ECLI:CZ:US:2020:4.US.528.20.1
sp. zn. IV. ÚS 528/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L. R., zastoupené Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou, sídlem Kvítková 2434, Zlín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. listopadu 2019 č. j. 59 Co 389/2017-1619, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. prosince 2019 č. j. 59 Co 389/2017-1628, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a 1. nezletilého Š. P. a 2. nezletilého M. P. a 3. D. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále došlo podle stěžovatelky k porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti, z obsahu napadeného rozhodnutí a z obsahu vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem ve Zlíně (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. P 43/2015 se podává, že rozsudkem ze dne 16. 10. 2017 č. j. P 43/2015-583 byl rozsudek okresního soudu ze dne 6. 10. 2014 č. j. 47 Nc 89/2014-40 ve výroku v bodu I, III a IV změněn tak, že se 1. a 2. vedlejší účastník (dále též "nezletilí") svěřují do péče 3. vedlejšího účastníka (dále též "otec") (výrok I). Matce se stanoví výživné pro nezletilé ve výši 1 700 Kč měsíčně pro nezletilého Š. a 1 400 Kč měsíčně pro nezletilého M., splatné vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok II). České republice - okresnímu soudu se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V tomto řízení se otec i matka domáhali změny dosavadního rozhodnutí, kterým byli oba nezletilí svěřeni do jejich střídavé péče, a to svěřením obou synů do výlučné péče každého z nich. Z provedených důkazů dospěl okresní soud k závěru, že střídavá péče je pro oba nezletilé syny v tomto stadiu vývoje vztahů mezi jejich rodiči z důvodu jejich špatné komunikace přinejmenším nevhodná. Při úvaze, kterému z rodičů svěřit nezletilé do péče dovodil, že oba synové mají momentálně výraznější vztah ke svému otci, který navíc na rozdíl od matky má citlivější přístup k výchově nezletilých synů.
3. O odvolání matky proti výše uvedenému rozsudku bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 5. 9. 2018 č. j. 59 Co 389/2017-976, kterým byl shora uvedený rozsudek okresního soudu změněn zamítnutím návrhů obou rodičů s tím, že se zachovává střídavá péče. Současně rozhodl o změně výživného každého z rodičů pro každého z nezletilých a o nedoplatku matky na zvýšeném výživném (výrok I). Oba rodiče byli zavázáni k náhradě nákladů státu (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
4. K ústavní stížnosti otce bylo citované rozhodnutí krajského soudu nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3970/18 zrušeno (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zejména shledal, že krajský soud při rozhodování o uspořádání vztahu mezi rodiči nerespektoval zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) jako prioritní hledisko, neboť nezohlednil všechny podstatné okolnosti daného případu. Zcela pominul přání dětí a jejich nepříznivý psychický stav vyvolaný praktikovanou střídavou výchovou. Zdravotní či psychický stav dítěte přitom lze z hlediska ochrany nejlepšího zájmu dítěte považovat za pádný důvod pro nenařízení střídavé výchovy. V posuzované věci není podstatné, který z rodičů větším dílem zapříčinil neutěšenou situaci v rodinných vztazích, ani není namístě vyčkávat, zda dojde ke zlepšení komunikace mezi nimi. S ohledem na postoje dětí a závažnost psychického stavu nezletilého Š. je nezbytné urychleně eliminovat další nevratné negativní dopady vzájemné animozity rodičů na jejich děti. S ohledem na konkrétní dané okolnosti věci, ze kterých se jednoznačně podává nevhodnost dosud aplikované střídavé výchovy, měl Ústavní soud za to, že rozhodnutí okresního soudu lépe splňuje kritérium nejlepšího zájmu dítěte, neboť umožňuje, aby děti mohly vyrůstat v souladu s jejich přáním v pro ně aktuálně přijatelnějším a klidnějším prostředí u otce, kde jsou pozitivně akceptovány i partnerkou otce. Další prodlužování sporu a trvání na střídavé péči by jen vedlo k narůstající psychické zátěži a další deprivaci dětí s nevratnými následky. Střídavou péči lze přitom před ostatními modely péče upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, a to jak v kladném nebo záporném smyslu, nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte. Ve prospěch takovéto úpravy poměrů však obsah spisu nesvědčí. Ústavní soud též však zdůraznil, že je rovněž urychleně třeba rozhodnout o dostatečně široké úpravě styku dětí s matkou, aby byla zachována a podporována její nezastupitelná role v životě nezletilých.
5. Následně byli oba nezletilí nařízeným předběžným opatřením usnesením okresního soudu ze dne 27. 5. 2019 č. j. P 43/2015-1164 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 16. 7. 2019 č. j. 58 Co 193/2019-1255 předáni do péče otce.
6. Usnesením krajského soudu ze dne 16. 7. 2019 č. j. 58 Co 194/2019-1259 bylo změněno usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření ze dne 1. 7. 2019 č. j. P 43/2015-1238 ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 7. 2019 č. j. P 43/2015-1247, a to tak, že úprava styku matky s nezletilými se stanoví v každé pondělí a čtvrtek od 15.00 hodin do 18.00 hodin, každý lichý týden od soboty 9.00 hodin do neděle 17.00 hodin, a dále byla stanovena konkrétní úprava pro hlavní školní prázdniny roku 2019.
7. Nařízením předběžného opatření usnesením okresního soudu ze dne 23. 9. 2019 č. j. P 43/2015-1346 byl shora upravený styk matky s nezletilými změněn toliko namísto v pondělí a čtvrtky od 15.00 hodin do 18.00 hodin, na pondělí a středy od 16.00 hodin do 19.00 hodin.
8. Usnesením okresního soudu ze dne 18. 9. 2019 č. j. P 43/2015-1335 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 15. 10. 2019 č. j. 59 Co 243/2019-1497 byl zamítnut návrh matky na nařízení předběžného opatření, kterým by byl zproštěn funkce dosavadní opatrovník nezletilých a jmenován nový. Usnesením okresního soudu ze dne 9. 10. 2019 č. j. P 43/2015-1375 potvrzeným usnesením krajského soudu ze dne 12. 11. 2019 č. j. 59 Co 267/2019-1615 byl zamítnut návrh matky domáhající se zproštění města Zlína výkonem funkce opatrovníka a jmenování nového opatrovníka.
9. Napadeným rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 11. 2019 č. j. 59 Co 389/2017-1619 bylo pak ve věci samé rozhodnuto o odvolání matky proti rozsudku okresního soudu ze dne 16. 10. 2017 č. j. P 43/2015-583 tak, že rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje (výrok I). Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že výživné stanovené otci naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 10. 2014 č. j. 47 Nc 89/2014-40 pro nezletilého Š. ve výši 3 800 Kč měsíčně a pro nezletilého M. ve výši 3 200 Kč měsíčně se pro nezletilého Š. snižuje od 1. 9. 2016 do 31. 10. 2018 na 2 500 Kč měsíčně a od 1. 11. 2018 do 10. 4. 2019 na částku 3 400 Kč měsíčně a pro nezletilého M. se snižuje od 1. 9. 2016 do 31. 10. 2018 na 2 000 Kč měsíčně, a od 1. 11. 2018 do 10. 4. 2019 na částku 2 800 Kč měsíčně. Výživné stanovené matce naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 10. 2014 č. j. 47 Nc 89/2014-40 pro nezletilého . ve výši 600 Kč měsíčně a pro nezletilého M. ve výši 400 Kč měsíčně se pro nezletilého Š. zvyšuje od 1. 1. 2016 do 10. 4. 2019 na částku 900 Kč měsíčně a od 11. 4. 2019 do budoucna na částku 2 300 Kč měsíčně a pro nezletilého M. se zvyšuje od 1. 1. 2016 do 10. 4. 2019 na částku 900 Kč měsíčně a od 11. 4. 2019 do budoucna na částku 1 900 Kč měsíčně. Běžné výživné je splatné vždy do 10. dne příslušného měsíce k rukám otce nezletilých. Dlužné výživné pro nezletilého Š. za období od 1. 9. 2016 do 10. 4. 2019 otci nevzniklo. Dlužné výživné pro nezletilého M. za období od 1. 9. 2016 do 10. 4. 2019 ve výši 933 Kč je otec povinen zaplatit matce do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dlužné výživné pro nezletilého Š. za období od 1. 1. 2016 do 30. 11. 2019 ve výši 19 733 Kč a dlužné výživné za stejné období pro nezletilého M. ve výši 13 967 Kč je matka povinna zaplatit otci do 4 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). Otec i matka jsou povinni nahradit České republice - okresnímu soudu na nákladech řízení před soudy obou stupňů a Ústavním soudem každý z nich částku 12 368 Kč, otec do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí, matka do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí na účet okresního soudu (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).
10. Krajský soud v napadeném rozsudku zejména shledal, že z podání rodičů ohledně vzájemné komunikace mezi nimi a z průběžně podávaných zpráv kolizního opatrovníka nebylo možno dojít k jinému závěru, než k jakému dospěl okresní soud ve shodě se závěrem Ústavního soudu v citovaném nálezu, že zachování střídavé péče rodičů pro špatnou komunikaci a stupňující se animozitu mezi nimi není již ani z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých možné, což ostatně vyplývá i ze samotného procesního postoje každého z rodičů, domáhajících se výlučné péče. Námitce matky, že kolizní opatrovník v řízení řádně nevykonává svoji funkci, nepřisvědčil ani Ústavní soud v citovaném nálezu, v němž mimo jiné pro své závěry vychází, a poukázal i na zprávy a postoje kolizního opatrovníka ve věci. Obdobně, domáhala-li se matka provedení důkazu výpovědí nezletilých a podáním znaleckého posudku, případně dodatku již k podanému ohledně autentičnosti postoje nezletilých, z odůvodnění citovaného nálezu je zřejmý závazný právní názor svědčící autenticitě a kontinuitě názorů a přání nezletilých být v péči otce, které shledal za objektivní. Ústavní soud nadto vyslovil závazný právní názor, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu a v zájmu neprohlubování další traumatizace dětí se nejeví jejich opětovný soudní výslech u odvolacího soudu jako nutný, neboť jejich stanovisko je (event. může být) věrohodně zjištěno zprávou kolizního opatrovníka. Aktualizovaná zpráva kolizního opatrovníka ze dne 3. 9. 2018 konstatovala konzistentní přání nezletilých být v péči otce. V ní bylo rovněž zdůrazněno, že nadále trvá vyhrocený konflikt mezi rodiči a především nevstřícnost matky na zásadních věcech se s otcem dohodnout. Je neměnný, přetrvávající i po mediačních jednáních. Opatrovník je přesvědčen, že péče otce je pro děti vhodnější, založená na pevných vazbách k němu a k jeho rodině. Přístup otce je citlivější, než je tomu u matky. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí ve výroku o péči, stanovení výživného matce, jehož výši ponechává na soudu, a dále navrhl konkrétní úpravu styku matky s nezletilými. V citovaném nálezu Ústavní soud rovněž uvedl, že s ohledem na konkrétní dané okolnosti věci, ze kterých se jednoznačně podává nevhodnost dosud aplikované střídavé výchovy, má Ústavní soud za to, že rozhodnutí okresního soudu lépe splňuje kritérium nejlepšího zájmu dítěte, neboť umožňuje, aby děti mohly vyrůstat v souladu s jejich přáním v pro ně aktuálně přijatelnějším a klidnějším prostředí u otce, kde jsou pozitivně akceptovány i partnerkou otce. V dalším odvolacím řízení nedošlo ke změně skutkového stavu a skutkových závěrů, než z jakých vycházel pro své rozhodnutí okresní soud a potažmo pro své závěry i Ústavní soud, z nichž formuloval pro krajský soud závazné shora citované právní názory, s výjimkou rodiči a kolizním opatrovníkem nezpochybňované skutečnosti, že oba nezletilí jsou již od 11. 4. 2019 v péči otce. Pro rozhodování o uspořádání vztahu mezi rodiči tedy krajský soud respektoval stanovisko Ústavního soudu s akcentem na zájem nezletilých (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) jako prioritní hledisko, kdy nezbývalo, než při zohlednění všech podstatných okolností daného případu, zejména s ohledem na postoje dětí a závažnost přetrvávajícího psychického stavu staršího syna (doposud v péči psychologa), eliminovat další nevratné negativní dopady vzájemné animozity rodičů na jejich děti, a přisvědčit závěru okresního soudu, který byl akceptován i citovaným nálezem Ústavního soudu, pročež krajský soud napadené rozhodnutí okresního soudu v jeho věcně správném výroku I potvrdil. Krajský soud dále též rozhodl o výživném a o nákladech řízení.
11. Krajský soud opravným usnesením ze dne 5. 12. 2019 č. j. 59 Co 389/2017-1628 rozhodl tak, že rozsudek krajského soudu ze dne 13. 11. 2019 č. j. 59 Co 389/2017-1619 se opravuje ve výroku II odst. 2 tak, že namísto nesprávného: " a pro nezletilého M. se zvyšuje od 1. 1. 2016 do 10. 4. 2019 na částku 900 Kč měsíčně...", správně zní: "a pro nezletilého M. se zvyšuje od 1. 1. 2016 do 10. 4. 2019 na částku 700 Kč měsíčně..." (výrok I) a namísto nesprávně uvedené částky "19 733 Kč" správně zní: "10 733 Kč" a namísto nesprávně uvedené částky "13 967 Kč" správně zní: "11 800 Kč" (výrok II).
II.
Stěžovatelčina argumentace
12. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedla, že krajský soud se řádně nevypořádal s jejími tvrzeními a důkazními návrhy, přičemž soud rovněž žádným způsobem nezdůvodnil neprovedení řady stěžovatelkou navržených důkazů k prokázání jejích tvrzení a naprosto rezignoval na řádné zjištění skutkového stavu věci. Krajský soud nejenže naprosto opomenul veškeré stěžovatelkou uváděné závažné a zcela zásadní skutečnosti a uplatněné důkazní návrhy v této věci, ale i přes tyto stěžovatelkou uváděné alarmující skutečnosti (nastalé zejména po vydání nálezu Ústavního soudu a následném svěření dětí do péče otce předběžným opatřením) bez dalšího převzal údajné tvrzení dětí učiněné před kolizním opatrovníkem bez důsledného zjišťování skutečného zájmu nezletilých dětí s ohledem na veškeré okolnosti dané věci. Svěřením dětí do péče otce v dubnu 2019 započalo otcem výrazné omezování její rodičovské odpovědnosti vůči nezletilým dětem, přičemž chování nezletilého Š. vůči stěžovatelce je projevem evidentní manipulace otcem, a tedy stěžovatelka má zcela oprávněné obavy, že svěřením dětí do péče otce dojde k trvalému a nenapravitelnému narušení vazeb mezi stěžovatelkou a jejími nezletilými dětmi. Stěžovatelka rovněž upozornila, že narušit vzájemné vztahy mezi stěžovatelkou a jejími dětmi je s ohledem na jednání otce zcela nepochybně otcem účelově vedeno s cílem stěžovatelce prostřednictvím nezletilých dětí ublížit. Stěžovatelka již byla tak psychicky vyčerpána, že děti v dubnu 2019 předala do péče otce, ovšem v žádném případě tak neučinila na základě své skutečné a svobodné vůle. Stěžovatelka se mylně domnívala, že tím se celá situace především v zájmu nezletilých dětí zklidní, ovšem ukázal se pravý opak a otec své útoky proti stěžovatelce ještě více zintenzivnil. Z jednání otce poté zcela jednoznačně vyplývá, že do budoucna má zájem na tom, aby se děti se stěžovatelkou nestýkaly vůbec. Stěžovatelka rovněž namítá, že krajským soudem nedošlo k řádnému zhodnocení majetkových poměrů stěžovatelky pro stanovení výše výživného, přičemž krajský soud se majetkovými poměry (kromě zjištění příjmů stěžovatelky) dalšími okolnostmi mající vliv na stanovení výše výživného vůbec nezabýval. Krajským soudem stanovené výživné v celkové výši 4 200 Kč měsíčně rozhodně neodpovídá jejím majetkovým poměrům a je pro stěžovatelku naprosto finančně likvidační.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
15. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
16. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Ústavní soud dává konstantně najevo, že tento příkaz platí i pro něj samotného [srov. např. nález ze dne 12. 6. 1997 sp. zn. IV. ÚS 197/96 (N 118/6 SbNU 353); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Pro nyní posuzovanou věc je klíčové, že řízení o péči o nezletilé děti bylo již jednou předmětem přezkumu před Ústavním soudem, přičemž Ústavní soud svým nálezem ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3970/18 shledal, že jako vhodnější pro nezletilé se jeví péče otce (sub 4). Přesně v intencích tohoto nálezu pak postupoval krajský soud v následném řízení a závěry Ústavního soudu promítl do napadeného rozhodnutí (sub 9 a 10). Důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu by v takové situaci byl dán tehdy, kdyby jeho právní závěry nerespektovaly závazný právní názor Ústavního soudu, a dále pak jestliže by byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, jestliže by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425) či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275)]. Takového pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
17. Ke klíčové námitce stěžovatelky, že došlo ke změně poměrů a že nebyl řádně zjištěn a zohledněn názor nezletilých, Ústavní soud konstatuje, že názor nezletilých byl sice zjištěn toliko opakovaně prostřednictvím jejich opatrovníka, a to i před vydáním napadeného rozhodnutí (viz č. l. 1484 až 1490 soudního spisu), nicméně Ústavní soud vzhledem ke specifickým skutkovým okolnostem v posuzované věci [a při respektu např. k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti České republice ze dne 21. 6. 2007 č. 23499/06, bod 62, a nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 3007/09 (N 172/58 SbNU 503)] nepovažuje tento postup za neústavní.
18. Jak již Ústavní soud uvedl ve výše citovaném nálezu týkajícím se nezletilých (nález ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3970/18), přičemž i rozhodující senát Ústavního soudu v nyní posuzované věci se po prostudování vyžádaného soudního spisu s tímto závěrem ztotožňuje, tak s ohledem na konkrétní okolnosti případu a v zájmu neprohlubování další traumatizace dětí se nejeví jejich opětovný soudní výslech u krajského soudu jako nutný, neboť jejich stanovisko bylo věrohodně zjištěno na základě zprávy kolizního opatrovníka [srov. např. nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) či ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607)]. Vzhledem k nedobrému psychickému stavu (zejména) nezletilého Š. a s přihlédnutím k faktu, že verbálně sdělovaná stanoviska obou nezletilých jsou obecným soudům zprostředkovaně známa, neshledává Ústavní soud žádného důvodu, aby obecné soudy musely již tak těžce narušenou dětskou psychiku zatěžovat (pro dítě tak) náročným úkonem jako je výslech u soudu. Takovýto postup obecných soudů by jistě nebyl v souladu s nejlepším zájmem nezletilých. Lze shrnout, že obecné soudy v posuzovaném případě dostatečně zjistily, co je přáním nezletilých, pročež v tomto aspektu k porušení práv chráněných čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny nedošlo.
19. K námitkám stěžovatelky směřujícím k údajné podjatosti kolizního opatrovníka nezletilých a k jejímu tvrzení, že otec má do budoucna zájem na tom, aby se děti se stěžovatelkou nestýkaly vůbec, Ústavní soud konstatuje, že tyto námitky nemají oporu ve vyžádaném soudním spisu. Naopak ze soudního spisu vyplývá, že kolizní opatrovník nezletilých vykonává svou činnost standardním zákonným způsobem, a též z jednání otce nelze vypozorovat to, že by měl zájem na tom, aby se děti se stěžovatelkou nestýkaly vůbec. O uvedeném svědčí mj. i dohoda rodičů na nařízeném soudním jednání u okresního soudu dne 26. 2. 2020, kde se rodiče zatímně dohodli na úpravě styku k nezletilému M. tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým M. již od pátku od 18.00 hodin do neděle do 18.00 hodin každý lichý týden a každý kalendářní týden každou středu od 17.00 hodin do čtvrtku do 8.00 hodin (srov. č. l. 1770 soudního spisu).
20. Konečně k samotnému meritu věci, tedy svěření nezletilých do péče otce, Ústavní soud shledává, že krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, námitkami stěžovatelky se řádně zabýval a objasnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke svým závěrům, přičemž respektoval právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3970/18. Obecné soudy vedly dokazování standardně, a podle posouzení Ústavního soudu za situace, jak je skutkově prokázána napadenými rozsudky obecných soudů, je nutno považovat změnu výchovného prostředí nezletilých ze střídavé péče na výhradní péči otce za jediné možné řešení dosavadní situace. Co se týče absence či nemožnosti komunikace mezi rodiči v nyní posuzovaném případě, z obsahu napadeného rozhodnutí i z obsahu celého soudního spisu jednoznačně vyplývá, že od počátku rozpadu vztahu rodičů nezletilých vládnou mezi rodiči nepřátelské vztahy, kvůli kterým rodiče nejsou schopni konstruktivně komunikovat a spolupracovat v záležitostech týkajících se nezletilých.
21. Důvodem pro změnu výchovného prostředí nezletilých tedy byly konkrétní okolnosti, které ve svém komplexu vedly soudy k přesvědčení o nevhodnosti dosavadní úpravy. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům, a které předpisy aplikovaly. Napadené rozhodnutí krajského soudu není v kolizi se zájmy nezletilých, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
22. Závěrem k námitkám stěžovatelky směřujícím k stanovení výše výživného Ústavní soud konstatuje, že dlouhodobě zastává obecně rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné spravedlivé rozhodnutí. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu (k jeho závěrům o výživném srov. body 28 až 50 napadeného rozsudku) žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Na závěrech krajského soudu o stanoveném výživném neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, přičemž závěry krajského soudu jsou i v tomto ohledu řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
23. Se shora uvedených důvodů proto Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
24. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti nijak nepředjímá další rozhodování soudů o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností (zejména ke stanovení rozsahu styku nezletilých s matkou), a závěrem zdůrazňuje, že je na obou rodičích, aby se pokusili najít v otázce péče o děti alespoň částečně společnou řeč, neboť tím, kdo v nastalé situaci nejvíce trpí, jsou právě jejich děti, což se již nyní projevuje na psychickém stavu nezletilého Š., a to i k jeho školním povinnostem a výsledkům (srov. č. l. 1490 soudního spisu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu