ECLI:CZ:US:2020:1.US.3108.20.1
sp. zn. I. ÚS 3108/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Kočičkou, advokátem se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 3067, proti vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2020 č. j. 1 KZT 303/2020-21 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 1. 7. 2020 č. j. 1 ZT 5/2020-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Územního odboru Havlíčkův Brod, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 3. 6. 2020 č. j. KRPJ-40867-126/TČ-2019-161681 o zahájení trestního stíhání stěžovatele a dalších osob. Dále navrhuje zrušení vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jímž byl informován o vyřízení svého podnětu k výkonu dohledu podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství).
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
V posuzované věci bylo napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, stěžovateli doručeno před dnem 23. 7. 2020, kdy prostřednictvím svého obhájce podal podnět k výkonu dohledu nad postupem uvedeného okresního státního zastupitelství, jímž přímo reagoval na zmíněné usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, což ve své ústavní stížnosti stěžovatel sám uvádí. S výsledkem provedeného dohledu byl stěžovatel seznámen napadeným vyrozuměním ze dne 9. 9. 2020. Právě tento okamžik stěžovatel zřejmě vnímá jako rozhodující pro počátek běhu dvouměsíční zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Otázkou, zda je podnět k výkonu dohledu vyššímu státnímu zastupitelství opravným prostředkem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se Ústavní soud v minulosti již zabýval. Ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 476/04 vyslovil, že tzv. podnět k dohledu adresovaný nadřízenému státnímu zastupitelství, který má oporu v zákoně o státním zastupitelství (§12c a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství), není v tomto případě opravným prostředkem podle zákona o Ústavním soudu. Podobně pak Ústavní soud zhodnotil zvláštní charakter podnětu k dohledu např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 203/03, II. ÚS 1631/11, I. ÚS 423/12, I. ÚS 2592/15 či II. ÚS 3012/16.
Ústavní soud tak již v minulosti judikoval, že počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti proti usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodováno o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, se odvíjí od doručení tohoto usnesení státního zástupce stěžovateli, nikoli až od doručení vyrozumění o výsledku provedeného dohledu ze strany nadřízeného státního zastupitelství (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3965/18 či I. ÚS 2800/19).
V nyní posuzované věci je tedy nezbytné za okamžik rozhodný pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti považovat den, kdy bylo stěžovateli doručeno napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Jak již bylo uvedeno, k tomuto doručení došlo před dnem 23. 7. 2020. Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána dne 3. 11. 2020. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Jak již bylo naznačeno, výkon dohledu podle §12d odst. l zákona o státním zastupitelství není mimořádným opravným prostředkem, nelze ho interpretovat ani jako procesní prostředek k ochraně práv, jehož vyčerpáním je podmíněno podání ústavní stížnosti. Smysl hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působnosti (srov. §12c zákona o státním zastupitelství), nikoliv ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod dotčených subjektů. Proto také napadené vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové nemá ani formální ani materiální povahu rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci, jež by bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 203/03), a proto k projednání části ústavní stížnosti směřující proti takovému přípisu není Ústavní soud příslušný (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 695/06 či II. ÚS 776/09).
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj