ECLI:CZ:US:2016:4.US.3843.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3843/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti ELKO EP, s. r. o., se sídlem Palackého 493, 769 01 Holešov, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem Čechova 2, 750 00 Přerov, proti exekučnímu příkazu soudní exekutorky JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, č. j. 095 Ex 306/16-075 ze dne 16. září 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného exekučního příkazu, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv garantovaných čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu, proti stěžovatelce je vedena exekuce exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou pod sp. zn. 095 Ex 306/16. Ústavní stížností napadeným exekučním příkazem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 3 000 000 Kč za nesplnění povinnosti zdržet se chování specifikovaného v exekučním titulu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle brojí proti postupu exekutorky i oprávněné a má za to, že vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, pročež ústavní stížnost považuje za přípustnou.
Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval právě z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, přičemž na rozdíl od stěžovatelky došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 51/05 ze dne 3. 3. 2009 Ústavní soud konstatoval, že ustanovení §47 odst. 3 exekučního řádu (nyní odst. 5 citovaného ustanovení) sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, platná právní úprava jej však neponechává proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce podle §55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení §268 občanského soudního řádu.
Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.
V projednávaném případě stěžovatelka možnosti podat návrh na zastavení exekuce (jakož i návrh na odklad exekuce) využila, o tomto návrhu ovšem dle ústavní stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.
Ústavnímu soudu je známo, že dřívější ústavní stížnost stěžovatelky (proti exekučnímu příkazu č. j. 095 Ex 306/16-028 ze dne 7. 4. 2016) byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (a tedy byla posouzena jako přípustná). Recentní judikatura Ústavního soudu nicméně zdůrazňuje možnosti povinného bránit se proti exekučnímu příkazu návrhem na zastavení exekuce a obdobné ústavní stížnosti odmítá jako nepřípustné (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1260/16 ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 469/15 ze dne 27. 4. 2015 či sp. zn. I. ÚS 2181/12 ze dne 12. 9. 2013). Ostatně s ohledem na skutečnost, že před vydáním exekučního příkazu k uhrazení pokuty za nesplnění vykonatelným rozhodnutím uložené povinnosti exekutor nezkoumá, zda povinný skutečně neplní, neboť to je zkoumáno právě v rámci návrhu na zastavení exekuce, se tento postup jeví nejen jako odpovídající §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ale i jako přiléhavý procesní situaci, v níž se stěžovatelka ocitla.
Z uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2016
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka