ECLI:CZ:US:2013:1.US.3557.13.1
sp. zn. I. ÚS 3557/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Jaromíra a Aleny Houžvičkových, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ans 4/2013-26 ze dne 27. 8. 2013 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 62/2011-26 ze dne 14. 3. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání doručeném Ústavnímu soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Činí tak, aniž by byli pro toto řízení zastoupeni advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelé v minulosti podali, se podává, že tento postup, jímž ignorují povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byli o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučeni (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2056/11, sp. zn. II. ÚS 740/11, sp. zn. III. ÚS 452/11, sp. zn. II. ÚS 404/11, sp. zn. III. ÚS 340/11, sp. zn. IV. ÚS 1270/10, sp. zn. IV. ÚS 1836/10, sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2013
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka