ECLI:CZ:US:2016:4.US.3096.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3096/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Mojmíra Kudláčka, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Pod Štandlem 2218, proti výrokům II. a III. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 11 VSOL 221/2014-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, č. j. 33 ICm 3023/2013-23 (KSOS 33 INS 4373/2013), zamítl incidenční žalobu stěžovatele, aby z majetkové podstaty dlužnice Mgr. Ley Szwedové byly vyloučeny ve výroku označené nemovitosti. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 7. 2015, č. j. 11 VSOL 221/2014-101, rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť v průběhu odvolacího řízení vzal stěžovatel žalobu zpět; navazujícími výroky II. a III. uložil dlužnici zaplatit stěžovateli náklady řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem.
Proti nákladovým výrokům usnesení vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 19. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud výroky zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že vrchní soud měl při určení odměny, kterou mu přiznal, vycházet z tarifní hodnoty odpovídající ceně předmětných nemovitostí, nikoli z tarifní hodnoty podle §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif").
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319), dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Takové okolnosti v projednávané věci neshledal. Napadené nákladové výroky byly odůvodněny ústavně konformním způsobem, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým vrchní soud na věc aplikoval podústavní právo, a tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů [usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. III. ÚS 341/97 (U 15/10 SbNU 387)]. Není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů.
Vrchní soud se otázkou podřazení věci konkrétní tarifní hodnotě výslovně zabýval, přičemž k aplikaci §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu dospěl s odkazem na sjednocený přístup soudní praxe. Vrchní soud sice mohl výslovně poukázat na konkrétní rozhodnutí reprezentující relevantní ustálenou judikaturu, z níž vycházel, toto opomenutí nicméně nemohlo samo o sobě vést k zásahu do ústavně zaručených práv; patrně vycházel např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 ICdo 13/2013, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2738/2013, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2014, dostupná na www.nsoud.cz. Ani stěžovatel ostatně neoznačil žádná konkrétní rozhodnutí, která by hovořila ve prospěch podřazení věci tarifní hodnotě, jak požadoval; vyjádřil toliko obecný nesouhlas s postupem obecného soudu.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu