ECLI:CZ:US:2018:4.US.3659.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3659/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti ELMO-PLAST a. s., se sídlem Alojzov 171, zastoupené JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017 sp. zn. 9 To 352/ 2017 a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 8. 2017 č. j. 4 KZN 1165/2015-414, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, kterým byla podle §79f odst. 2 trestního řádu zamítnuta její žádost o omezení zajištění peněžních prostředků na jejím účtu. Dále navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státního zástupce.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Peněžní prostředky na účtu stěžovatelky byly zajištěny na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 9. 8. 2016 č. j. KRPM-100961-380/TČ-2015-140080, a to až do výše 56 352 813 Kč. Stěžovatelka dne 24. 7. 2017 podala ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně žádost o omezení zajištění peněžních prostředků v rozsahu částky 3 509 872 Kč. Tato částka odpovídá poskytnuté dotaci na dodávku gravimetrie, přičemž stěžovatelka zdůrazňuje, že ze zprávy o daňové kontrole ze dne 30. 3. 2016, provedené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územním pracovištěm Prostějov, vyplývá, že ve vztahu k výběrovému řízení na dodávku gravimetrie nebylo ze strany stěžovatelky shledáno žádné pochybení a porušení rozpočtové kázně. Podobný výsledek měla podle stěžovatelky také kontrola provedená poskytovatelem dotace, tj. Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Podle stěžovatelky z rozhodnutí těchto specializovaných orgánů vyplývají zcela důvodné pochybnosti o tom, že v souvislosti s výběrovým řízením na dodávku gravimetrie došlo ke spáchání trestného činu dotačního podvodu podle §212 trestního zákoníku či trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 trestního zákoníku, tudíž není dostatečně odůvodněn závěr, že uvedená částka 3 509 872 Kč představuje výnos z trestné činnosti. Stěžovatelka zdůrazňuje, že finanční úřad měl k dispozici stejné údaje jako orgány činné v trestním řízení. Z tohoto důvodu pokládá za nepravdivé a nepřezkoumatelné tvrzení Krajského soudu v Brně, že finanční úřad ani poskytovatel dotace neměli při svém rozhodování všechny informace, kterými disponují orgány činné v trestním řízení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadených rozhodnutí a dalších písemných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení §79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím zachovává maximální zdrženlivost (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08, IV. ÚS 1935/09, IV. ÚS 1054/12 a další).
Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.
Ústavní soud dále podotýká, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků učiněná v rámci trestního řízení, jež se týká mj. stěžovatelky, již bylo podrobeno přezkumu, a to na základě její předchozí ústavní stížnosti. Ústavní soud usnesením ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. III. ÚS 4168/16 tuto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že zpráva finančního úřadu o daňové kontrole, na níž se stěžovatelka ve své argumentaci odvolává, pochází ze dne 30. 3. 2016, takže skutkový stav se v období mezi projednáním obou ústavních stížnosti v tomto směru nijak nezměnil.
Jak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, tak i Krajský soud v Brně v napadených usneseních shodně a správně konstatovali, že při posuzování důvodnosti podezření ze spáchání trestného činu nejsou nijak vázáni závěry finančního úřadu ani poskytovatelem dotace. Nezávisle na těchto subjektech proto mohou a musí posuzovat též splnění podmínek pro další trvání zajištění peněžních prostředků.
Opět je třeba připomenout, že zpráva finančního úřadu o daňové kontrole, která podle stěžovatelky zpochybňuje podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s výběrovým řízením na dodávku gravimetrie, pochází ze dne 30. 3. 2016. Přitom k samotnému zajištění peněžních prostředků došlo - jak již bylo uvedeno - až usnesením policejního orgánu ze dne 9. 8. 2016, tedy několik měsíců po této zprávě. Existenci této zprávy proto nelze považovat za důvod, který by byl způsobilý vést ke změně rozsahu zajištění peněžních prostředků.
Ústavní soud dodává, že z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně vyplývá, že proti stěžovatele, jakož i proti dalším osobám, bylo v předmětné věci již zahájeno trestní stíhání, a to pro zločiny dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a další trestné činy. Touto trestnou činností měla stěžovatelka získat výnosy ve výši nejméně 56 514 459,31 Kč, což odpovídá celé částce peněžních prostředků, které byly na účtu stěžovatelky zajištěny. Je tedy zřejmé, že důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti (v celém rozsahu) nejenže nebyla oslabena, ale naopak zesílila a vyústila v zahájení trestního stíhání. Případné vyvracení či zpochybňování vzneseného obvinění je již záležitostí obhajoby uplatňované právě v rámci samotného trestního stíhání.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2018
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu