ECLI:CZ:US:2013:4.US.3466.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3466/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Novanské, zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze, Revoluční 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2012 č. j. 6 To 292/2012-160 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, Okresního soudu v Ústí nad Labem a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na osobní svobodu, zaručeného čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, jakož i porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, usnesením ze dne 17. května 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65 rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem o jejím vzetí do vazby, a to z důvodů vazby dle ust. §67 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád" nebo "tr. ř."). Stěžovatelkou podanou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. června 2012 č. j. 6 To 292/2012-160 zamítl.
3. Napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatelka vytýká, že bylo vydáno nezákonným soudcem a jde podle jejího názoru o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stížnostní soud v rozhodnutí o stížnosti k těmto jejím námitkám nezjednal nápravu. Z rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem pro rok 2012 plyne, že o vazbě rozhoduje vždy soudce, který vykonává dosažitelnost pro úkony soudu v přípravném řízení trestním, jak je určeno ročním rozpisem služeb po týdnech. Tento roční rozpis služeb však nebyl na internetové úřední desce okresního soudu zveřejněn. Dne 14. 5. 2012 byl vydán Dodatek k rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem č. 9, zveřejněný dne 16. 5. 2012 (účinný od 16. 5. 2012 8:07:07), podle něhož v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 jsou dalšími soudci, kteří vykonávají dosažitelnost v přípravném řízení trestním Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Dodatkem k rozvrhu práce č. 10 bylo dále doplněno, že dalším soudcem, který vykonává dosažitelnost pro úkony soudu v přípravném řízení, je JUDr. Lubomír Hrbek. Návrh na vzetí stěžovatelky a dalších šesti obviněných do vazby byl soudu I. stupně doručen dne 16. 5. 2012 v 18:55 hod. a k rozhodování věci dle Rozvrhu práce soudu připadali v úvahu: původní soudce určený nezveřejněným rozpisem dosažitelnosti JUDr. Pavel Téra, Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Napadené usnesení soudu I. stupně bylo vydáno soudcem Mgr. Martinem Šámalem. Nezákonnost soudce rozhodujícího ve věci napadeného usnesení soudu prvního stupně stěžovatelka spatřuje v tom, že:
- dodatky č. 9 a 10 Rozvrhu práce soudu I. stupně byly přijaty účelově ad hoc pro daný trestní případ,
- nebyl stanoven způsob rozdělení věcí mezi soudce, kteří byli povoláni k rozhodování věci,
- o tomto jednom návrhu rozhodovalo více soudců, a to opět na základě nejasného pravidla,
- rozpis dosažitelnosti nebyl zveřejněn.
4. K těmto uvedeným namítaným bodům stěžovatelka uvádí, že právu na zákonného soudce není učiněno zadost tehdy, pokud změna rozvrhu práce nezaručí, aby ve věci nerozhodoval soudce (příp. některý ze soudců), na jehož rozhodování je dán nepoctivý záměr. Počet soudců byl dodatkem č. 9 navýšen pro přípravné řízení trestní ještě v době, kdy nebyl předmětný návrh podán. Stěžovatelka však poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, že dodatek "reagoval na rozsah a složitost projednávané trestní věci", resp. "aktuálně reagoval na vzniklou situaci", a že takto rozsáhlou věc nemůže rozhodovat jeden zákonný soudce. Vedení soudu prvního stupně tak bylo dle stěžovatelky známo, že dojde k podání předmětného návrhu na vzetí do vazby, a to i včetně řádového určení počtu obviněných, jichž se bude tento návrh týkat, a že z tohoto důvodu byli účelově určeni další soudci, kteří měli věc rozhodnout. Stěžovatelka připomíná řádný postup předvídaný ust. §44 odst. 1, resp. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), podle něhož nemůže-li v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce, předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne. Postupem zvoleným v daném případě tak došlo podle názoru stěžovatelky k výběru soudců ad hoc, který je nepřípustný.
5. I v případě, že by bylo možno dodatek č. 9 přes jeho účelovost považovat za zákonný způsob, pak tento žádným způsobem nestanovil přidělení věci mezi doplněnými soudci, přitom se nabízí vícero způsobů tohoto rozdělení, a to od postupného kolování dle pořadí, dle abecedního pořadí navrhovatelů, dle času nápadu, dle pořadí určeného losem, dle identifikace navrhovatele, až např. po volný výběr nápadu jednotlivými soudci. Jelikož Rozvrh práce soudu I. stupně nestanovil, na základě jakých pravidel bude konkrétní napadlá věc v předmětném oboru působnosti přidělena uvedeným soudcům, pak ať již byla předmětná věc přidělena Mgr. Šámalovi jakýmkoli způsobem, je zřejmé, že se tak nestalo na základě stanovených pravidel a tedy nejasným způsobem, jenž pro jeho neveřejnost nelze označit ani za transparentní, ani za předvídatelný.
6. Je zcela nepřijatelné, aby bez odpovídajícího procesně formálního podložení došlo k rozdělení jednotlivých obviněných z návrhu jednotlivými soudci. Nezákonnost soudce Mgr. Šámala je tak způsobena též tím, že jediný napadlý návrh byl bez odpovídající zákonné opory, či opory v Rozvrhu práce, rozhozen mezi více soudců. Neobstojí přitom případná námitka, že k tomuto rozdělení došlo z časových důvodů. Rozdělení věci k více soudcům bylo učiněno bez relevantní procesní opory. I kdyby přitom bylo rozebrání jedné věci mezi více soudců přípustné, tak i v rámci tohoto rozdělení nebyl stanoven způsob rozdělení.
7. Dle ust. §41 odst. 3 zákona o soudech a soudcích musí být rozvrh práce veřejně přístupný. V rozporu s tímto ustanovením však rozpis dosažitelnosti nebyl zveřejněn. Jelikož byla znalost rozpisu dosažitelnosti nezbytná k určení konkrétního soudce, je i rozvrh dosažitelnosti z povahy věci součástí rozvrhu práce. Není tak možné dodatečně rozklíčovat, kdo ze soudců vlastně měl původně ve věci rozhodovat. I toto pochybení znemožňuje kontrolu naplnění předpokladů určení soudce, tj. transparentnosti a předvídatelnosti, pročež je i toto pochybení důvodem nezákonnosti soudce rozhodujícího ve věci.
8. Stěžovatelka dále napadeným rozhodnutím vytýká, že neuvádí prakticky žádné konkrétní důkazy, o něž by se měla údajná skutková zjištění opírat a z nichž by plynuly údajně zjištěné skutečnosti, neuvádí ani úvahy, kterým byly tyto blíže neznámé důkazy hodnoceny. Napadené usnesení soudu prvního stupně povšechně odkazuje na záznamy ze sledování osob a věcí ve smyslu §158d tr. ř., jsou zmíněny i některé konkrétní provedené důkazy, nicméně nejde o důkazy, o které by se opírala podstatná skutková zjištění. Stížnostní soud pak sice obsáhle uvádí skutečnosti, které vzal za prokázané, ale bez uvedení konkrétních důkazů. Hovoří pouze o "doposud opatřených důkazech", o "skutečnostech obsažených ve spisovém materiálu", či o "skutečnostech zřejmých z předloženého spisového materiálu", příp. o "poznatcích ze spisového materiálu". Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky pro absenci zákonných náležitostí odůvodnění dle ust. §134 odst. 2 tr. ř. rozhodnutími zcela nepřezkoumatelnými. Neobsahují tak uvedení konkrétních skutečností, ze kterých by plynuly předmětné vazební důvody a místo nich uvádějí napadená rozhodnutí pouze domněnky, z nichž dovozují naplnění důvodů vazby. Ze všech těchto shora uvedených důvodů stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů pro zásah do jejích základních práv zrušil.
II.
9. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 40 Nt 638/2012 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního soudu v Ústí nad Labem.
10. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření uvádí, že podstatou ústavní stížnosti je výhradně polemika stěžovatelky, že napadeným usnesením soudu I. stupně, jakož i napadeným usnesením soudu II. stupně, byla porušena její základní ústavně zaručená práva. Podle jeho názoru soud stěžovatelčinu stížnost řádně posoudil z hlediska trestního zákoníku a trestního řádu a své právní názory též i řádně v usnesení odůvodnil a ani nadále neshledává krajský soud důvod odklonit se od právního názoru vysloveného v odůvodnění jeho usnesení. Nepovažuje proto ústavní stížnost za důvodnou a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
11. Krajské státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že se s argumentací stěžovatelky v žádném případě neztotožňuje. Pokud se týká stěžejního bodu ústavní stížnosti, tedy tvrzení, že napadené usnesení soudu prvého stupně bylo vydáno nezákonným soudcem, je nutno zdůraznit, že s identickými argumenty stěžovatelky se velmi podrobně, logicky a přesvědčivě vypořádal již Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění napadeného usnesení. Státní zastupitelství zastává v tomto směru zcela shodný právní názor jako Krajský soud v Ústí nad Labem a pro stručnost na odůvodnění uvedeného rozhodnutí plně odkazuje. Ve vztahu k údajné absenci konkrétních skutečností odůvodňujících vzetí obviněné do vazby a následné trvání vazby krajské státní zastupitelství rovněž zcela odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí. Uvedená soudní rozhodnutí dle jeho názoru splňují zákonné náležitosti, obsahují rozbor konkrétních skutečností, které odůvodňují trvání vazby a v žádném případě je nelze označit jako "nepřezkoumatelná". Navrhuje proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
12. Podrobně se k ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud v Ústí nad Labem. Dosažitelnost pro úkony přípravného řízení trestního vykonávají v týdenních intervalech soudci předem určení rozpisem služeb, který je součástí rozvrhu práce pro každý kalendářní rok. Námitku, že tento rozpis služeb nebyl stěžovatelce předem znám, považuje okresní soud za nepřípadnou. Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen "kancelářský řád"), neukládá obligatorní povinnost uvést v rozvrhu práce jmenovitě soudce, kteří dosah v tom kterém týdnu vykonávají, musí však existovat možnost se s tímto plánem služeb v případě potřeby seznámit a případně ověřit, že je dodržován. Plán služeb je k dispozici u vedoucí přípravného řízení trestního soudní kanceláře, ale i pracovnice ostatních kanceláří trestního oddělení mají seznam služeb k dispozici. Seznam služeb je před zahájením každého kalendářního roku zasílán na vědomí Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, Policii ČR a dalším institucím a v případě potřeby je komukoli k dispozici.
13. K námitce, že určení dalších soudců rozhodujících o vazbách v dané trestní věci (tedy nejen ohledně stěžovatelky, ale i u ostatních spoluobviněných) bylo projevem libovůle, okresní soud ve svém vyjádření podrobně rozvádí příslušná ustanovení trestního řádu stanovící povinnosti soudu a lhůty pro rozhodnutí o vazbě. Jen výjimečně je soudu v jeden okamžik předáno víc než tři nebo více než dokonce pět osob. V pondělí 14. 5. 2012 byl místopředseda soudu s předstihem informován státním zástupcem Krajského státního zastupitelství, že v dalších dnech pravděpodobně dojde k podání návrhu na vzetí do vazby více osob, přičemž nebylo ještě zřejmé, o kolik osob se bude jednat a kdy přesně budou návrhy podány. Vzhledem k tomu, že bylo možno z této naléhavé informace dovodit obavu, že jeden službu konající soudce nebude moci rozhodnout o všech návrzích, budou-li podány v jeden okamžik, bylo nutno určit další soudce zdejšího soudu, kteří se na rozhodování v dané věci budou podílet. Výběr těchto dalších soudců nebyl projevem libovůle, ale vycházel ze zcela racionálních, logických a odůvodnitelných hledisek. Dosah, tedy mimo jiné i vazební službu, u zdejšího soudu dlouhodobě vykonávají nejen soudci úseku trestního, ale i soudci úseku civilního v zájmu zachování chodu trestního úseku. Pokud je však potřeba na jakýkoli úkon přípravného řízení trestního službu posílit, připadá tato povinnost již pouze na soudce úseku trestního. Pokud jde o konkrétní soudce, bylo nutno tyto soudce určit tak, aby nebyl narušen chod jejich senátu a aby tato pomoc nenarušila plán jejich jednacích dnů, nezasáhla do již naplánovaných soudních jednání a dalších neodkladných povinností.
14. V další části vyjádření okresní soud podrobně obsáhle rozvádí jmenovitě pracovní vázanost jednotlivých soudců v daném týdnu a jejich možnosti výpomoci na službě v přípravném řízení trestním. S ohledem na nikoliv libovolná kritéria, ale důvody objektivní, dané zajištěním chodu trestního oddělení soudu, byli jako další a do úvahy přicházející soudci určeni soudci Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Určení tří soudců pro rozhodnutí o podaných návrzích bylo zcela nezbytné, pokud mělo být rozhodnuto v zákonné lhůtě. K námitce stěžovatelky, že soudci pro posílení služby měli být určeni postupem podle §44 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, okresní soud uvádí, že zákon ani kancelářský řád nestanoví přesný postup, jak ustanovit "náhradníky" pro úkony realizované dosahovým soudcem. Uplatní se zde tedy obecná ustanovení upravující práci v senátech, která se řídí platným rozvrhem práce. Ten není neměnný a musí i v průběhu kalendářního roku reagovat na aktuální situaci, což se děje písemnými a zveřejněnými dodatky. Pokud tedy byl v daném případě, z důvodů výše popsaných, zvolen takový postup, že transparentně došlo ke změně v rozvrhu práce na základě přijatých a zveřejněných dodatků, pak se jeví nepřípadné tento postup napadat. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti pokládá Okresní soud v Ústí nad Labem předmětnou ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
III.
15. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a připojeným spisovým materiálem. Poté, co věc posoudil z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
16. Meritum ústavní stížnosti představuje námitka stěžovatelky, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno nezákonným soudcem. Ústavní soud k této základní námitce uvádí, že prvotním, nikoli však jediným smyslem práva na zákonného soudce zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny, je vyloučit svévolnou manipulaci při přidělování věcí jednotlivým soudcům, tj. zajistit nestranné rozhodování nezávislým soudcem. Ústavní imperativ, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, na jedné straně upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje stejně cennou záruku, že k rozhodnutí věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných procesních pravidel tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen - pro různé důvody a rozličné účely - výběr soudů a soudců "ad hoc" [srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95 (N 15/5 SbNU 101) a sp. zn. III. ÚS 2853/07 (N 83/49 SbNU 197)]. Má tak být zamezeno tzv. kabinetní justici, v níž by byl způsob rozhodnutí ovlivňován účelovým výběrem soudů a soudců (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 642/08, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
17. Jak Ústavní soud konstatuje, stěžovatelka námitku nezákonného soudce uplatnila již ve stížnosti podané proti usnesení vazebního soudu a touto její námitkou se již podrobně zabýval stížnostní soud (č. l. 165-166). K uvedené námitce Ústavní soud na základě spisového materiálu a vyžádaných vyjádření zjišťuje, že podle Rozvrhu práce pro rok 2012 drží dosažitelnost pro rozhodování v přípravném řízení trestním všichni soudci okresního soudu až na Mgr. Krajňákovou a JUDr. Matulíkovou, přičemž dosažitelnost je určena ročním rozpisem služeb po týdnech. Tento roční rozpis služeb je k dispozici u vedoucí přípravného řízení trestního soudní kanceláře a pracovnic ostatních kanceláří trestního oddělení. Mimořádné situace jsou pak řešeny formou dodatků k Rozvrhu práce a jsou zveřejňovány na úřední desce dostupné na internetové stránce Okresního soudu v Ústí nad Labem.
18. V nyní posuzované věci vydal na základě informace Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2012, že v dalších dnech pravděpodobně dojde k podání návrhu na vzetí do vazby více osob, místopředseda soudu v zastoupení předsedkyně soudu dne 14. 5. 2012 Dodatek k Rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem č. 9, ve kterém stanovil, že v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 jsou dalšími soudci, kteří vykonávají dosažitelnost pro úkony soudu v přípravném řízení trestním Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Tento dodatek byl vydán před podáním návrhu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem na vzetí stěžovatelky a dalších šesti obviněných do vazby a byl soudcem okresního soudu převzat 16. 5. 2012 v 18.55. Konkrétní určení jmen uvedených dvou soudců pro dosažitelnost bylo podle zjištění Ústavního soudu dáno organizačními možnostmi uvolnění se pro dosažitelnost bez ohrožení nařízených jednání a výkonu dalších agend. Samotný způsob rozdělení jednotlivých soudců pro jednotlivé obviněné v obdobných případech není v Rozvrhu práce okresního soudu a dalších předpisech specifikován. Konkrétní rozdělení uvedených soudců v posuzované věci pak bylo dáno návazností a racionálním rozdělením předmětných činností a Ústavní soud v něm neshledal účelovost či záměrnou svévoli, která by znamenala namítaný zásah do práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. V podrobnostech pak Ústavní soud odkazuje na argumentaci uvedenou v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, který se uvedenou námitkou jako soud stížnostní podrobně zabýval.
19. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů, neboť podle jejího názoru tato neobsahují uvedení konkrétních skutečností, ze kterých by plynuly předmětné vazební důvody. K této námitce Ústavní soud uvádí, že dle konstantní judikatury Ústavního soudu je věcí obecných soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Především obecné soudy jsou povolány k výkladu zákonných znaků konkrétních skutečností (srov. ust. §67 tr. ř.) vztahujících se k důvodům vazby; při důkladné znalosti skutkových okolností, jakož i důkazní situace, mají povinnost posoudit, zda je vazba opatřením skutečně nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah (a rozhodnutí jimi podložených) se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 18/96 (N 88/6 SbNU 145)].
20. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, tak ohledně dalšího vývoje řízení, který lze jen odhadovat (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2705/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
21. Námitkami stěžovatelky ke konkrétním skutečnostem odůvodňujícím rozhodnutí o vazbě se podrobně a obsažně zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem (č. l. 161-164). Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje tyto námitky, s nimiž se již stížnostní soud vypořádal, pak Ústavní soud nepovažuje za nutné jeho obsáhlou argumentaci opakovat a lze v tomto směru pro stručnost na ni pouze odkázat.
22. V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy v posuzované věci interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem, a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelky o porušení jejích základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.
23. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu