ECLI:CZ:US:2019:4.US.3679.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3679/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Hedvikou Vítkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 310/2019-30 ze dne 9. září 2019 a Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 4 Nt 1624/2019-8 ze dne 22. srpna 2019, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Napadeným usnesením Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby podle §73b odst. 1 trestního řádu, za použití §68 odst. 1 stejného zákona, z důvodu obavy, že stěžovatel bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, případně jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.
2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti předmětnému usnesení okresního soudu zamítl jako nedůvodnou. Usnesením vedlejšího účastníka č. j. 2 KZV 22/2019-139 ze dne 30. září 2019 byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu, neboť výpovědi stěžejních svědků již byly zajištěny a pominula obava, že by stěžovatel mohl na skupinu svědků působit s cílem ovlivnit jejich výpovědi ve svůj prospěch.
3. Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeným usnesením okresního soudu a krajského soudu; namítá v ní porušení svých základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel v napadených usneseních spatřuje porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy.
4. Stěžovatel předně namítá, že o jeho vzetí do vazby nerozhodoval místně příslušný soud, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce a na soudní ochranu. Podle stěžovatele místní příslušnost okresního soudu nemůže být dána, jelikož v jeho obvodu nebyl spáchán trestný čin. Stěžovatel dále tvrdí, že napadené usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, postrádá jakoukoliv individualizaci ve vztahu ke stěžovateli. Odůvodnění usnesení je shodné s rozhodnutím o vzetí do vazby I. P., který je v předmětné věci spoluobviněným a zároveň bratrem stěžovatele, i přes to, že předmětná usnesení byla vydána rozdílnými soudci. Usnesení o vzetí do vazby je podle stěžovatele odůvodněno unifikovaně, bez jakékoliv úvahy rozhodujícího soudce, řádného hodnocení důkazů a pečlivého posouzení okolností daného případu. Z napadených usnesení rovněž podle stěžovatele nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující určitou obavu z působení stěžovatele na třetí osoby. Jelikož obecné soudy nevzaly v úvahu všechny skutečnosti, které vyplynuly z dosavadního prověřování (např. výslech jedné ze svědkyň), zasáhly neoprávněně do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. V poslední části stížnosti pak stěžovatel tvrdí, že obecné soudy neposoudily předběžnou otázku rozhodnou pro vzetí do vazby, zda je trestní stíhání stěžovatele důvodné a zda má oporu v zákonných ustanoveních.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
6. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2583/19 ze dne 15. 10. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud není vrcholným článkem soustavy obecných soudů, nýbrž je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a jeho úkolem je přezkoumávat rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Posláním Ústavního soudu není plnit funkci instančního přezkumu rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]; jeho zásah do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález sp. zn. IV. ÚS 689/05 ze dne 12. 12. 2005 (N 225/39 SbNU 379)].
7. První argumentační linie stěžovatele v nyní projednávané věci směřuje proti naplnění jedné z podmínek trestního řízení - místní příslušnosti. Ústavnímu soudu neuniklo, že stěžovatel předmětnou námitku v předchozích řízeních vůbec neuplatnil, jak vyplývá mimo jiné z protokolu o vazebním zasedání ze dne 22. srpna 2019 i z odůvodnění stížnosti stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Jeho námitka je nicméně neopodstatněná, neboť okresní soud k vydání napadeného usnesení příslušný v dané věci byl. Místní příslušnost soudu neměla být odvozena od místně příslušného finančního úřadu jiných společností, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž se odvozuje od příslušného správce daně společnosti, ve které stěžovatel působí jako člen představenstva. Jelikož si společnost X, plní své daňové povinnosti u příslušného správce daně, kterým je Specializovaný finanční úřad, územní pracoviště Hradec Králové, místní příslušnost okresního soudu pro rozhodnutí o vzetí do vazby v rámci trestního stíhání stěžovatele pro spáchání zločinu zkrácení daně byla dána (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 3393/19 ze dne 12. 11. 2019 ve věci ústavní stížnosti společnosti X, brojící proti příkazům k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků). Stěžovatelovo právo na zákonného soudce tak dotčeno nebylo.
8. K námitce stěžovatele ohledně absence individualizovaného odůvodnění usnesení okresního soudu je možné odkázat na odůvodnění krajského soudu, který řádně vysvětlil, proč podobnost usnesení není v daném případě v přímém rozporu se zákonem. Vysoká míra podobnosti předmětných usnesení je dána tím, že faktické i právní postavení stěžovatele a jeho bratra (spoluobviněného) je v dané věci velmi obdobné. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl ke konkrétním závěrům vůči osobě stěžovatele. Jak sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, napadené usnesení obsahuje část, ve které okresní soud podrobně popisuje vyjádření stěžovatele při vazebním zasedání (bod 13 napadeného usnesení); v tomto ohledu lze tedy mít za to, že odůvodnění napadeného usnesení splňuje zákonné požadavky a neporušuje ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele.
9. Zbývající námitky stěžovatele materiálně zpochybňují důvodnost rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby a jejich prostřednictvím stěžovatel Ústavní soud žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů však není důvod. Obecné soudy srozumitelně a náležitě vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby nezbytným; své závěry přitom založily na konkrétních skutečnostech. Důvodnou obavu okresní soud shledal zejména s poukazem na nadřízenou pracovní pozici stěžovatele vůči konkrétním svědkům. Předmětné odůvodnění tak v extrémním rozporu s požadavky plynoucími z ústavního pořádku není.
10. Jelikož napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu