ECLI:CZ:US:2019:3.US.534.19.1
sp. zn. III. ÚS 534/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hasenkopfa, zastoupeného Mgr. Markétou Esslerovou, advokátkou, sídlem Malé náměstí 73, Benešov, proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 11. prosince 2018 č. j. 12 C 188/2018-42, za účasti Okresního soudu v Benešově, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 23/665, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 12 C 188/2018 se podává, že I. výrokem rozsudku okresního soudu ze dne 11. 12. 2018 č. j. 12 C 188/2018-42 bylo rozhodnuto, že stěžovatel jako žalovaný je povinen zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 869 Kč a příslušenství ve výši 48,49 Kč. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč.
3. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že věc projednal a rozhodl při jednání dne 11. 12. 2018, ačkoliv stěžovatel žádal o odročení, a to proto, že stěžovatel přes výzvu soudu nedoložil svou žádost o odročení - tedy tvrzenou skutečnost, že dne 11. 12. 2018 musí jet se zdravotní dokumentací do Ústřední vojenské nemocnice v Praze (dále jen "nemocnice") k ústní konzultaci. Z předloženého rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti stěžovatele totiž tato skutečnost vůbec nevyplývá. Naopak z tohoto dokladu vyplývá, že zdravotní stav stěžovatele (v pracovní neschopnosti je od 1. 11. 2018) umožňuje vycházky, a tedy i účast u jednání soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že z jednání, které bylo před okresním soudem nařízeno na den 11. 12. 2018 v 13,30 hodin, se řádně a včas dne 3. 12. 2018 omluvil. Současně požádal o odročení jednání. Důvodem byl zhoršující se zdravotní stav stěžovatele, kdy mu byla stanovena diagnóza a dne 1. 11. 2018 vystaven lékařem doklad o pracovní neschopnosti. Kopii dokladu o pracovní neschopnosti stěžovatel soudu doručil dne 10. 12. 2018. Dne 11. 12. 2018, tedy v den soudního jednání, byl stěžovateli v nemocnici při osobní konzultaci zdravotního stavu sdělen termín operačního zákroku, který se následně uskutečnil dne 24. 1. 2019. Okresní soud však neakceptoval omluvu stěžovatele z jednání s žádostí o odročení jednání a jednal v jeho nepřítomnosti. Soudnímu jednání nebyla přítomna ani vedlejší účastnice. Pro vynesení rozsudku tak podle stěžovatele nebyly splněny podmínky řízení podle §101 odst. 3 ve spojení s §157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel má za to, že postupem okresního soudu mu bylo odňato právo účastnit se soudního jednání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, tak, jako tomu je právě v nyní posuzované věci, jestliže ji představuje peněžní částka jistiny 869 Kč.
8. Ústavní soud připomíná, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (předmětem sporu je částka ve výši 869 Kč s příslušenstvím), lze považovat za bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí, mezi něž se řadí nejen věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání [§202 odst. 2 o. s. ř.], nýbrž i dovolání [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], je s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele ústavní stížnost v podstatě vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 248/01, ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421), ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, ze dne 13. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09 a ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 686/17 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jsou podle Ústavního soudu ústavní stížnosti v bagatelních věcech zjevně neopodstatněné, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Ústavní soud uvedl, že takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
9. Stěžovatel namítá porušení svých procesních základních práv, konkrétně práva na soudní ochranu a práva na projednání jeho věci v jeho přítomnosti (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Tato práva však nejsou právy samoúčelnými, jejich uplatňování je vždy vázáno na právo hmotné, v dané věci na právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny, přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. U bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i porušení základních práv účastníka řízení, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu u stěžovatele brojícího proti rozsudku v bagatelní věci.
10. V nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89) Ústavní soud vyslovil, že pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; i když právní úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem dosud nezná, nelze přezkum takových soudních rozhodnutí Ústavním soudem zcela vyloučit, avšak jen za podmínky, půjde-li o intenzitu zásahu kolidující s podstatou a smyslem základního práva a svobody nebo bude-li zpochybněna právní jistota účastníků soudního řízení v důsledku chybějící kognice soudů vyšších stupňů, popř. významné nejednotnosti v rozhodování nalézacích soudů. O uvedený případ však v posuzované věci nejde.
11. Ze spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel žádal o odročení jednání, avšak ani přes výzvu soudu nedoložil, že dne 11. 12. 2018 musí jet se zdravotní dokumentací do nemocnice k ústní konzultaci. Stěžovatel soudu doložil pouze rozhodnutí o své dočasné pracovní neschopnosti od 1. 11. 2018, ze kterého však tato skutečnost nevyplývá. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že zdravotní stav stěžovatele umožňuje vycházky a tedy i účast u jednání soudu. Závěru okresního soudu obsaženému v napadeném rozhodnutí, že stěžovatel přes výzvu soudu nedoložil, že se nařízeného jednání soudu nemůže zúčastnit z důvodu, že dne 11. 12. 2018 musí jet se zdravotní dokumentací do nemocnice, stejně tak jeho postupu, kdy věc projednal a rozhodl bez přítomnosti stěžovatele, proto nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
12. Ústavní soud konstatuje, že okresní soud postupoval ústavně konformním způsobem, když v předmětné věci dovodil, že stěžovatel ani přes výzvu soudu dostatečným způsobem nedoložil svoji neúčast na jednání soudu konaném dne 11. 12. 2018, a proto věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná, a to i s ohledem na bagatelnost žalované částky.
13. Ústavní soud považuje argumentaci okresního soudu rozvedenou v jeho napadeném rozhodnutí za ústavně souladnou a srozumitelnou. Okresní soud rozhodl v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
14. Ani k vyhovění návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí okresního soudu Ústavní soud neshledal v průběhu řízení žádný důvod.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu