ECLI:CZ:US:2020:2.US.3468.19.1
sp. zn. II. ÚS 3468/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ J. K. (dříve P.) a 2/ J. R. (dříve P.), právně zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti postupu Okresního soudu v Břeclavi v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 47/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti procesnímu postupu Okresního soudu v Břeclavi blíže popsanému níže.
2. Jak uvedli v ústavní stížnosti, oba stěžovatelé byli od srpna 2006 do srpna 2018 v programu na ochranu svědků dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, přičemž ochranu jim poskytoval Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Stěžovatelé do programu vstoupili nejen na základě obav o svůj život, ale i na základě příslibu učiněného útvarem ohledně jejich relokace do zahraničí a s vidinou začátku nového života. Tehdy byli stěžovatelé v dobrém zdravotním stavu a byli připraveni splnit všechny požadavky útvaru pro relokaci. Po vstupu do programu byli úředními osobami nadále utvrzováni, že proběhne relokace do zahraničí. Za tím účelem jim byly nabídnuty rekvalifikační kurzy, které stěžovatelé úspěšně absolvovali (stěžovatel absolvoval svářečský kurz se státní zkouškou a stěžovatelka absolvovala pečovatelský kurz).
3. Na přelomu let 2013 a 2014 došlo k obratu a stěžovatelé byli ze strany příslušníků útvaru informováni, že relokace neproběhne. Stěžovatelé proto podali ke Generální inspekci bezpečnostních sborů na postup útvaru trestní oznámení. K tomuto trestnímu oznámení pak bylo stěžovatelům stručně sděleno, že k trestnému činu nedošlo a že spis je veden v režimu utajovaných informací jako "vyhrazené".
4. Stěžovatelé se žalobou ze dne 1. 3. 2018 podanou k Okresnímu soudu v Břeclavi domáhali ochrany osobnosti a náhrady škody a imateriální újmy, jakožto důsledku protiprávního jednání ze strany příslušníků Útvaru speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, a to zejména uvedením v omyl a přinucením k nevýhodnému prodeji nemovitosti.
5. Mezitím v dubnu 2018 bylo zahájeno správní řízení o ukončení zvláštní ochrany a pomoci, které vyústilo v rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 8. 2018 č. j. MV-36541-11/0BP-2018, kterým bylo ke dni 31. 8. 2018 ukončeno poskytování zvláštní ochrany a pomoci stěžovatelům. Toto rozhodnutí stěžovatelé napadli správní žalobou.
6. K zásahu orgánu veřejné moci do práv stěžovatelů došlo podle jejich přesvědčení v rámci nařízeného soudního jednání u Okresního soudu v Břeclavi dne 29. 8. 2019 a v rámci jeho následného postupu (omezený přístup ke spisovému materiálu a úplným protokolům z jednání, nemožnost činit si poznámky během soudního jednání za účelem efektivního právního zastoupení stěžovatelů) a tento zásah nadále trvá. Znemožněním dělat si během soudního jednání poznámky a tyto poznámky si ponechat, za současného znemožnění nahlížet do spisového materiálu a úplných protokolů z jednání, došlo k výraznému omezení zaručeného základního práva stěžovatelů na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně mělo dojít k porušení kontradiktornosti řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny.
7. Stěžovatelé mají za to, že za současného stavu je jim bráněno v úspěšném domáhání se svých práv v probíhajícím řízení o žalobě na ochranu osobnosti a náhrady škody a imateriální újmy vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 47/2018, čímž jím hrozí vážná škoda nebo újma, a proto v souladu s. §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požadují vydání předběžného opatření.
8. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
9. Řízení dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 293/97 ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález sp. zn. II. ÚS 3383/14 ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].
10. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
11. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatel předtím, než se obrátil na něj, neumožnil orgánům veřejné moci napravit všechna jím pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod a dokud nevyčerpal všechny prostředky, jak proti nim brojit v soustavě příslušných orgánů veřejné moci.
12. Tak tomu je i nyní projednávané věci.
13. Stěžovatelé napadají procesní postup soudu prvního stupně v řízení o náhradu škody, jenž je teprve ve svém počátku. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze však případné vady napravit v rámci civilního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými obecnými soudy v rámci instančního přezkumu. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, v níž by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak. Ústavní soud nelze chápat jako supervizní instanci nad všemi procesními postupy obecných soudů.
14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelů na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj