ECLI:CZ:US:2009:3.US.2432.09.1
sp. zn. III. ÚS 2432/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. října 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti Ing. J. Ch., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2009 sp. zn. 11 To 296/2008 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 2 T 80/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 prvá věta, čl. 39 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci, v níž byl konečným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatel v podstatě spatřuje v postupu obecných soudů, dává najevo nesouhlas se zhodnocením provedeného dokazování a následným právním posouzením a v rámci této argumentace předestírá svou vlastní skutkovou verzi případu. Namítá, že v řízení nedošlo, z důvodů nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, k podrobnější prohlídce vozidla poškozeného soudním znalcem, přičemž podle něj příčinou neobvyklého chování vozidla poškozeného mohl být celkový stav jeho vozidla a není také patrno, na základě jakých důkazů mohl krajský soud dojít k závěru, že nelze dovodit účast poškozeného na zavinění následků dopravní nehody. Tomuto soudu také vytýká, že pominul jeho námitky a změnil své původní hodnocení skutkového stavu i hodnocení právní, aniž tuto změnu odůvodnil jinak, než odkazem na znění odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Poukazuje také na délku trvání řízení, která nebyla nijak zohledněna ani s ohledem na jeho předcházející i následnou beztrestnost. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní stížnost není důvodná.
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzované věci zjištěn nebyl. Napadené rozhodnutí krajského soudu, vycházející z předchozího věci stěžovatele se náležitě věnujícího a precizně zdůvodněného rozhodnutí dovolacího soudu, je věcně přesvědčivým způsobem odůvodněno, přičemž na obsah jeho odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Ústavní soud zde připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, a tudíž ani další odvolací instancí, a že do rozhodování obecných soudů, jak plyne z jeho judikatury, zasahuje pouze tehdy, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). O takový stav se však v posuzované věci nejedná. K námitkám stěžovatele zdůrazňujícím nedostatečné hodnocení chování poškozeného a nezjištění technického stavu jeho vozidla třeba uvést, že tyto zcela pomíjí, že v posuzované věci, jak na to již upozornil dovolací soud, bylo zásadní příčinou dopravní nehody samotné jednání stěžovatele, neboť to byl právě on, kdo způsobem své jízdy - otáčením vozidla do protisměru na jinak nebezpečném místě - kritickou dopravní situaci vyvolal, a proto řidičskou reakci poškozeného na toto jeho primární pochybení nelze považovat za okolnost, která by míru jeho zavinění mohla snižovat, stejně tak jako technický stav vozidla poškozeného. V uvedené souvislosti pak ani další, stěžovatelem v ústavní stížnosti vznášené námitky, týkající se chování poškozeného či srovnávání doby uplynulé od nehody do zahájení trestního stíhání s dobou vyšetřování, nelze považovat za relevantní. Konečně pak ani délku trvání daného řízení - necelé tři roky - Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřenou natolik, aby byla způsobilá zásahu do ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, bere-li se v úvahu skutečnost, že součástí daného řízení bylo i řízení dovolací.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta, přičemž pro úplnost třeba uvést, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně - Okresního soudu v Semilech nebylo ani způsobilé přezkumu Ústavním soudem, neboť bylo zrušeno již rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu