ECLI:CZ:US:2009:2.US.736.09.1
sp. zn. II. ÚS 736/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. M., zastoupeného JUDr. Klárou Lukavcovou, advokátkou se sídlem v Poděbradech, U Bažantnice 975, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 1112/2008-1987 ze dne 19. listopadu 2008, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 244/2008-1915 ze dne 26. května 2008 a rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 2 T 349/2006-1795 ze dne 24. října 2007, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Ústí nad Labem a 3) Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a 3) Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 26. března 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, z nichž byl rozsudkem soudu prvého stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, jako zvlášť nebezpečný recidivista, a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního zákona, kterých se měl dopustit tím, že nejméně od počátku roku 2006, do svého zadržení dne 4. dubna 2006, vyráběl pervitin, který užil zčásti pro svoji potřebu a zčásti ho v několika případech prodal čtrnácti ustanoveným a dalším neustanoveným osobám v nezjištěném množství a ve více případech jej nabízel, dále v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 2006 společně s M. M. vyvezl bez povolení na Kanárské ostrovy nejméně 10 g pervitinu, který zde prodali a za získané peníze zakoupili v nezjištěném množství efedrin, který bez povolení dovezli do České republiky, použili k výrobě pervitinu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl již odsouzen pro dva trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákona, a dále tím, že s blíže neustanoveným pachatelem po násilném otevření dveří vnikl do osobního automobilu tov. zn. Fiat Uno a po odstranění bezpečnostní páky, kterou byl zajištěn volant, odjel do místa svého bydliště, kde na tento automobil umístil registrační značku náležející k jinému vozidlu, a užíval jej pro svoji potřebu až do svého zadržení, a za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce třinácti let, rozsudkem odvolacího soudu bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání a usnesením dovolacího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné. Domnívá se, že těmito rozhodnutími a řízením, které jejich vydání předcházelo, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Konkrétně namítá, že nebyl zjištěn správně a v dostatečném rozsahu skutkový stav věci, právní závěry obecných soudů jsou ve výrazném nesouladu se zjištěným skutkovým stavem, pokud jde o spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona.
3. Poukazuje na to, že obecné soudy vycházejí z pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák., podle kterého se za větší rozsah metamfetaminu považuje 10 g, tj. asi 200 dávek. Z důkazů provedených soudem ale nevyplývá, že by stěžovatel vyrobil, prodal či jinak nakládal s metamfetaminem ve výše uvedeném rozsahu. Ačkoliv někteří ze svědků uvedli, že jim předal určitý počet dávek pervitinu, nebylo zjištěno, o jaké množství metamfetaminu se mělo jednat. Nebyl přitom proveden rozbor zadržených látek v potřebném rozsahu a nebyla tak zjištěna jejich kvalita, resp. koncentrace metamfetaminu, která je přitom rozhodující pro určení množství drog pro závěr, zda bylo nakládáno s omamnou nebo psychotropní látkou ve větším rozsahu. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že zaměňuje pervitin s metamfetaminem, který je jeho složkou, a proto nezáleží na hmotnosti samotného pervitinu. Bylo-li totiž prokázáno, že stěžovatel vyrobil či držel více než 10 g pervitinu, nestačí takové zjištění k závěru, že šlo o větší rozsah omamné nebo psychotropní látky, jíž je metamfetamin.
4. Pokud jde o 10 g pervitinu, které měl vyvézt na Kanárské ostrovy a dovézt odtud efedrin, tak tyto látky nebyly nalezeny, přestože byl s manželkou podroben důkladné osobní prohlídce jak při odjezdu, tak i při návratu. Za důkaz uvedeného jednání neměly soudy považovat pouhou výpověď spoluobžalovaného P. H., protože zájmem tohoto spoluobžalovaného bylo, aby svou výpovědí zlepšil vlastní situaci. Navíc se jedná o osobu se silnou drogovou závislostí.
5. Obecné soudy se nevypořádaly dostatečně s tvrzením stěžovatele, že nedodával jiným osobám pervitin, ale jeho náhražku - kalicor, přestože ten byl u stěžovatele nalezen. Z toho, že kalicor nemá psychotropní účinky jako metamfetamin, nevyplývá, že stěžovatel jiným osobám kalicor nedodával. Bez provedení náležitého rozboru zadržených látek není možné toto jeho tvrzení vyvrátit.
6. Období od ledna 2006 do 4. 4. 2006, ve kterém mu byla trestná činnost prokázána, nelze považovat za delší dobu, coby časový znak většího rozsahu páchání daného trestného činu. Pouze několik svědků vypovědělo, že od stěžovatele získalo drogu, a soud proto neměl podklady pro závěr, že takových osob byl větší počet, coby podpůrný znak skutkové podstaty daného trestného činu ve větším rozsahu. Tento právní závěr je tudíž v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257).
7. Konečně poukazuje i na to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Byl mu uložen na samé horní hranici trestní sazby, přičemž nejvyšší možná délka trestu odnětí svobody je 15 let. Takto přísný trest konkrétní okolnosti případu neodůvodňují.
8. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě se svojí kompetencí. Není proto úkolem Ústavního soudu zabývat se porušením práv chráněných podústavními předpisy, pokud to současně nepředstavuje porušení práv chráněných ústavním pořádkem (srov. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod obecně jen v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich interpretačních alternativ a v případech svévolné aplikace jednoduchého práva (sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69). Co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování pak byly v minulosti vyčleněny případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextremnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového však v posuzovaném případě nejde.
9. Je nutno vyjít z toho, že ustanovení §187 odst. 2 písm. a) trestního zákona, pokud konstruuje kvalifikovanou trestnost nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů na dispozici "většího rozsahu", je normou relativně abstraktní. Její konkrétní obsah proto musí být při její aplikaci vyložen obecnými soudy, a to především s přihlédnutím k okolnostem daného případu a s ohledem na vlastní ustálenou rozhodovací činnost, protože jen tak je dán předpoklad její ústavně souladné aplikace. Staví-li tedy argumentace stěžovatele na tom, že interpretace této normy vychází z pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, tak je evidentně mylná. Tento pokyn obecné povahy nepochybně hrál významnou roli při postupu orgánů veřejné žaloby, avšak jeho vliv na postup obecných soudů a jeho interpretaci daného zákonného ustanovení je nutně pouze dílčí nebo okrajový. To ostatně vyplývá zcela jasně z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který na jedné straně vychází z většího rozsahu, jak je ohledně metamfetaminu definován v uvedeném pokynu obecné povahy (nic na tom nemění skutečnost, že je tímto soudem označován jako pervitin), avšak dával ho do souvislosti s dalšími kritérii, které byly vyvozeny rozhodovací činností obecných soudů. Na to pak navázal dovolací soud konstatováním, že prvek většího rozsahu byl v daném zákonném ustanovení vztažen zákonodárcem k rozsahu trestného činu a nikoliv k množství látky, která byla k jeho spáchání použita. Ostatně to, že množství této látky není pro trestnost jednání v daných souvislostech klíčové, platí např. i v Irsku, Chorvatsku, Lotyšsku, Lucembursku, Slovinsku a na Slovensku je definice množství realitně abstraktní. Je spíše výjimečné, že je jako kvalifikační předpoklad určeno stanovené množství určité látky, jako např. v Maďarsku. Pokud tedy obecné soudy vyložily §187 odst. 2 písm. a) trestního zákona v případě stěžovatele jako kombinaci množství a kvality jím vyrobené látky, množství vyvezené a dovezené látky, množství osob, kterým ji měl poskytovat, délky času a frekvenci toho poskytování, pak tak nepochybně učinil v souladu s vlastní judikaturou, na níž i odkázal (usnesení sp. zn. 6 Tdo 620/2003 ze dne 28. května 2003, usnesení sp. zn. 5 Tdo 280/2005 ze dne 9. března 2005), a ústavně souladným způsobem.
10. Pokud se stěžovatel dovolává nezbytnosti rozboru látky, která u něj byla zajištěna, a to pro potřebu zjištění jejího druhu a kvality, tak s námitkami v tomto směru se obecné soudy vypořádaly, byť jiným než stěžovatelem požadovaným způsobem. Předně jde o to, že pokud měl stěžovatel podle skutkové věty rozsudku soudu prvého stupně vyrobit a následně prodat či jinak poskytnout jiným osobám pervitin, pak logicky nelze zjistit druh a kvalitu této látky v situaci, kdy byla již konečnými uživateli spotřebována. Protože stěžovateli nebylo vytýkáno držení látky, která u něj byla zadržena, je irelevantní zjišťovat její druh a kvalitu, jak na tom trvá stěžovatel. Obecné soudy se namísto toho podrobně zabývaly tím, jaký vzhled, množství a účinky měla látka, kterou od stěžovatele obdržely jiné osoby a tato svědectví pak byla dána implicitně do souvislosti s výsledky rozsáhlého znaleckého posuzování rozdílů mezi metamfetaminem (pervitinem) a piracetamem (kalicorem), resp. kreatinem. Konečně odvolací soud v této souvislosti vzal v úvahu, že byly při domovní prohlídce nalezeny v dispozici stěžovatele komponenty sloužící k výrobě metamfetaminu tzv. českou cestou. Jeho závěr, že stěžovatel prokazatelně vyráběl pervitin, který pak "řezal kalicorem", lze tedy považovat v kontextu obhajoby stěžovatele, kterou uplatnil i v ústavní stížnosti, za ústavně souladný.
11. Námitky stěžovatele ohledně údajné nepřiměřenosti uloženého trestu pak Ústavní soud musí odmítnout zcela, neboť je věcí obecných soudů, aby při posouzení všech okolností trestného činu uložily pachateli podle zákona spravedlivý trest. Podle čl. 39 Listiny jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Pokud se obecný soud pohybuje při ukládání trestu v rámci zákonem stanovené sazby pro daný trestný čin, držíce se přitom obecných zásad pro ukládání trestů (§31 a násl. tr. zákona), není ze strany Ústavního soudu důvodu nikterak do jeho rozhodování zasahovat.
12. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 9. 2009
Stanislav Balík
předseda senátu