ECLI:CZ:US:2019:2.US.345.19.1
sp. zn. II. ÚS 345/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018 č. j. 101 Co 335/2018-1521 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 5. 2017 č. j. 42 P 502/2012-M49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18, sp. zn. II. ÚS 63/18, sp. zn. II. ÚS 64/18, sp. zn. IV. ÚS 2542/18, sp. zn. I. ÚS 3825/18, sp. zn. IV. ÚS 4330/18). Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to už při podání ústavní stížnosti (pozn. v ústavní stížnosti ze dne 21. 11. 2018 vyjádřil názor, že zastoupení advokátem není náležitostí návrhu na zahájení řízení; ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. I. ÚS 3825/18). Ústavní soud dále zjistil, že již v předchozí větě zmíněné ústavní stížnosti uvedl, že dne 26. 9. 2018 požádal advokátky JUDr. Kateřinu Balcarovou a Mgr. Bc. Kateřinu Rychterovou, aby jej zastupovaly v řízení před ústavním soudem proti touto ústavní stížností napadeným usnesením, obě odmítly. V ústavní stížnosti ze dne 28. 12. 2018 (vedené pod sp. zn. IV. ÚS 4330/18) konstatoval, že se na tytéž advokátky obrátil dne 1. 11. 2018 se žádostí o zastupování před Ústavním soudem vůči jiným usnesením, obě opět odmítly. V nyní posuzované věci informoval, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze mu bylo doručeno dne 28. 11. 2018, dne 29. 11. 2018 požádal výše uvedené advokátky, aby jej zastupovaly v řízení před ústavním soudem proti napadeným usnesením, ale obě nesouhlasily, tudíž dne 28. 12. 2018 podal České advokátní komoře žádost o určení advokáta, vyrozumění, zda a jak o této žádosti bylo rozhodnuto, dosud neobdržel (shodně v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 346/19).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn, přitom z výše uvedených zjištění plyne, že se údajně obracel na advokátky (žádost nijak nedokládá), které mu právní pomoc odmítly, tudíž bylo možné předpokládat i další odmítnutí. S časovým odstupem po odmítnutí požádal Českou advokátní komoru (opět žádnou žádost nedoložil). Za této situace by poskytnutí další lhůty pro sepsání formálně a obsahově řádné ústavní stížnosti představovalo neodůvodněné zvýhodnění vůči stěžovatelům, kteří bezvadnou ústavní stížnost podávají v zákonné lhůtě.
6. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud, stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2543/18 a III. ÚS 346/19, uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj