ECLI:CZ:US:2020:4.US.236.20.1
sp. zn. IV. ÚS 236/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti 1) A a stěžovatelky obchodní společnosti 2) B, obou zastoupených JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. listopadu 2019 sp. zn. 43 Nt 2880/2019 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 15. listopadu 2019 sp. zn. 2 ZN 807/2018, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") shora uvedeným usnesením rozhodlo, že se podle §79f odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nevyhovuje žádosti vlastníka bankovního účtu stěžovatelky 1) ze dne 21. 10. 2019 o zrušení zajištění finančních prostředků ve výši 55 280,76 EUR, nacházejících se na konkretizovaném bankovním účtu, patřícímu stěžovatelce 1), zajištěných usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen "policejní orgán") ze dne 23. 4. 2018 č. j. KRPA-138496-39/TČ-2018, a že se nevyhovuje žádosti vlastníka bankovního účtu stěžovatelky 2) ze dne 23. 10. 2019 o zrušení zajištění finančních prostředků ve výši 71 853,31 EUR, nacházejících se na specifikovaném bankovním účtu, patřícímu stěžovatelce 2), zajištěných usnesením policejního orgánu ze dne 23. 4. 2018 č. j. KRPA-138496-37/TČ-2018.
3. Proti tomuto usnesení stěžovatelky podaly instanční stížnosti, které Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti vůči napadeným usnesením namítají nepřiměřenou délku, nedůvodnost a nedostatečné odůvodnění zajištění. V jednotlivostech tyto výhrady rozvádějí takto:
5. Téměř dvouleté zajištění označují za excesivně dlouhé. Podle jejich názoru v trestním řízení v mezidobí nedošlo k žádnému zásadnímu posunu, přesto zajištění trvá. Stěžovatelky nebyly ve věci požádány o vysvětlení, nebyly vyslechnuty a ani jim nebylo umožněno předmětnou záležitost vysvětlit. Neměly doposud žádnou možnost napomoci tomu, aby byla podezření orgánů činných v trestním řízení vyvrácena.
6. S rostoucí délkou zajištění však stoupají i nároky na jeho odůvodnění a zejména i na jeho nutnost. Přitom nebyly doposud stěžovatelkám sděleny konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že zajištěné peněžní prostředky na bankovních účtech mohou být výnosem z trestné činnosti v souvislosti s provozem inzertního portálu XXX.
7. Stěžovatelky odkazují na judikaturu Ústavního soudu, podle které se jeho kasační pravomoc může projevit i v případě zajišťovacích institutů v souvislosti s porušením ústavních procesních principů ze strany orgánů činných v trestním řízení či extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a jejich závěry.
8. Dále stěžovatelky rekapitulují zjištění orgánů činných v trestním řízení a namítají, že mezi nimi a trestnou činností stíhanou ve Spojených státech amerických neexistuje žádná souvislost, není tudíž opodstatněné ani podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do dne 31. 1. 2019, (dále jen "tr. zákoník"). Stěžovatelky prohlašují, že neměly a nemají s osobou C. F. ani s inzertním portálem XXX, při jehož provozováním mělo údajně docházet v zahraničí k trestné činnosti, ani se zmiňovanými společnostmi C a D, žádnou spojitost.
9. Jediným pojítkem mezi stěžovatelkami a orgány činnými v trestním řízení uváděnými třetími osobami je A. L., kterému náleží dispoziční oprávnění k účtům, na nichž jsou deponovány zajištěné peněžní prostředky. Dle stěžovatelek však tato skutečnost není sama o sobě podezřelá a nemůže být důvodem pro dlouhodobé zadržování peněžních prostředků na jejich účtech, zvláště vykonával-li A. L. pro ně pouze administrativní činnosti - a pouze za tím účelem mu byla zřízena dispoziční oprávnění.
10. Ani po dvou letech od počátku zajištění peněžních prostředků stěžovatelek (k zajištění došlo dne 23. 4. 2018) není stále zřejmé, zda orgány činné v trestním řízení provedly zajištění odůvodněně, resp. zda je další zajištění či jeho rozsah pro účely trestního řízení třeba. Současně ani orgány činné v trestním řízení neprovádí žádné úkony k prověření odpovídajících skutečností. Podle stěžovatelek v posuzované věci není dán judikaturou Ústavního soudu vyžadovaný vyšší stupeň pravděpodobnosti, že jde o výnos z trestné činnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Zajištění majetku přitom nemůže trvat libovolně dlouho a k tíži osob zúčastněných na trestním řízení klást neodůvodněné průtahy při prokazování trestné činnosti. Podle stěžovatelek nelze podmiňovat trvání zajištění v České republice výsledkem vyšetřování ve Spojených státech amerických.
11. Postup orgánů činných v trestním řízení stojí podle stěžovatelek v rozporu se základními zásadami trestního řízení a pasivní nepřípustné vyčkávání výsledků vyšetřování v cizí zemi (bez ohledu na možnou délku takového vyšetřování a možnost stěžovatelek uplatňovat svá práva) svědčí o libovůli v rozhodování. Orgány činné v trestním řízení nedodržely ani kritérium přiměřenosti.
12. Podle stěžovatelek jsou odůvodnění napadených rozhodnutí nedostatečná a neodpovídají povinnosti vypořádat se s argumentačními tvrzeními uplatněnými v řízení. Stěžovatelky opětovně zdůrazňují, že nejsou obviněnými a s dobou zajištění finančních prostředků narůstají nároky na přesvědčivost a podrobnost odůvodnění rozhodnutí. Trvání zajištění finančních prostředků na jejich bankovních účtech považují za nedůvodné až svévolné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad Ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ.
15. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a jejích příloh a seznal, že napadená rozhodnutí nevyvolávají pochybnosti o svém souladu s ústavním pořádkem. Obecně k zajištění majetku v trestním řízení Ústavní soud již v minulosti uvedl, že byť jím může dojít k porušení základních práv jednotlivců, nemůže se tak stát tehdy, jsou-li splněny příslušné zákonné podmínky, zajištění nemá paušální charakter [srov. např. nález ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. I. ÚS 3511/14 (N 173/78 SbNU 577) a zároveň je dodržena přiměřenost zásahu do práva na vlastnictví majetku [srov. např. nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 (N 62/52 SbNU 609) či nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)], včetně přiměřené délky zajištění [srov. např. nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná ze stránek https://nalus.usoud.cz].
16. Stěžovatelky sice primárně brojí právě proti údajně nepřiměřené délce zajištění, Ústavní soud však žádný ústavněprávní deficit předmětného zajištění neshledal, a tedy nemá ani důvod pro zásah proti napadeným rozhodnutím. To platí o to více, že trestní řízení týkající se možného spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), písm. b) tr. zákoníku se nachází dosud ve stádiu přípravného řízení, a tedy možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou velmi omezeny na ty nejzávažnější vady, které jsou později neodstranitelné a představují pro stěžovatelky citelnou a nezhojitelnou újmu [srov. např. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) či usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
17. Konkrétně Ústavní soud vypořádává jednotlivé námitky stěžovatelek takto:
18. Přiměřenost délky zajištění (představující dobu od vydání usnesení o zajištění do vydání napadeného rozhodnutí obvodního soudu) je přitom třeba posuzovat zejména ve vztahu ke konkrétním okolnostem dané trestní věci. Jak vyplývá z odůvodnění napadených usnesení, trestní řízení, v němž k předmětnému zajištění došlo, je objektivně komplikováno skutkovou i právní složitostí, zejména přítomností mezinárodního prvku (trestná činnost měla být spáchána v 97 státech), větším počtem pravděpodobně zapojených fyzických osob a právnických osob, a dokonce podezřením na to, že prověřovaná trestná činnost byla spáchána mezinárodně působící organizovanou skupinou.
19. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, existuje podezření, že zajištěné peněžní prostředky pocházejí z trestné činnosti páchané v zahraničí při zneužívání dětí, obchodování s lidmi a prostituci v souvislosti s provozováním webového inzertního portálu XXX, přičemž v České republice byly založeny na různé právnické osoby a fyzické osoby bankovní účty u různých bank a na tyto bankovní účty byly následně ze zahraničí či prostřednictvím založených účtů v České republice připisovány výnosy z trestné činnosti páchané organizovanou skupinou za využití webového inzertního portálu XXX. Na tomto portálu byly nabízeny sexuální služby, ke kterým byly zneužity i nezletilé osoby, když tímto způsobem byl neznámými pachateli prostřednictvím takto založených bankovních účtů zastírán původ či bylo usilováno o podstatné ztížení či znemožnění zjištění původu výnosů z trestné činnosti minimálně ve výši cca 180 000 000 Kč, což je částka, která byla na takto založených účtech dohledána k datu 10. 4. 2018.
20. Za těchto okolností Ústavní soud nemůže považovat délku zajištění za a priori nepřiměřenou. Je jistě pravdou, že přiměřenost délky zajištění v konkrétní věci nelze založit pouze odkazem na to, že se tato věc nevymyká běžné praxi, v nynější věci ovšem tento odkaz nebyl tím jediným, z čeho orgány činné v trestním řízení při posuzování přiměřenosti délky předmětného zajištění vycházely, neboť rozhodující byla právě výše zmíněná komplikovanost věci, zejména daná jejím významným mezinárodním prvkem.
21. Za těchto okolností je naopak při zachování respektu k individuálním okolnostem každého případu výstižné, hledí-li orgány činné v trestním řízení i na to, aby ve skutkově obdobných případech rozhodovaly obdobně. Předmětná délka zajištění přitom nemůže být považována za nepřiměřenou per se, neboť nejde o délku natolik excesivní, že by byla prakticky již neodůvodnitelná konkrétními okolnostmi, ať už by byly jakékoliv. Odlišuje se tak od nálezu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623), v němž Ústavní soud shledal nepřiměřenost délky zajištění proto, že trvalo dvanáct let.
22. Ústavní soud k tomu rovněž poznamenává, že, jak stěžovatelky samy uvedly, proti nim nebylo zahájeno trestní stíhání. V trestním řízení tak mají dosud jen roli osoby, jejíž majetek byl zajištěn. Byť zajištění majetku je nepochybně důvodem pro zvýšené úsilí o rychlost řízení, vyplývající již z §2 odst. 4 věta druhá za středníkem tr. řádu, není ohled na zájmy osoby, jejíž majetek byl zajištěn, tím jediným, který by orgány činné v trestním řízení měly brát. Primárním úkolem orgánů činných v trestním řízení ve fázi před zahájením trestního stíhání je objasnit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, tedy buď podezření z jeho spáchání rozptýlit, nebo je prověřit natolik, že je možno důvodně ze spáchání trestného činu podezírat konkrétní osobu či osoby. Právě tomuto úkolu musí do značné míry (byť jistě nikoliv neomezeně či za každou cenu) ustoupit i zájem osoby, jejíž majetek byl zajištěn, na co nejkratší době zajištění.
23. V nynější věci se trestní řízení vede pro podezření ze spáchání závažné přeshraniční trestné činnosti s vysokou škodou, resp. s vysokými výnosy; v USA se podařilo organizované skupině neznámých pachatelů zajistit majetek ve výši 100 milionů USD, kdy v rámci vedeného řízení bylo zjištěno, že dalších 20 milionů USD z této trestné činnosti bylo deponováno na mnoha účtech v zahraničí mimo jiné i v České republice. Stěžovatelky v ústavní stížnosti nenamítají v konkrétní rovině, že vykonávaly po svém založení ekonomickou činnost, kterou by předmětné zajištění "uměle" přerušilo, a předmětné zajištění netrvá dosud excesivně dlouho. Dostatečné objasnění tohoto podezření v konkrétním kontextu nynější věci tak převažuje nad zájmem stěžovatelek na ukončení zajištění.
24. Ani případná paralela s omezením nejvyšší přípustné délky vazby neobstojí. Jakkoliv i zajištění majetku je třeba považovat za zásah do ústavně zaručeného základního práva vlastnit majetek, typově jde o podstatně méně intenzivní zásah než u zásahu do osobní svobody vzetím jednotlivce do vazby. Trestní řád i z tohoto důvodu maximální přípustnou délku zajištění majetku neupravuje, stanoví pouze povinnost přiměřenosti zajištění a akcentu na rychlost trestního řízení, v němž byl majetek zajištěn, pokud je to zapotřebí vzhledem k jeho povaze a hodnotě. Těmto zákonným požadavkům obvodní státní zastupitelství i obvodní soud dostály.
25. Jak bylo uvedeno, stěžovatelky nepoukazují na to, že vykonávají paralelní ekonomické aktivity, které nijak nesouvisí s převody peněžních prostředků, prověřovanými v rámci předmětného trestního stíhání, z níž by tedy mohly na bankovní účty stěžovatelek plynout prostředky, na něž by zjevně předmětné zajištění dopadat nemělo. I kdyby tomu tak ostatně bylo, mají stěžovatelky vždy možnost žádat o omezení zajištění v rozsahu takových prostředků dle §79f odst. 2 tr. řádu.
26. Ústavní soud se nemůže zabývat existencí důvodů pro předmětné zajištění v době, kdy vzniklo. Usnesení policejního orgánu o zajištění předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky neučinily. Námitka, že v době vzniku předmětného zajištění nebyly pro ně splněny zákonné důvody, je tak sama o sobě opožděná. S tím, že důvody zajištění dosud trvají, resp. že nebyly vyvráceny ani dalšími zjištěními orgánů činných v trestním řízení či podáními stěžovatelek, se napadená rozhodnutí ve svých odůvodněních vypořádaly.
27. Stěžovatelky rovněž rozvíjí v rámci této námitky úvahy o vztahu mezi trestním řízením pro podezření ze spáchání legalizace výnosů z trestné činnosti a trestním řízením pro podezření ze spáchání tzv. zdrojového (predikativního) trestného činu k takové legalizaci. Tyto úvahy se však míjí s podstatou věci. Předmětné zajištění totiž bylo provedeno dle §79a odst. 1 tr. řádu, podle jehož věty první: "Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci." Podmínkou pro takové zajištění tak podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti stěžovatelkami vůbec nebylo. Předmětné zajištění tak bylo učiněno proto, že orgány činné v trestním řízení měly podezření, že peněžní prostředky na účtech stěžovatelek jsou výnosem z trestné činnosti. Jelikož toto jejich podezření v době vydání napadených rozhodnutí trvalo, považovaly rovněž i podmínky pro trvání zajištění za splněné. Proti tomuto jejich závěru se Ústavní soud nemůže vymezovat, neboť tento je v souladu se zákonnými předpoklady zajištění dle §79a odst. 1 tr. řádu a nijak nevybočuje z mezí ústavní konformity.
28. Napadená rozhodnutí se vyjadřují k tvrzení stěžovatelek, že předmětné transakce byly legální, a konstatují, že podezření, že zajištěné peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, na základě dosavadních výsledků trestního řízení rozptýleno nebylo. Ústavní soud připomíná, že pro zajištění věci dle §79a odst. 1 tr. řádu se nevyžaduje stejný důkazní standard jako pro odsuzující rozsudek, ale že rozhodnutí o takovém zajištění se vždy pohybuje v rovině určité pravděpodobnosti (srov. např. výše zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 1367/17). Závěr, že tato pravděpodobnost je v případě stěžovatelek stále dána vzhledem k jejím vazbám na osobu A. L. a důvody souladnými s právním řádem nevysvětlitelnému přeposílání peněžních prostředků mezi bankovními účty, se nachází z ústavněprávního hlediska uvnitř hranic kvalifikované diskrece, kterou je státní zástupce či soud v této fázi trestního řízení vybaven. Jak se uvádí v usnesení obvodního státního zastupitelství, důležitým zjištěním zůstává personální a majetkové propojení sítě společností, které vedou až k podezřelému C. F.
29. Konečně ani námitka směřující k odůvodnění napadených usnesení nemohla založit stěžovatelkám příznivý výsledek řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud připomíná, že v odůvodnění rozhodnutí má soud zásadně povinnost reagovat na všechny námitky, které obviněný vznesl [srov. přiměřeně nález ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. I. ÚS 1501/16 (N 92/85 SbNU 571) či nález ze dne 11. 3. 2010 sp. zn. II. ÚS 226/06 (N 48/56 SbNU 521)]. Vypořádání se s námitkami může být i stručné [nález ze dne 5. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 1531/11 (N 172/63 SbNU 19)], dokonce se připouští i odpověď implicitní [nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)], mírou rozsahu potřebné reakce na námitku je z ústavněprávního hlediska její závažnost [srov. např. nález ze dne 17. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 644/18, nález ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 968/18, nález ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3624/13 (N 212/75 SbNU 379), nález ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 435/09 (N 129/53 SbNU 623), nález ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. II. ÚS 169/09 (N 43/52 SbNU 431) či nález ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. I. ÚS 1589/07 (N 69/49 SbNU 45)].
30. Přiměřeně je zde možno vyjít ze závěrů Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), že stručnější odůvodnění soudu rozhodujícího o opravném prostředku tam, kde se ztotožnil s rozhodnutím soudu nižšího stupně, nepředstavuje z hlediska práva na spravedlivý proces problém, pokud se nadřízený soud zabýval podstatnými problémy, které mu byly v opravném prostředku předloženy (srov. např. z judikatury ESLP rozsudek ze dne 21. 5. 2002 ve věci Jokela v. Finsko, stížnost č. 28856/95, bod 73.; rozsudek ze dne 2. 10. 2014 ve věci Hansen v. Norsko, stížnost č. 15319/09, bod 60.; rozsudek ze dne 27. 9. 2007 ve věci Nitschkeho pozůstalost v. Švédsko, stížnost č. 6301/05, bod 42.; či rozsudek ze dne 13. 1. 2009 ve věci Taxquet v. Belgie, stížnost č. 926/05, bod 40.).
31. Napadená usnesení poukazují na skutečnost, že z dosud opatřených důkazů vyplývá, že v USA je vedeno trestní řízení týkající se závažné trestné činnosti - zneužívání dětí, obchodu s lidmi a prostituce - kterou měla spáchat organizovaná skupina pachatelů. Na seznamu podezřelých osob a společností je uveden mimo jiné i podezřelý C. F. a společnost E. Jak bylo zmíněno, v USA se podařilo zajistit cca 100 milionů USD pocházejících z trestné činnosti a zároveň bylo zjištěno, že dalších cca 20 milionů USD mělo být převedeno na různé bankovní účty v zahraničí, a to včetně České republiky. Podezřelý C. F. měl oprávnění disponenta k bankovním účtům zahraniční společnosti E. a českých společností F, a C. Ke dvěma naposledy zmíněným společnostem měl dispoziční oprávnění i A. L., vystupující současně ve společnostech A, a B (tj. stěžovatelkách). Především z bankovních informací a z veřejných rejstříků lze dohledat personální či majetkové propojení těchto společností vedoucí až ke společnosti D, k jejímuž bankovnímu účtu měl dispoziční oprávnění opět A. L. Na zjištěných účtech přitom mělo docházet k celé řadě finančních transakcí bez reálného protiplnění.
32. Ústavní soud již se zřetelem k těmto argumentům nezjistil, že by odůvodnění napadených rozhodnutí byla z ústavněprávního hlediska nedostatečná. Stěžovatelky přitom nekonkretizují, jaké další námitky by mohly uplatnit v případě, že by je k tomu orgány činné v trestním řízení vyzvaly.
33. Protože Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích ani v řízeních, která předcházela jejich vydání, žádnou vadu zakládající porušení některého ústavně zaručeného práva či svobody stěžovatelek, rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu