ECLI:CZ:US:2009:4.US.1881.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1881/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatele P. B., právně zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Hasalou, Langrova 7, Šumperk, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. 1 T 345/2008 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. 2 To 109/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 17. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou let a podmíněným odkladem na dobu 3 let. Deliktního jednání se měl dopustit tím způsobem, že nožem zaútočil na svoji manželku, které způsobil zranění, vyžadující osmi až devítitýdenní léčení. Stěžovatel v trestním řízení využil svého práva ve věci nevypovídat, stejného práva využila i poškozená R. P. a i ostatní ve věci zjištění svědci. Ač byla věc původně odložena, neboť s trestním stíháním nedala poškozená souhlas, po zpracování znaleckého posudku bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání a spáchaný skutek byl kvalifikován jako pokus o ublížení na zdraví. Dle náhledu stěžovatele se oba soudy spokojily s důkazním stavem takovým, že jediný nepřímý důkaz, znalecký posudek, zajištěný před zahájením trestního stíhání, nikoli jako neodkladný a neopakovatelný úkon, který vychází i z vyjádření svědků či stěžovatele, postačil k uznání viny a jeho odsouzení. Znalecký posudek je v tomto případě ne zcela usvědčujícím důkazem, a to zejména ve spojení s výslechem soudního znalce v hlavním líčení, a který ani neoznačuje konkrétního pachatele, pouze uvádí určitou, dle znalce pravděpodobnou, variantu děje. Stěžovatel se v předmětné ústavní stížnosti snaží zpochybnit samotný znalecký posudek poukazem na nedostatečnou zdravotní dokumentaci. V souvislosti s uvedeným upozornil stěžovatel též na nerespektování zásady in dubio pro reo. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to především nálezy I. ÚS 49/06, III. ÚS 299/06, I. ÚS 74/06, IV. ÚS 438/2000, I. ÚS 733/01, III. ÚS 532/01 a II. ÚS 254/08.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
V tomto konkrétním případě se jednalo o spáchání trestného činu, jehož prokázání nelze s ohledem na přístup přímých svědků považovat za snadné, tato skutečnost se projevila též v pečlivosti hodnocení předložených nepřímých důkazů. S tvrzením stěžovatele, dle něhož byl odsouzen na základě jediného nepřímého důkazu, nelze souhlasit, neboť jak plyne z napadených usnesení, vyšly soudy krom znaleckého posudku též z výpovědi znalce, zprávy lékařského zařízení (v níž sama poškozená uvedla, že ke zranění došlo při potyčce s manželem), chorobopisu poškozené a celkových okolností případu, od nichž nelze při hodnocení rovněž odhlížet. Dle náhledu Ústavního soudu se soudy obecné předmětným případem náležitě zabývaly a své závěry odůvodnily takovým způsobem, že nevzniká pochybnost o zachování spravedlivého soudního procesu. Proto také neshledává Ústavní soud důvodu pro uplatnění své kasační pravomoci.
Namítá-li stěžovatel, že v řízení před obecnými soudy nebyla respektována zásada in dubio pro reo, nelze s ním souhlasit, neboť tato má prostor pouze tam, kde soud po vyhodnocení důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. V předmětném případě však neměl soud po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o skutkovém stavu věci a své úvahy o tomto svém názoru zahrnul do odůvodnění rozhodnutí. Podmínky pro uplatnění výše citované zásady tak v předmětném případě nebyly dány, neboť z hlediska soudu byla skutková zjištění postavena najisto.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu