ECLI:CZ:US:2010:4.US.3317.10.2
sp. zn. IV. ÚS 3317/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti nezl. D. Ch., zastoupeného zákonným zástupcem Ing. P. Ch., bez právního zastoupení, směřující proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 82/2010-139 ze dne 8. září 2010 a proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 1 Cad 61/2007-30 ze dne 13. listopadu 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. dubna 2008, se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho ústavně zaručených práv domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, přezkoumal, zda tato splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Pro podání ústavní stížnosti je zejména nezbytné, aby stěžovatel byl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Ústavní stížnost musí být dále předložena v takovém počtu stejnopisů, aby jeden zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří jsou ve stížnosti označeni, mohl být doručen jeden stejnopis (§34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Projednávaná návrh však byl Ústavnímu soudu předložen pouze v jednom vyhotovení.
Z provedeného lustra bylo zjištěno, že zákonný zástupce stěžovatele sám nebo v zastoupení stěžovatele podal od roku 2002 k Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o těchto ústavních stížnostech byl přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 790/04, sp. zn. II. ÚS 82/05, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. IV. ÚS 190/05. sp. zn. IV. ÚS 2337/07 nebo sp. zn. III. ÚS 2292/08 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením a upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli, resp. jeho zástupci vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a o dalších náležitostech ústavní stížnosti, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V projednávané věci tak soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2010
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka