ECLI:CZ:US:2015:1.US.3982.14.2
sp. zn. I. ÚS 3982/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hoška, právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 2014 sp. zn. 3 Nt 208/2014, vydaného soudkyní Okresního soudu Brno - venkov, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 20. 12. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného příkazu, přičemž namítal porušení čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že domovní prohlídka dle §83 odst. 1 tr. řádu byla soudkyní příslušného soudu nařízena v trestní věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a to v rodinném domě, který stěžovatel užívá.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že příkaz neobsahuje žádné odůvodnění, z jakých skutečností je dovozována neodkladnost nařízené prohlídky, přičemž se omezuje pouze na parafrázi znění ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu. Z příkazu není ani zřejmé, z jakých skutkových (případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. V odůvodnění příkazu je podle přesvědčení stěžovatele pouze v obecné rovině poukázáno na podezření z trestné činnosti daňového charakteru, jež je prověřována policejním orgánem, stěžovatel však odmítá, že by se na nějaké trestné činnosti tohoto charakteru jako jednatel společnosti HOPR TRADE CZ., s. r. o., podílel. Další nedostatek příkazu spatřuje stěžovatel ve velmi vágním označení věcí, které mají být pro účely trestního řízení prohlídkou opatřeny. V dané věci nejde dle názoru stěžovatele o případ, kdy by věc nesnesla odkladu, jelikož nic takového se konkrétně nepodává ani z příkazu k prohlídce. Podle zásady zdrženlivosti mělo dojít nejdříve k učinění výzvy k vydání věci podle §78 tr. řádu. O využitelnosti tohoto procesního postupu svědčí i fakt, že jej následně úspěšně použil policejní orgán před samotným provedením prohlídky.
4. Stěžovatel rovněž v ústavní stížnosti namítá, že v dané věci není zřejmé, z čeho dovodila soudkyně Okresního soudu Brno - venkov svou místní příslušnost k vydání příkazu, když je pouze konstatováno, že k tomuto soudu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, návrh na nařízení domovní prohlídky. Vzhledem k tomu, že z velmi obecně pojatého popisu možné trestné činnosti obsaženého v příkazu není možné zjistit místo spáchání takové případné trestné činnosti, podle níž by byl zvolen další klíč pro určení příslušnosti soudu, je jedinou jistotou pro určení příslušnosti soudu dle §26 tr. řádu sídlo státního zastupitelství, jehož státní zástupce příslušný návrh učinil. Tímto je sídlo Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno. Soudem příslušným k provádění úkonů přípravného řízení, tedy i nařízení prohlídky dle §83 tr. řádu je dle názoru stěžovatele v daném případě Městský soud v Brně, nikoli Okresní soud Brno - venkov. Stěžovatel se proto domnívá, že příkaz byl vydán místně nepříslušným soudem.
5. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
6. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
7. Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (nález sp. zn. III. ÚS 287/96).
8. Podle §82 odst. 1 a 2 tr. řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
9. Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ust. §83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví; lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují do základních práv osob.
10. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede a objekt, jenž má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou a s vlastnickými vztahy. Je v něm uvedeno, který orgán prohlídku provede, jakož i důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Soud v něm rovněž podává srozumitelný nástin trestné činnosti (a to velmi podrobným způsobem), jež je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v místě prohlídky nacházejí, a to zejména listinné důkazy (např. účetní doklady, evidence, dokumentace, faktury, smlouvy, listiny neoficiálního účetnictví apod.). Soudkyně rovněž v napadeném příkazu vysvětlila, že cestou dobrovolnosti by mohlo dojít ke zmaření úkonů trestního řízení.
11. Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění neodkladnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu, obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelovy, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07 či nálezu sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211). Ve věci rozhodnuté usnesením sp. zn. III. ÚS 231/05, pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu, přitom např. dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení." Nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí.
12. V dané věci postačí odkázat na odůvodnění napadeného příkazu, v němž je sice stručně, ale výstižně otázka neodkladnosti úkonu zdůvodněna, přičemž "ústavněprávního rozměru nabývá až deficit, kdy v daném případě neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani interpretací) jakkoli seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu" (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 907/13). V protokolu o provedení prohlídky ze dne 23. 10. 2014 je zcela srozumitelně popsáno, že prohlídka jako neodkladný úkon proběhla a z jakého důvodu se tak stalo. Lze konstatovat, že napadený příkaz a následné provedení prohlídky zachycené v již zmíněném protokolu není v rozporu ani se závěry učiněnými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014.
13. Pokud jde o stěžovatelem rozporovanou místní příslušnost, Ústavní soud se takovýmto námitkám ve své rozhodovací činnosti již opakovaně věnoval (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 566/12, II. ÚS 3935/12 či II. ÚS 445/13), přičemž je neshledal důvodnými a nevidí důvod k jinému závěru ani ve věci nynější. V §26 tr. řádu je určena příslušnost soudu pro provádění úkonů v přípravném řízení, a to tak, že je příslušný soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Pokud návrh podává vyšší státní zastupitelství, praxe i teorie připouští bez dalšího podání návrhu u kteréhokoli okresního soudu v obvodu jeho působnosti, nikoli tedy pouze u okresního soudu, v jehož obvodu má své sídlo. Ústavní soud je přesvědčen, že předmětná úprava místní příslušnosti soudu v přípravném řízení sleduje legitimní účel nezbytnosti, rychlosti a operativnosti jeho rozhodování, jakož i rovnoměrné zatížení okresních soudů, jež o úkonech v přípravném řízení mají rozhodovat.
14. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného příkazu tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecnému soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
15. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu