztotožňuje, a uvedl obdobnou argumentaci jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Zdůraznil, že pokud si stěžovatelka již při podání návrhu na nařízení exekuce byla vědoma toho, že jen třetina pohledávek bude dobytných, je nutné na její straně shledat procesní zavinění k důvodu zastavení exekuce (nemajetnost povinného).
Podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a nálezech následujících). V citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127)] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému [obdobně viz nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665)].
Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedeném nálezu odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, Krajský soud v Praze, Okresní soud v Pardubicích a Okresní soud v Benešově napadenými usneseními porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, proto podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.
Pokud jde o požadavek stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že neshledal podmínky pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, proto návrhu nevyhověl a náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce nepřiznal.