ECLI:CZ:US:2019:4.US.1806.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1806/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti J. M. a M. M., zastoupených Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 4. března 2019 č. j. 2 ZN 1206/2016 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 10. ledna 2019 č. j. KRPS-263178-161/TČ-2016-010381, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 3. 6. 20196 se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora označených rozhodnutí.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, SKP OHK (dále jen "policejní orgán") bylo rozhodnuto o odložení věci podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit podezřelý R. F., a to z důvodu, že v dané věci nejde o podezření ze zločinu a není na místě věc vyřídit jinak. Stížnost stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně (dále též "okresní státní zastupitelství") zamítla jako nedůvodnou a napadené usnesení policejního orgánu pro jeho nezákonnost zrušila. Z odůvodnění usnesení státního zastupitelství je zřejmé, že policejnímu orgánu bylo uloženo, aby prověřil, zda jednání obviněného nenaplňuje znaky jiného trestného činu (podvodu), a podle výsledků prověřování rozhodl.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že se neshodují s argumentací odkazující na judikaturu Nejvyššího soudu, neboť ta na předmětné jednání podezřelého nedopadá. Poškození stěžovatelé nepředávali podezřelému zálohy na dílo jako takové, aby mohly být vnímány jako postupné placení ceny díla a mohly přecházet do majetku podezřelého (ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu), ale na výslovnou žádost podezřelého poskytovali finanční prostředky na nákup konkrétních položek materiálu či obstarání konkrétní služby, k čemuž následně nedošlo. Lze tak mít za to, že došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, kdy poškození svěřili podezřelému finanční prostředky ke konkrétnímu dílčímu účelu v rámci provádění díla, nicméně podezřelý prostředky pro tento účel nepoužil, přisvojil si je a naložil s nimi zcela odlišně. Stěžovatelé nevyloučili, že by se mohlo jednat i o jednání podvodné, nicméně primárně se ztotožňují s právní kvalifikací jednání podezřelého jako zpronevěry.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost obsahuje všechny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky její přípustnosti. Je tomu tak proto, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti vyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), v opačném případě je ústavní stížnost podle §75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná.
Za procesní prostředek k ochraně práva považuje zákon jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena. Pojem "vyčerpání" však znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí o něm (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 554; shodně rovněž např. usnesení sp. zn. II. ÚS 209/01 ze dne 19. 7. 2002, usnesení sp. zn. IV. ÚS 826/08 ze dne 29. 4. 2008, usnesení sp. zn. II. ÚS 326/16 ze dne 3. 2. 2016 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
Pro posouzení přípustnosti posuzované ústavní stížnosti směřující proti usnesení okresního státního zastupitelství, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. řádu je relevantní ustanovení §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti; v posuzované věci dohled Městského státního zastupitelství v Praze nad postupem okresního státního zastupitelství. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691) vyložil, že považuje žádost o výkon dohledu za obecně účinný opravný prostředek pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a že do budoucna bude stížnosti, u nichž stěžovatelé nevyužili žádost o dohled k nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, odmítat pro nevyčerpání všech procesních prostředků nápravy.
K dotazu Ústavního soudu právní zástupce stěžovatelů sdělil, že žádost o výkon dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství podána nebyla.
Je tedy zřejmé, že stěžovatelé nesplnili jednu z podmínek přípustnosti ústavní stížnosti, neboť před jejím podáním nepožádali Městské státní zastupitelství v Praze o výkon dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství ve věci sp. zn. 2 ZN 1206/2016 a nevyčkali jeho výsledku.
K napadenému usnesení policejního orgánu ze dne 10. ledna 2019 č. j. KRPS-263178-161/TČ-2016-010381 lze dodat, že předmětné rozhodnutí právně neexistuje, neboť je okresní státní zastupitelství zrušilo. Rozhodnutí, které právně neexistuje, není způsobilé vyvolat vůči stěžovatelům jakékoliv účinky a nemůže být ani předmětem ústavního přezkumu (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011, U 1/60 SbNU 759, usnesení sp. zn. III. ÚS 1999/08 ze dne 27. 11. 2009, usnesení sp. zn. II. ÚS 2570/11 ze dne 8. 11. 2012 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2019
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka