ECLI:CZ:US:2019:2.US.3392.19.1
sp. zn. II. ÚS 3392/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele A. G., zastoupeného Mgr. Simonou Votřelovou, advokátkou, se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Hradci Králové č. j. 4 Nt 2737/2019-5 ze dne 13. 8. 2019 a proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému Okresním soudem v Hradci Králové č. j. 4 Nt 2724/2019-5 ze dne 12. 8. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zákazu pokračování v porušování práv stěžovatele Policií České republiky a příkazu obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovních prohlídkách, sepsaných Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje, Odborem hospodářské kriminality SKPV, dne 20. 8. 2019 a 23. 8. 2019 pod sp. zn. KRPE-44743/TČ-2019-170080 z důvodu porušení svého ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítá i porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že předmětné prohlídky byly provedeny v bytové jednotce a v automobilu užívaných stěžovatelem. Obě prohlídky byly odůvodněny obdobně. Soudy ve svých rozhodnutích vysvětlily, že souhlasí s názorem státního zástupce, že provedení úkonů nesnese odkladu (je dána jejich neodkladnost), protože věc není zadokumentována v rozsahu, aby bylo možno rozhodnout o zahájení trestního stíhání konkrétních osob. Pokud by úkony nebyly provedeny, nedošlo by k zadokumentování rozhodných okolností vztahujících se k páchání trestné činnosti a tuto trestnou činnost prokazující, potřebných k jejímu objasnění. Je přitom dána obava, že v případě neprovedení úkonů by mohlo dojít ke ztrátě důkazních prostředků (když trestné jednání je pácháno vysoce sofistikovaně, dlouhodobě, pachatelům hrozí vysoký trest, a nelze vzhledem k těmto okolnostem očekávat, že osoby na něm zúčastněné budou spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení). Důvodnost vydání záznamu o zahájení úkonů přípravného řízení a dalšího vedení prověřování (tj. závěrů o propojení spol. JIP východočeská a.s. se subjekty na pozicích tzv. missing traderů, resp. bufferů atd.) je dle názoru soudu dostatečně podložena předloženým spisovým materiálem.
3. Soud vycházel z argumentace orgánů činných v trestním řízení, že v souvislosti s dovozem zejména potravinářských komodit od tzv. reálných dodavatelů často z jiných členských států EU, došlo k vytvoření řetězce plátců daně z přidané hodnoty za účasti většího počtu tzv. dodavatelsko-odběratelských subjektů, v nichž obchodní korporace JIP východočeská a.s. na pozici tzv. "Profit Takera" (koncového článku profitujícího ze zapojení v řetězci) nárokovala odpočet daně z přidané hodnoty tzv. vstupu z přijatých zdanitelných plnění v podobě pořízení komodit potravinářského zboží - nápojů, apod. od tuzemských dodavatelů (dalších článků řetězce - tzv. missing traderů) - konkrétně společnost P.S.P. Praha s.r.o., PCC Highlands s.r.o., atd., i přesto, že tyto subjekty řádně neplnily své daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty, když nepodávaly přiznání k dani z přidané hodnoty, příp. daňová přiznání sice podávaly, ale daň z přidané hodnoty zinkasovanou v rámci fakturace jimi vystavené v souvislosti s uskutečňováním obchodů - tj. dodáváním komodit spol. JIP východočeská a.s. - státu neodváděly (nehradily), příp. hradily pouze zčásti, příp. vykazovaly toliko minimální vlastní daňovou povinnost s ohledem na uplatnění další fiktivní fakturace (tzv. nákladové) v podobě reálně neuskutečněných přijatých plnění - fiktivně deklarovaných pořízení zboží či služeb v tuzemsku (spojovaných s nárokem na odpočet DPH tzv. na vstupu), apod. Jako mezičlánek - tzv. buffer k zastření rozhodných okolností v řetězcích příp. vystupovaly další subjekty - např. spol. UNIBRANDS CZ, s.r.o.
4. V napadených rozhodnutích pak byl stěžovatel ustanoven jako osoba vykonávající v rozhodném období (od 4. 12. 2015 doposud) jednatele obchodní korporace UNIBRANDS CZ s.r.o. coby subjektu na pozici tzv. buffera. Podle napadených rozhodnutí lze tedy důvodně očekávat, že v místě jím užívaném se budou nacházet věci důležité pro trestní řízení, podstatné pro objasnění věci, v podobě podkladů z účetnictví spol. JIP východočeská a.s. i subjektů tzv. ovládaných (missing traderů, apod.), podkladů ohledně komunikace s tzv. reálnými dodavateli komodit zpravidla z jiných členských států EU k zajištění zájmových dodávek zboží, podkladů k zajištění profinancování zájmových obchodů, podkladů k nakládání s docíleným výnosem z trestného jednání, apod. Účelem navrhovaného úkonu bylo zajištění u dané osoby (resp. v prostorách jí užívaných) veškerých materiálů (dokumentů) ve věcně, listinné i elektronické podobě (na nosičích dat v podobě výpočetní techniky, datových úložišť, CD a DVD, jakkoliv souvisejících s předmětem trestního řízení - zejména dokumentů souvisejících se zajišťováním dodávek komodit potravinářského zboží do spol. JIP východočeská a.s., k účasti subjektů na pozicích tzv. missing traderů resp. bufferů na těchto obchodech, dokumentů souvisejících se zajištěním vedení účetnictví a podávání daňových přiznání dotčených subjektů, resp. i prvotního účetnictví jako takového, účetních výkazů, daňových přiznání, atd., dokumentů s obsahem interní komunikace zájmových osob (např. mailové apod.), dále i dokumentů, z nichž bude vyplývat nakládání s výnosem z trestného jednání docíleného daňové povinnosti spol. JIP východočeská a.s., dokumentů, z nichž bude zřejmá aktivní účast osob zúčastněných na páchaném trestném jednání, a v neposlední řadě i případných výnosů z trestného jednání či jejich ekvivalentů v podobě tzv. náhradních hodnot.
5. Stěžovatel ve své stížnosti poukazuje na to, že domovní prohlídka i prohlídka jiných prostor znamenají zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Tvrdí, že před domovní prohlídkou mu nebylo adresováno upozornění na povinnost vydat věci, tudíž nebyl poučen a informován. Stěžovatel se též domnívá, že napadené příkazy byly vydány bez řádného odůvodnění. Podle něj totiž příkazy neobsahují bližší specifikaci toho, co má být vůbec předmětem prohlídky, rovněž se domnívá, že chybí dostatečné vyhodnocení či přezkoumání správnosti skutečností uvedených policejními orgány ze strany rozhodujícího soudce. Dále pak polemizuje s věcnými tvrzeními a poukazuje na nemožnost, aby se společnost UNIBRANDS podílela na krácení daně. Závěrem též namítá, že o napadených příkazech rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť uváděná činnost byla spáchána jinde, než uvedly orgány činné v trestním řízení.
6. Ústavní soud následně posoudil obsah projednávané ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích zamítavých rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
7. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout i závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení či dokonce úkonům jej předcházejícím má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, respektive zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v případných následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 25. 1. 2006 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1477/09 ze dne 25. 6. 2009; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz).
9. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť "spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, respektive prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti". V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž je současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263)].
10. Domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor může být za zákonných podmínek nařízena také jako neodkladný či neopakovatelný úkon. V tom případě je z hlediska ústavněprávního žádoucí podrobné písemné zdůvodnění tohoto charakteru úkonu v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351) nebo nález sp. zn. III. ÚS 761/14 ze dne 21. 5. 2014 (N 103/73 SbNU 659)]. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a 2 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení sp. zn. III. ÚS 1581/11 ze dne 11. 8. 2011].
11. Napadené příkazy k prohlídkám popsaným ústavněprávním požadavkům vyhovuje. Jejich odůvodnění se neomezuje na pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení či jejich citaci; naopak jsou v něm řádně specifikovány důvody opodstatňující provedení domovní prohlídky. Je v něm vysvětlen skutkový základ, na jehož základě dospěly příslušné orgány k závěru o souvislosti mezi stěžovatelem a prověřovanou trestnou činností, tedy k důvodnému podezření, že v dotčených prostorách užívaných stěžovatelem se mohou nacházet věci (důkazy) mající význam pro trestní řízení. Rovněž je v příkazu rámcově vymezen okruh těchto věcí, které mohou být významné pro trestní řízení a mají být získány nařizovanou prohlídkou. Odůvodnění napadeného příkazu je tedy z ústavněprávního pohledu dostatečné, a to i při uvážení, že stěžovatel jako jeho adresát není osobou obviněnou v dané trestní věci. Ústavní soud rovněž neshledává žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že by rozhodující soudci v daném případě nedostáli své úloze či že by zde byla snížena efektivita soudní ochrany. Ústavní soud neshledal ani důvodnou námitku nepříslušnosti konkrétního soudu, ostatně tato námitka může být ještě vznesena v dalších fázích případného trestního řízení proti stěžovateli.
12. Za dostatečné Ústavní soud považuje odůvodnění napadených příkazů i z hlediska neodkladnosti a neopakovatelnosti nařizované prohlídky; tento charakter nařizované prohlídky je v příkazech odůvodněn zvlášť a výslovně a není nutno jej "jen" odvozovat z okolností případu seznatelných z příkazu či z trestního spisu.
13. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků ani postupem policejního orgánu při jejím provádění nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jak je namítáno v ústavní stížnosti. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu