ECLI:CZ:US:2019:1.US.3414.19.1
sp. zn. I. ÚS 3414/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Pileckého, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 193/2019-114 ze dne 15. 8. 2019 a usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 14 C 54/2019-38 ze dne 1. 4. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 10. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo stěžovateli předběžným opatřením zakázáno provádění stavby a stavebních úprav, a to způsobem a v místě blíže popsaném ve výroku napadeného usnesení. Současně bylo stěžovateli uloženo, aby se zdržel obtěžování vedlejšího účastníka (obec Rybníky) vnikem imisí, a to způsobem a v místě blíže popsaném ve výroku napadeného usnesení. O stěžovatelem podaném odvoláním rozhodl krajský soud tak, že je ve vztahu k části usnesení soudu prvního stupně odmítl a v části potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituloval obsah řízení před obecnými soudy a namítl, že vedlejším účastníkem předložené důkazy neprokazují nutnost zatímní úpravy poměrů mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem. Odvolací soud nebral v potaz časové určení předložených důkazů, tj. zda zachycují stav na předmětných pozemcích stěžovatele ke dni podání návrhu na předběžné opatření. Dále stěžovatel namítl, že stavebníkem není on ale pan Vladimír Remeník, bydlící na Tchaj-wanu. Stěžovateli nelze klást k tíži provádění stavební činnosti na jeho pozemcích, neboť s touto nikdy nevyslovil souhlas. Prováděné práce jsou dle jeho mínění nezbytné z toho důvodu, aby bylo zabráněno vzniku škod. Stavební práce bylo třeba vykonat podle mínění stěžovatele okamžitě, a to bez ohledu na to, zda bylo vydáno příslušné stavební povolení. Rozhodnutími obecných soudů mělo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů v konkrétních případech jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu, kterému nepřísluší zasahovat do pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), usnesení sp. zn. II. ÚS 2010/12 ze dne 28. 6. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 49/16 ze dne 2. 2. 2016; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Jeho povinností je zkoumat, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti omezeném tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 171/04 ze dne 21. 6. 2004, usnesení sp. zn. III. ÚS 155/13 ze dne 5. 2. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 641/15 ze dne 9. 3. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 1997/15 ze dne 21. 7. 2015 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 91/16 ze dne 9. 2. 2016 a mnohá další).
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí co do námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným. Ze zevrubného odůvodnění jak nalézacího, tak i odvolacího soudu je zřejmé, že tyto se s námitkami vznesenými stěžovatelem řádně vypořádaly. Z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout. Nad nezbytnou míru odůvodnění odkazuje Ústavní soud na své usnesení sp. zn. IV. ÚS 121/10, v němž v souvislosti s budováním tzv. černých staveb konstatoval, že nelze akceptovat praxi některých stavebníků, kteří obcházejí zákon tím, že nejprve realizují stavbu samotnou, a to i s vědomím, že jim bude uložena ze strany stavebního úřadu finanční sankce (kterou si již rozpočtují v nákladech stavby) a teprve poté se její existenci snaží uvést do souladu se zákonem.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu