ECLI:CZ:US:2012:3.US.2075.12.1
sp. zn. III. ÚS 2075/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. Č., směřujícího proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2012 sp. zn. 2 As 26/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vydané v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 7 A 130/2011. Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zdůraznil své přesvědčení, že je státními orgány šikanován; právní názory vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou prý "stupidní".
Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť pomíjí zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a §31 zákona o Ústavním soudu.
I když se navrhovatel tentokrát na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem zjevně nevyhovuje. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, ale materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak došel naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.
K uvedenému pak Ústavní soud připomíná i stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".
Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje - jak je tomu nyní - aby stěžovatel předložil toliko plnou moc ustanovené advokátky Mgr. D. P. ze dne 4. 6. 2012 za situace, kdy z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla sepsána samotným stěžovatelem, a to ještě před udělením plné moci advokátce (dne 1. 6. 2012). Nedostatek povinného zastoupení nemůže být zhojen ani tím, že advokátka zaslala dne 11. 6. 2012 Ústavnímu soudu přípis, v němž konstatuje, že byla Advokátní komorou určena k zastupování navrhovatele, aniž by však zároveň připojila bezvadnou ústavní stížnost nebo učinila jakýkoli další úkon (např. požádala o lhůtu k odstranění vad podání návrhu). Jakýkoli úkon směřující k odstranění vad nebyl ze strany určené advokátky učiněn ani více než měsíc po udělení plné moci stěžovatelem a je tudíž zřejmé, že stěžovatel i advokátka vnímají právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti jako ryze formální. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v mnoha desítkách řízení před Ústavním soudem již opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti, považuje Ústavní soud další poučení za nadbytečné (srov. naposled usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 2234/12).
Na základě uvedených skutečností Ústavní soud, shodně jako ve věci sp. zn. I. ÚS 1341/11, sp. zn. IV. ÚS 880/11, sp. zn. III. ÚS 1386/11 a sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. III. ÚS 1259/12, dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než i zde postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj