ECLI:CZ:US:2020:3.US.3983.19.1
sp. zn. III. ÚS 3983/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace RAVAK, a. s., sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 240/5, Praha 1 - Staré Město, proti II. výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019 č. j. 4 VSPH 1217/2019-B-783, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení II. výroku usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 24. 10. 2019 č. j. 4 VSPH 1217/2019-B-783, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když za použití analogie práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny se stěžovatelka domáhá práva na zákonného insolvenčního správce. Dále má stěžovatelka za to, že napadeným výrokem bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného výroku.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 31. 7. 2019 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-697 zamítl reorganizační plán předložený dlužníkem OLEO CHEMICAL, a. s. (dále jen "dlužník"; I. výrok) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (II. výrok) s tím, že jeho účinky nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (III. výrok). Ústavní stížností napadeným II. výrokem usnesení ze dne 24. 10. 2019 č. j. 4 VSPH 1217/2019-B-783 vrchní soud rozhodl tak, že uvedené usnesení městského soudu se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Dospěl - zjednodušeně řečeno - k závěru, že skutková zjištění a právní posouzení věci ohledně podmínek schválení reorganizačního plánu jsou neplné.
3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen procedurální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
5. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadený výrok usnesení vrchního soudu je sice konečný v tom smyslu, že proti němu již stěžovatelka nemohla před obecnými soudy brojit žádným dalším procesním prostředkem, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému zásahu do práv stěžovatelky, který by - i přes specifický charakter insolvenčního řízení - nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví, ač stěžovatelka tvrdí opak. Uvedeným výrokem usnesení vrchního soudu bylo totiž pouze zrušeno předchozí rozhodnutí městského soudu s tím, že městský soud bude ve věci rozhodovat znovu a stěžovatelka bude moci v tomto pokračujícím řízení uplatnit všechny námitky, které nyní formuluje v ústavní stížnosti, a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení před obecnými soudy a bude-li mít za to, že jím dojde k porušení jejich základních práv a svobod, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 2596/14, usnesení ze dne 4. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 3736/16, či usnesení ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 1682/17, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Pozn. stěžovatelka v ústavní stížnosti informovala, že městský soud poté vydal usnesení o schválení reorganizačního plánu. Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů (https:// isir.justice.cz) ověřil, že se tak stalo usnesením ze dne 21. 11. 2019 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-796 a že stěžovatelka proti němu (jakož i další osoby) podala ještě před podáním ústavní stížnosti odvolání, tudíž usnesení není v právní moci a ve věci bude opětovně rozhodovat vrchní soud.
6. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod přípustnosti dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána - srov. k tomu shrnutí v komentářové literatuře - Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.
7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudcem zpravodajem předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Protože bylo neprodleně rozhodnuto o samotném návrhu, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti řízení již samostatně nerozhodoval o žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného výroku usnesení vrchního soudu (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj