ECLI:CZ:US:2020:1.US.2782.20.1
sp. zn. I. ÚS 2782/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Vlastníka, zastoupeného Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 257/2020-138 ze dne 26. 8. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 444/2018 domáhal po státu přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou trvání soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 200/2013. O žalobě rozhodl obvodní soud rozsudkem č. j. 42 C 444/2018-121 ze dne 24. 6. 2020 tak, že žalovanou zavázal povinností zaplatit stěžovateli částku 64 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 8. 12. 2018 do zaplacení, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání toliko žalované Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozhodnutí nalézacího soudu pouze tak, že žalobu co do úroku z prodlení z částky 64 500 Kč ve výši 9 % ročně za období od 8. 12. 2018 do 21. 1. 2019 zamítl, jinak je ve zbývajícím rozsahu jako věcně správné potvrdil.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel má za to, že řešení otázky příslušenství ve vztahu k peněžité náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu městským soudem není správné. V té souvislosti Ústavnímu soudu předestřel k řešení otázku, zda by se měl úrok z prodlení počítat až od formálního uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované, když k jeho odmítnutí (či částečnému odmítnutí) dojde před uplynutím této lhůty. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud podotýká, že měnícím rozhodnutím městského soudu, v jehož důsledku došlo k částečnému zamítnutí žaloby stěžovatele, byl stěžovatel zkrácen na svém požadavku ohledně příslušenství žalované částky jen velmi nepatrně, konkrétně ve výši nepřevyšující ani 1 000 Kč (tj. o úrok z prodlení z částky 64 500 Kč ve výši 9 % ročně za období pouhých 45 dnů). Je zřejmé, že jde o částku velmi bagatelní, čehož si je ostatně stěžovatel sám dobře vědom. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Z argumentace stěžovatele je přitom patrné, že směřuje spíše do přehodnocení stávající judikatury Nejvyššího soudu v nastíněné otázce. Ústavní soud má za to, že právě Nejvyššímu soudu přísluší, aby k ní zaujal a případně přehodnotil svůj dosavadní postoj, nežli aby tak činil Ústavní soud, jemuž sjednocování judikatury obecných soudů v zásadě nepřísluší. Ústavnímu soudu je zřejmé, že dovolání v dané věci by ve vztahu ke stěžovateli bylo subjektivně nepřípustné (na rozdíl od žalované) s ohledem na výši peněžitého plnění, o něž byl stěžovatel v důsledku měnícího rozhodnutí městského soudu připraven. To však jen dokresluje nízkou intenzitu zásahu do práv stěžovatele, jehož případ tím spíše nenabývá ústavněprávního rozměru.
6. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu