ECLI:CZ:US:2018:2.US.2875.18.1
sp. zn. II. ÚS 2875/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Dobroslava Španěla, právně zastoupeného JUDr. Olgou Hubenou, advokátkou, AK se sídlem U Vážné studny 2334/11, Boskovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2018 č. j. 12 Co 538/2017-42 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 6. 2017 č. j. 9 EXE 1025/2017-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 23. 8. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí mj. pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Okresního soudu v Blansku byl zamítnut návrh stěžovatele na odklad a zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petrem Kociánem pod sp. zn. 137 EX 8105/17 na základě pověření Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 4. 2017 pod č. j. 9 EXE 1025/2017-20. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. Hlavním důvodem pro odklad či zastavení exekuce mělo být to, že stěžovatel podal proti předchozím rozhodnutím v jeho exekuční věci ústavní stížnost, u níž je pravděpodobnost, že jí bude vyhověno, "neboť je pravidlem, že pokud Ústavní soud během asi měsíce ústavní stížnost nezamítne, tak jí často vyhoví". Exekuční titul podle stěžovatele trpí hrubými procesními vadami, je materiálně nesprávný a zmatečný.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel zopakoval námitky z předchozího řízení a navrhoval, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření k odvrácení hrozící vážné škody a újmy stěžovateli prodejem jeho majetku, ze kterého by současně vznikl neoprávněný prospěch tzv. oprávněnému, firmě ZHAS Lysice a. s., a kterým by uložil nepokračování v exekučním řízení do konečného rozhodnutí Ústavním soudem. Prodejem nemovitostí by bylo právo stěžovatele dotčeno v takové míře, že jejich navrácení zpět by bylo velmi ztíženo či zcela znemožněno.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud nadán a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, jestliže porušením podústavního práva došlo současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nekonformní aplikací pramene práva nebo jeho ústavně nekonformní exegezí. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému soudnímu aktu, byly dodrženy ústavní limity, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 138/2000 in fine (N 53/21 SbNU 451), III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555), III. ÚS 351/04 (N 178/35 SbNU 375), III. ÚS 501/04 (N 42/36 SbNU 445), III. ÚS 606/04 (N 177/38 SbNU 421), III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57), IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371) aj.].
7. Není však úkolem Ústavního soudu přezkoumávat, zda v posuzované věci mělo dojít k odložení či zastavení exekuce. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o tom jsou dostatečným způsobem odůvodněna, zda obecné soudy nerozhodovaly formálně či zda neexistuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nic z toho Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Navíc i ústavní stížnost, o níž zejména stěžovatel opíral důvodnost svého návrhu na odklad či zastavení exekuce, byla usnesením ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2027/18 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti směšuje návrh na vydání předběžného opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu a na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Prvnímu z nich nemohl Ústavní soud vyhovět, neboť se týká pouze ústavních stížností proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, druhému návrhu nevyhověl, neboť k tomu neshledal relevantní důvody a ústavní stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu