ECLI:CZ:US:2009:3.US.2335.09.1
sp. zn. III. ÚS 2335/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Zuzanou Dohnalovou, advokátkou se sídlem Praha 7 - Holešovice, Komunardů 45, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud vydal nález, v němž vysloví, že "prodlením účastníka s rozhodnutím o návrhu na osvobození stěžovatele od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o dovolání doručenému účastníku dne 9. 6. 2008 sp. zn. 37 D 571/2003 a nepostoupením spisu Nejvyššímu soudu ČR za účelem rozhodnutí o dovolání stěžovatele došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod", a aby účastníku přikázal, "aby odstranil průtahy ve věci, tedy aby bezodkladně rozhodl o návrhu stěžovatele na osvobození od soudního poplatku za dovolání podané dne 9. 6. 2008 a ustanovení právního zástupce z řad advokátů a věc postoupil bezodkladně Nejvyššímu soudu k dalšímu řízení".
Stěžovatel uvádí, že dne 9. 6. 2008 podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2008 č. j. 24 Co 513/2007-293, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2006 č. j. 37 D 571/2003-236, kterým byl zamítnut jeho návrh na zajištění dědictví podle §175e odst. 1 a 2 o. s. ř. (stěžovatelem označený jako návrh na vydání předběžného opatření) ve věci dědického řízení po M. B.; do podaného dovolání stěžovatel vtělil též návrh na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce (advokáta) pro dovolací řízení.
Stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vytýká, že dosud o podaných návrzích nerozhodl a věc nepostoupil dovolacímu soudu k rozhodnutí, v čemž spatřuje průtahy a porušení svého práva na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Ačkoli ve své věci nepodal stížnost proti průtahům v řízení ve smyslu ustanovení §164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. (dále jen "zákona o soudech a soudcích") ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení §174a téhož zákona, považuje stěžovatel ústavní stížnost za přípustnou, neboť v důsledku nečinnosti soudu nemůže být předmětné dědické řízení skončeno, a to se dotýká jeho majetkové sféry, jejíž konkrétní aspekty v ústavní stížnosti podrobně popisuje.
V dané věci je patrné, že stěžovatel brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [§87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky].
K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatel namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě stížnosti na průtahy v řízení dle ustanovení §164 zákona o soudech a soudcích, resp. instrumentu zakotveného v ustanovení §174a téhož zákona, jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu (k nezbytnosti vyčerpání tohoto prostředku pro založení přípustnosti ústavní stížnosti srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, III. ÚS 588/04, III. ÚS 142/06, II. ÚS 32/06, III. ÚS 246/06 a dalších).
Ze sdělení zástupkyně stěžovatele vyplývá, že stížnost na průtahy v řízení ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podány nebyly.
Jestliže tedy tvrzení stěžovatele o průtazích v řízení, jež tvoří výchozí základnu ústavní stížnosti, bylo objektivně použitelné ve stížnosti na průtahy v řízení i v návrhu dle §174a zákona o soudech a soudcích, které nadto svým smyslem a účelem - i ve vztahu ku stěžovatelem popsanému stavu v daném řízení - nutno mít za přiléhavé a efektivní prostředky nápravy, pak tím, že stěžovatel jejich prostřednictvím nepostupoval, nebyly ani "vyčerpány všechny prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje" (viz výše).
Stěžovatel si je toho vědom, a dovolává se ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Citované ustanovení však zde aplikovatelné zjevně není.
Stěžovatel pomíjí, že "opravným prostředkem" ve smyslu citovaného ustanovení je právě instrument podle §174a zákona o soudech a soudcích, ve vztahu k němuž nemůže být objektivně splněna podmínka, že dochází ke kvalifikovaným průtahům, proto, že řízení o něm stěžovatel vůbec nezahájil.
Se zřetelem k řečenému nezbylo než se uchýlit k výše citovanému ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a na jeho základě Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání soudcem zpravodajem odmítl.
Již jen nad tento rámec se poznamenává, že stěžovatel (jak uvádí) byl v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu poučen, že dovolání (k němuž se připíná posléze podaná ústavní stížnost) není objektivně přípustné, a nic nenaznačuje, že by tomu mohlo být jinak.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2009
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj