ECLI:CZ:US:2020:1.US.374.20.1
sp. zn. I. ÚS 374/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele nezl. T. F. P., zastoupeného zákonnou zástupkyní H. P., proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě č. j. 3 KZT 88/2018-114 ze dne 25. 11. 2019 a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě č. j. 1 ZT 335/2017-171 ze dne 17. 9. 2019, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 3. 2. 2020 podal nezletilý stěžovatel jakožto poškozený v trestním řízení - prostřednictvím své zákonné zástupkyně (matky) - ústavní stížnost směřující proti rubrikovaným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě. Z napadených rozhodnutí, jež jsou součástí spisu sp. zn. I. ÚS 349/20 se podává, že matka stěžovatele byla stíhaná pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a rubrikovaným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě bylo podle §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastaveno trestní stíhání matky stěžovatele, neboť ta nebyla v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná. Stížnost obviněné matky stěžovatele pak byla napadeným usnesením krajského státního zastupitelství zamítnuta. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zásah do svých ústavně garantovaných práv, zejména práva na spravedlivý proces a práva na rodinný život a ochranu práv dítěte; stěžovatel - prostřednictvím své zákonné zástupkyně - požádal Ústavní soud o ustanovení kolizního opatrovníka.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti. Jednak se zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilého k podání ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilému byl usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 14 P 214/2015, k jeho zastupování v trestním řízení z důvodu kolize zájmů mezi ním a trestně stíhanou matkou ustanoven kolizní opatrovník - advokát, který však byl dle tvrzení zákonné zástupkyně v daném trestním řízení nečinný.
Ústavní soud k tomuto konstatuje, že za účelem ochrany práva nezletilých stěžovatelů na přístup k Ústavnímu soudu a předcházení systematickému odepírání spravedlnosti určité skupině osob [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") se vyvinula komplementární linie judikatury, z níž plyne, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník [v podrobnostech lze plně odkázat na nález sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. 2. 2018 (N 39/88 SbNU 535) či usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/16 ze dne 9. 11. 2016 a sp. zn. I. ÚS 3443/19 ze dne 26. 5. 2020]. Za této situace by ústavní stížnost nezletilého stěžovatele, která byla podána pouze jeho zákonnou zástupkyní, měla být odmítnuta pro neoprávněnost navrhovatele.
Na druhou stranu však nelze odhlédnout od žádosti stěžovatele o ustanovení kolizního opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem, neboť ustanovený opatrovník v předchozím trestním řízení byl (dle tvrzení zákonné zástupkyně) nečinný. V tomto kontextu pak Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, kdy v případech evidentní neúspěšnosti ústavní stížnosti se povolání opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem stává pouhým formalismem (mutatis mutandis např. usnesení sp. zn. III. ÚS 650/14 ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 2235/13 ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 1935/18 ze dne 25. 9. 2018 nebo I. ÚS 3930/19 ze dne 16. 6. 2020). Ústavní soud tak v nyní projednávaném specifickém případě nepovažoval za potřebné ustanovit nezletilému stěžovateli - jakožto poškozenému v trestním řízení - kolizního opatrovníka (advokáta), neboť z důvodů níže vyložených shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a ustanovení opatrovníka, resp. advokáta, by toto rozhodnutí nemohlo nijak zvrátit.
Ústavní soud uvádí, že koncepce trestního řízení v České republice ve vztahu k poškozenému vychází z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy. Zároveň je však třeba zdůraznit, že v trestním řízení nejde primárně o věc poškozeného a o jeho právo na potrestání pachatele, nýbrž o povinnost státu (čl. 80 odst. 1 Ústavy), aby ve veřejném zájmu bylo stíháno a odsouzeno jednání, které zákon označuje za trestné. Těžištěm základního účelu trestního řízení je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé byli podle zákona spravedlivě potrestáni, když vedené řízení má též vést k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti. Proto Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že úprava práv poškozeného v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní sankce (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 ze dne 8. 4. 1999 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. 2. 1997). Zakotvení práv poškozeného do trestního řádu naopak Ústavní soud chápe spíše jako beneficium legis dané zákonodárcem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1587/07 ze dne 9. 6. 2008), aniž by z něj však bylo možno dovodit existenci subjektivního práva na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Ústavnímu soudu proto nepřísluší z podnětu poškozeného přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, například pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení či zastavení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování.
V posuzovaném případě byla věc řádně zvážena a projednána příslušnými orgány veřejné moci, které postupovaly nezávisle, nestranně, přiměřeně rychle a případem se náležitě zabývaly.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu