ECLI:CZ:US:2014:3.US.783.14.1
sp. zn. III. ÚS 783/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Elisabeth Pezoldové, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem Revoluční 23, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. května 2011 č. j. 12 C 180/2010-67, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. března 2013 č. j. 12 Co 622/2011-221, 12 Co 623/2011-221 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013 č. j. 28 Cdo 2343/2013-239, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností (doručenou elektronicky dne 28. 2. 2014) stěžovatelka navrhla zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi mělo být porušeno její základní právo na ochranu vlastnického práva a na spravedlivý proces [zakotvené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].
2. Žaloba stěžovatelky na určení, že pozemek parc. č. X, který je z důvodu sloučení parcel součástí pozemku parc. č. Y v katastrálním území R., byl ke dni úmrtí JUDr. Adolfa Schwarzenberga ve vlastnictví JUDr. Adolfa Schwarzenberga, byla napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem zamítnuta.
3. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem potvrzen ve výrocích označených I a II (ve věci samé a o nákladech řízení před soudem prvního stupně). Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku především dovodil, že stěžovatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Určovací žaloba v případě stěžovatelky není nástrojem prevence, nýbrž nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany. Nelze však obcházet smysl restitučního zákonodárství určovací žalobou. Nelze se tedy účinně domáhat - cestou obecných předpisů - ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před dnem 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Judikatura soudů dospěla k závěru, že k přechodu vlastnického práva k majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou došlo ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb. dnem 13. 8. 1947 (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2491/08), dosud pouze s výjimkou tzv. Schwarzenberské hrobky.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, neboť se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu či Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zamítnutí žaloby je formalismem. Její právní předchůdce JUDr. Adolf Schwarzenberg nikdy vlastnické právo nepozbyl, jeho vlastnické právo nemohlo být dotčeno ani zákonem č. 143/1947 Sb., tento zákon je protiústavní. Zákaz obcházení restitučních předpisů nedopadá na skutkovou situaci zůstavitele JUDr. A. Schwarzenberga.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
6. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla žalobkyní ve věci, ve které byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ústavní soud již v minulosti v řadě případů, a to přímo v řízení o ústavních stížnostech stěžovatelky, potvrdil ústavněprávní konformitu výkladu, že k přechodu majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na český stát došlo ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb. (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 129/94, I. ÚS 206/97, IV. ÚS 207/97, I. ÚS 289/97, II. ÚS 289/97, III. ÚS 289/97, III. ÚS 122/02 a III. ÚS 538/03, IV. ÚS 739/09, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud projednával již několikrát ústavní stížnosti založené na obdobných argumentech, lišící se toliko v předmětu nároku (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 130/09 či IV. ÚS 170/09), a dospěl k závěru, že obecné soudy neporušily ústavně zaručená práva stěžovatelky, když s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 určovací žalobu zamítly (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 267/07, II. ÚS 2491/08, II. ÚS 208/09, III. ÚS 791/09 a IV. ÚS 739/09, IV. ÚS 170/09, IV. ÚS 130/09, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci a na závěry těchto rozhodnutí pro stručnost odkazuje.
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu