ECLI:CZ:US:2019:3.US.671.19.1
sp. zn. III. ÚS 671/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele hlavní město Praha, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, právně zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1 - Nové Město, proti II. a III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2019 č. j. 19 Co 361/2018-430, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Antonína Janečka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených základních práv na soudní ochranu, na právní pomoc a na rovnost účastníků v řízení před soudem podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, k ní přiložené kopie ústavní stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 12. 2017 č. j. 14 C 24/2013-302 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení vedeném u obvodního soudu domáhal vůči vedlejšímu účastníkovi zaplacení částky 300 000 Kč z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy. Obvodní soud vyhověl uplatněnému nároku stěžovatele a zavázal vedlejšího účastníka zaplatit mu částku 300 000 Kč a za náklady řízení 204 728 Kč.
3. K odvolání vedlejšího účastníka městský soud rozsudkem ze dne 9. 1. 2019 č. j. 19 Co 361/2018-430 rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a v části týkající se nákladů řízení jej změnil tak, že jejich výše činí 18 630 Kč. Současně zavázal vedlejšího účastníka k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 1 089 Kč. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek městského soudu ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení v obou stupních, protože soudem mu nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. K porušení práv stěžovatele mělo podle jeho tvrzení dojít rozhodnutím městského soudu o nákladech řízení v rozporu s §142 a násl. občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), když městský soud nepovažoval náklady právního zastoupení stěžovatele za účelně vynaložené s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 (N 45/68 SbNU 449). Podle stěžovatele ale toto rozhodnutí na jeho věc nedopadá a postup městského soudu a jeho podle stěžovatele nesprávné právní posouzení nároku na náhradu nákladů řízení považuje za nesprávné a nespravedlivé, což mělo mít za následek porušení jeho ústavně zaručených práv.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na skutečnost, že je účastníkem velkého množství soudních sporů a zajištění individuálního přístupu ke každému z těchto sporů vlastním aparátem není v personálních a materiálních možnostech stěžovatele. V předmětném řízení využil své ústavně zaručené právo na právní pomoc zcela legitimně a náklady s právním zastoupením tak není možno považovat za neúčelně vynaložené. Proto se soud neměl omezit pouze na přiznání náhrady nákladů vynaložených na soudní poplatek a paušální náhrady podle §151 odst. 3 o. s. ř., ale stěžovateli měla být podle jeho přesvědčení přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Nepřiznáním náhrady nákladů právního zastoupení došlo podle tvrzení stěžovatele k zásahu do jeho práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. V této souvislosti svou argumentaci podporuje poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 1081/17 (N 184/87 SbNU 41).
6. Podle stěžovatele je nepřiznání mu nákladů právního zastoupení v rozporu s jeho právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a takový postup porušuje i zásadu rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny. Dovozuje, že tato práva jsou přiznána každému, tj. i územnímu samosprávnému celku, který nelze jako účastníka řízení sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů řízení odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Stěžovatel brojí toliko proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení. K přezkumu nákladových výroků rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zpravidla nepřistupuje, jelikož tato rozhodnutí jsou výlučně doménou těchto soudů, a i když se spor o náklady řízení může citelně dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, pročež práva jimi dotčená nemohou být sama o sobě předmětem ochrany poskytované Ústavním soudem [např. usnesení ze dne 1. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. II. ÚS 130/98, ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02, ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02, ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. III. ÚS 255/05, ze dne 4. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 133/10 a ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 1958/19, dostupná na http://nalus.usoud.cz, a nález ze dne 12. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 1531/07 (N 189/47 SbNU 461)].
11. Za této situace ingerence Ústavního soudu přichází do úvahy pouze v případě intenzivního zásahu do některého z ústavně zaručených základních práv či svobod, přičemž předpoklad úspěšného uplatnění ústavní stížnosti by mohl být naplněn při existenci extrémního vybočení ze standardů výkladu a použití právních norem, jež jsou pro posouzení věci obecnými soudy rozhodující, v důsledku kterých by napadené rozhodnutí obsahovalo prvek libovůle, svévole nebo extrémního rozporu s prvky spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. III. ÚS 1817/07 (N 81/49 SbNU 177)]. Takovéto okolnosti a z nich plynoucí existenci ústavněprávně relevantní újmy na právech stěžovatele ale Ústavní soud v jeho věci neshledal.
12. Městský soud svůj výrok o nákladech řízení řádně a přesvědčivě odůvodnil, a jeho rozhodnutí zohledňuje i rozhodovací praxi soudů v otázce přiznávaní nákladů právního zastoupení účastníkům řízení, kteří disponují vlastním aparátem umožňujícím jim kvalifikovaně hájit svá práva v soudním řízení. Ústavní soud přitom v minulosti takovýto postup aproboval jako přípustný, a v nyní posuzované věci neshledal důvod se od této rozhodovací praxe odchýlit [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne sp. zn. II. ÚS 376/12, ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365) a ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09 (N 137/66 SbNU 115)].
13. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu