ECLI:CZ:US:2009:3.US.2697.09.1
sp. zn. III. ÚS 2697/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009 č. j. 15 Ca 80/2007-135, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2007 č. j. 479/07-2001-21-1 a č. j. 479/07-2001-21-2 a platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2006 č. 93/2006 a č. 94/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení základních práv zaručovaných v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označená rozhodnutí správních orgánů a správního soudu, vydaná ve věcech dodatečného vyměření cla a daně z přidané hodnoty. V důvodech ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumentaci jím uváděnou již v ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 53/2008 ze dne 14. 5. 2009. Dovolává se čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen "Dohoda o přidružení"; sdělení č. 7/1995 Sb.) týkající se ověřování důkazu původu zboží a tvrdí, že postupem celního úřadu byl znevýhodněn a že celní orgány v jeho případě překročily zákonem jim vymezené kompetence, k čemuž soud nepřihlédl. O zahájení postverifikačního řízení, na základě něhož mu vznikla povinnost platit daň, nebyl informován a nemohl do něj nijak zasáhnout. Namítá rovněž porušení příslušných ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), a zásad stanovených v §31 odst. 2, 4 a 9 daňového řádu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených již dříve v obdobných věcech, týkajících se týchž účastníků, projednávaných pod sp. zn. IV. ÚS 1675/09, IV. ÚS 1787/09, I. ÚS 1827/09, IV. ÚS 1825/09, IV. ÚS 2161/09 a II. ÚS 2160/09, proto i nyní konstatuje, že zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími zjištěn nebyl. Jak je patrno z obsahu napadených rozhodnutí a spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2159/09, Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o žalobě stěžovatele proti v záhlaví označeným rozhodnutím správních orgánů, vycházel ve svém zamítavém rozhodnutí ze závazného právního názoru obsaženého v předcházejícím zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 53/2008 ze dne 14. 5. 2009. Ústavní stížnost stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu však již byla Ústavním soudem jako neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2159/09, v němž Ústavní soud vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozhodnutí kasačního soudu, vypořádávajícího se podrobně se stěžovatelovými námitkami, na zdůvodnění Nejvyššího správního soudu odkázal. Stěžovatel, jak shora naznačeno, v poměru k nyní napadeným rozhodnutím argumentuje totožně jako v předchozí ústavní stížnosti a vzhledem k tomu, že nyní napadené rozhodnutí krajského soudu vycházelo z právního názoru kasačního soudu, jehož rozhodnutí již bylo Ústavním soudem posouzeno jako ústavně konformní, přitom tento názor sdílí i senát posuzující tuto ústavní stížnost, nezbylo, než i nyní na podrobné odůvodnění rozhodnutí kasačního soudu odkázat a ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu