ECLI:CZ:US:2011:4.US.3100.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3100/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2011 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Ing. L. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 81/2010-63 ze dne 29. 7. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. 10. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 81/2010-63 ze dne 29. 7. 2011, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 51 Ca 15/2009-29 ze dne 13. 10. 2010 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.
Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn., platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně odmítl jako nepřípustné ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 290/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 34, str. 321 a násl., usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 125/06, publikováno tamtéž, svazek 40, usnesení č. 4, str. 781 a násl., nejnověji pak např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3256/10, II. ÚS 2948/10 a III. ÚS 256/11, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nyní projednávané věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 8 As 81/2010-63 ze dne 29. 7. 2011 tak, že zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které stěžovatel napadl svou ústavní stížností, tedy nebylo rozhodnutím konečným, z čehož plyne, že stěžovateli stále zůstává otevřena možnost uplatnění veškerých jeho námitek v dalším průběhu řízení před obecnými soudy. Za těchto okolností, kdy stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by se tak nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj