ECLI:CZ:US:2019:1.US.1207.18.1
sp. zn. I. ÚS 1207/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci společnosti Building support and management, s. r. o., se sídlem Krakovská 583/9, Praha 1, IČ: 27448053, zastoupené JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem Václavské nám. 846/1, Praha 1, proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 87/2017-394 ze dne 30. 11. 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 4. 4. 2018, usilovala stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též "městský soud"). Ten na jednu stranu vyhověl jejímu odvolání a změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 140/2014-279 ze dne 16. 8. 2016 tak, že zamítl žalobu obce Sluštice (dále jen "vedlejší účastnice"), kterou se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení částky 5 152 600 Kč s příslušenstvím (výrok I. napadeného rozhodnutí), současně se ale rozhodl nepřiznat v řízení úspěšné stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a to s odkazem na ustanovení §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila jednak nesouhlas s důvody, jež odvolací soud vedly k užití moderačního práva, zakotveného v ustanovení §150 o. s. ř. Především však namítala překvapivost takového postupu odvolacího soudu, jenž účastníky řízení na zamýšlenou aplikaci citovaného ustanovení předem neupozornil a nedal jim tak možnost, aby k této otázce předložily svá tvrzení či důkazní návrhy. Tím podle stěžovatelky městský soud porušil její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud při té příležitosti z databáze infosoud.justice.cz zjistil, že dne 11. 4. 2018 bylo proti rozhodnutí městského soudu č. j. 17 Co 87/2017-394 ze dne 30. 11. 2017 podáno vedlejší účastnicí dovolání. O tomto dovolání následně Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem č. j. 32 Cdo 3038/2018-434 ze dne 29. 5. 2019, jímž rozhodnutí městského soudu i jemu předcházející rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z řečeného je zjevné, že v nyní projednávaném případě odpadla základní podmínka pro uplatnění ústavní stížnosti, jejímž prostřednictvím lze podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadnout pouze pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti rozsudku městského soudu ze dne 30. 11. 2017, který byl zrušen dovolacím soudem a formálně právně již tedy neexistuje. Rozhodnutí, které právně neexistuje, není způsobilé vyvolat vůči stěžovatelce jakékoliv účinky a nemůže být ani předmětem ústavního přezkumu [srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), sp. zn. III. ÚS 1999/08 ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2570/11 ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 1826/13 ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1303/13 ze dne 15. 4. 2014 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2019
Tomáš Lichovník
soudce zpravodaj